Digitální hry se již neochvějně staly důležitým fragmentem naší kulturní historie. Proto je dobré jednotlivé tituly nějakým způsob sbírat a archivovat, podobně jako se to dělá u jiných artefaktů. Tím spíše kvůli tomu, že drtivá většina titulů je v podstatě ztracená v prostoru a čase, a běžný smrtelník se k nim vůbec nedostane.
Ukazuje to nová studie, která vznikla jako společná snaha neziskových organizací Video Game History Foundation (VGHF) a Software Preservation Network (děkujeme Kotaku). Jejich výzkum se zaměřoval na tituly, které vyšly před rokem 2010 ve Spojených státech amerických. Rok 2010 byl zvolený kvůli tomu, že právě tento rok se bere jako milník pro startující popularitu digitální distribuce.
Autoři vždycky zkoumali náhodně vybraný vzorek titulů z jednotlivých období (v rozsahu pěti let) a došli k výsledku, že 86,73 % her není možné běžně sehnat či zakoupit. Aby se k těmto titulům člověk dostal, musel by vynaložit opravdu velké úsilí, případně zvolit méně legální metody. A ani v takovém případě není jisté, zda by k nim nakonec získal přístup.
Nejkritičtějším obdobím jsou časy videoherního pravěku do roku 1979, ze kterého je veřejně dostupné vyloženě mizivé procento nebezpečně se blížící nule. Ze zvolených vzorků si nejlépe vedly tituly z let 1990 až 1994, kterých bylo dostupných zhruba 20 %.
Situaci se snaží zlepšit různé archivy či knihovny řídící se myšlenkou, že každý zájemce by měl mít k těmto videoherním artefaktům přístup podobně jako k hudbě nebo románům. Hlavním problémem jsou ale zastaralé zákony o autorských právech, které institucím brání v efektivní práci.
Jmenovitě jde o to, že kvůli zákonu o autorském právu je zakázané distribuovat a vytvářet kopie děl chráněných DRM. Existují sice výjimky, ale ty se netýkají digitálních her, což v podstatě zamezuje tomu, aby výzkumníci mohli efektivně zkoumat videoherní historii. A nevlídnost zástupců z videoherního průmyslu tomu taktéž příliš nepomáhá.
Spoluvedoucí VGHF Kelsey Lewin v telefonátu pro web Kotaku zmínila, že není vyloženě překvapující, že většina klasických her není veřejně dostupná, ale výsledné číslo ji přeci jen překvapilo. Zároveň je znepokojená tím, že přístup k těmto hrám z obrovské části závisí na internetových obchodech jednotlivých společností. Jako příklad uvádí Nintendo eShop, který ve chvíli, kdy omezil nabídku her pro Game Boy, snížil dostupnost titulů pro tuto platformu zhruba z 11 procent na 4,5.
Studie má fungovat jako podpůrný prostředek ke slyšení o autorských právech v roce 2024, během kterého se bude žádat o rozšíření zmíněných výjimek i pro digitální hry. Kompletní studii, včetně její metodologie, můžete prostudovat na stránkách úložiště Zenodo.
