Můj nejzásadnější den z celého roku nadešel. Dobře, to trochu přeháním, ale z hlediska nejočekávanějších her je dnešní den tím vrcholným. Ghostrunner mě až nevysvětlitelným způsobem přitahuje, víc než nějaký Cyberpunk 2077, což jsem se pokusil vysvětlit ve svém ryze osobním článku. Proto jsem zklamaný, že jsme se zrovna ke Ghostrunnerovi v redakci nedostali ještě před vydáním.
Aleš se snažil, seč mohl, obeslal několikero vydavatelů spojených s tímto titulem, ale ani jeden nám neudělal radost kódem, takže musím stejně jako zbytek herní komunity trpělivě vyčkávat na oficiální vydání. Hry, ve které se vám z rytmické hudby a bleskové akce rozbuší srdce, kde jedno zaváhání znamená okamžitou smrt, což platí jak pro vaše nepřátele, tak vás samotné.
Klíče se dostaly alespoň k zahraničním recenzentům, takže už můžete zjistit, že to vážně nedopadlo špatně. Osobně jsem se neodvážil začíst se do jakékoliv recenze, aby mě příliš neovlivnila, ale 83 bodů na Metacriticu s tím, že obrovská spousta recenzentů sahala po devítce, mě uklidnilo a utvrdilo v mých očekáváních.
Zdá se tedy, že se do toho dneska můžete směle pustit spolu se mnou. Slibuju, že co nejdřív, i když s nevyhnutelným zpožděním, sepíšu recenzi své nejočekávanější hry roku. Už se nemůžu dočkat, až se poprvé rozeběhnu futuristickou megavěží a jsem zvědavý, kolik minut, ehm, možná jen vteřin mě bude dělit od první smrti…
