Jaká je moje nejočekávanější letošní hra a proč to není Cyberpunk 2077
zdroj: vlastní

Jaká je moje nejočekávanější letošní hra a proč to není Cyberpunk 2077

17. 10. 2020 18:00 | Komentář | autor: Patrik Hajda |

Prozradím vám jedno tajemství. Všechny nás baví psát společné redakční články a soudě dle jejich čtenosti baví i vás. Náš seznam chystaných článků momentálně čítá osm položek a všichni se snažíme přicházet s dalšími a dalšími nápady, ze kterých by mohla vzejít zajímavá směsice názorů.

A mě jednoho dne napadlo zjistit, jaká je nejočekávanější letošní hra každého z nás. Přeci jen jich je v pořadí do konce roku ještě slušná řádka – Watch Dogs: Legion, Assassin’s Creed Valhalla, Need for Speed: Hot Pursuit Remastered, Dirt 5, Godfall, Spider-Man: Miles Morales, Call of Duty: Black Ops Cold War, Yakuza: Like a Dragon, Empire of Sin, Demon’s Souls… Cokoliv z toho se mohlo stát kandidátem kohokoliv z naší redakce.

Ale ne. Z diskuze vyplynulo, že to jenom já jsem takový exot a nemám na nejvyšší příčce očekávanosti Cyberpunk 2077. Takže z potenciálně společného článku se stal možná trochu kontroverzní osobní článek, ve kterém se pokusím obhájit svůj postoj ke hře, která je objektivně z hlediska celého světa tou nejočekávanější letošního roku.

zdroj: CD Projekt RED

Jsem divnej?

Přísahám, že ze sebe skutečně nechci dělat zajímavého. Mé důvody, proč nejsem ze Cyberpunku 2077 tak paf, pramení jednak z osobního přístupu, jednak z profesního.

Ten osobní je dost hloupý, jsem si toho naprosto vědom, ale je mou součástí odjakživa a nic s tím nenadělám. Jakmile je něco až nezdravě populární, vytvořím si k tomu přirozený odpor. Svět šílel z World of Warcraft a já se téměř navždy uzamkl před žánrem MMORPG. Svět šílel z Minecraftu, mně byl lhostejný. Svět šílel z battle royale, já se obracel zády. Svět šílel z Hry o trůny a já udělal vše pro to, aby mi rukama neprošly knihy a očima seriál. Dobrovolně jsem se tak vyčlenil z jakýchkoliv zapálených diskuzí a byl jsem pro všechny podivínem (i Facebook ke mně dotekl až dávno po tom, co to bylo cool).

A podobně to mám se Cyberpunkem, byť musím přiznat, že ne až tak silně a na rozdíl od výše zmíněných si tuto hru rozhodně nenechám ujít. O Cyberpunku si zjišťuju první poslední, protože mě zajímá nejen z osobního hlediska, ale i pracovního. Tady si prostě nemůžu dovolit být jediným v redakci, kdo nebude přispívat do diskuze o tak velké hře.

Cyberpunk 2077 zdroj: CD Projekt RED

Jo, chci to, ale…

Tím nechci veškerý svůj zájem házet na pracovní povinnosti. To, že Cyberpunk 2077 nemám jako nejočekávanější hru roku, neznamená, že bych o ni vůbec nejevil zájem. Pořád ji mám někde mezi horními pěti. Hrozně moc mě láká obří kyberpunkový otevřený svět, tedy něco, co tu v takovém měřítku ještě nebylo.

Fakt se těším, až se v ulicích Night City budu prohánět za volantem těch nádherných futuristických vozidel. Po zkušenosti s brilantností vedlejších questů z třetího Zaklínače jsem opravdu zvědavý, jaké příběhy si CD Projekt Red připravil tentokrát. A stále vedu vnitřní boj o tom, zda začnu jako Nomád, spodina, či smetánka. Nemohu zapomenout ani na Keanu Reevese, který je pro mě až překvapivým lákadlem.

Na papíře to prostě zní skvěle a na některých záběrech to i skvěle vypadá. Celá hra má od svého dávného oznámení magickou auru hlásající „já jsem něco víc“, čemuž napomáhá i předchozí portfolio studia. Prostě by to vážně mělo stát za to. Jenže…

Ani jednou se nestalo, že bych se z čehokoliv, co mi CD Projekt Red ohledně Cyberpunku naservíroval, posadil na zadek. A já vážně doufám, že je to pouze tím, že Cyberpunk není hrou na koukání, ale hraní. Nebo tím, že ji CD Projekt prostě neumí správně odprezentovat.

Vývojáři předváděná akce na mě nepůsobí moc dobře, stealth mě vyloženě odrazuje (a to ho ve všech hrách upřednostňuju), boss fighty se tváří obyčejně a nudně, jízdní model nevypadá zrovna zábavně...

Cyberpunk 2077 zdroj: CD Projekt RED

Zkrátka a dobře jsem velice, velice opatrný. Cyberpunk 2077 ve mně dosud nedokázal vyvolat nadšení, nepostaral se u mě o husinu, nekřičí na mě: „Kup si mě! Kup si mě na všechny platformy, které doma máš!“ Přesto se na něj těším, skutečně si ho koupím a od prvního dne ho budu hrát.

Nemůže se mi tak stát, že bych byl vyloženě zklamaný. Právě naopak může dojít k tomu, že budu velmi mile překvapený a budu jedině rád, když se ze Cyberpunku stane jedna z nejlepších her všech dob, ve které bez mrknutí oka utopím desítky a stovky hodin. Po takovém scénáři toužím! Jen s ním zatím úplně nepočítám.

Kyberpunk na prvním místě

Sám jsem až do letošního května netušil, že mou nejočekávanější hrou roku nebude kyberpunk, ale kyberpunk. Velký otevřený svět plný questů a mnoha cestiček k cíli zvaný Cyberpunk 2077 ustoupil mnohem menšímu, přímočařejšímu a za mě unikátnějšímu zážitku, který nese jméno Ghostrunner.

Jakmile jsem si tuto frenetickou, akční puzzle hru vyzkoušel, byl jsem lapen. Do kolen mě hned dostala okamžitost zážitku. Člověk se nemusí nic učit, o ničem přemýšlet, nic pročítat, nic vytvářet. Všechno už umí a všechno už má. Jen se rozeběhne kupředu a začnou se dít fantastické věci.

Naprosto přesné ovládání spojené s mnoha parkourovými možnostmi a faktem, že vaši elegantní svižnou cestu výš a výš futuristickou věží zastaví jediná kulka, dělají z Ghostrunnera neuvěřitelně energickou záležitost, ve které nemáte čas se ani nadechnout a je to skvělý pocit.

zdroj: 505 Games

Hru doprovází naprosto luxusní soundtrack udávající tempo a z toho mála, co jsem zatím vyzkoušel, věřím, že nás čeká i famózní dabing. Tohle je zkrátka hra, ze které mi skutečně běhal mráz po zádech a kdykoliv na ni byť jen pomyslím, kdykoliv o ní mluvím, opět si uvědomím, jak moc se těším.

Tvůrcům se zkrátka podařilo namíchat hru šitou na míru mé aktuální chuti. Svět je čím dál tím rychlejší a plnější a já už prostě přestávám mít náladu vysedávat u jedné hry noc co noc a řešit její složitosti (s občasnou výjimkou, kterou je v době psaní článku Genshin Impact). Radši místo toho ochutnám spoustu jiných her, i když je třeba nedojím. Ghostrunner je okamžitá přímočará zábava, u které se dá vypnout, ale ne zase úplně odpočinout.

Je samozřejmě nefér, že Ghostrunnera jsem si na rozdíl od Cyberpunku 2077 už vyzkoušel. Kdybych někdy novinku od tvůrců Zaklínače vlastnoručně hrál, třeba by tento článek nikdy nevznikl. Ale obě firmy zkrátka prezentují své hry různými způsoby a jen jedna z nich ve mně dokázala vyvolat tak velké nadšení, že se z ní přes noc stala mnou nejočekávanější hra roku.

Za měsíc si povíme, zda jsem se totálně spletl. Z Ghostrunnera se snadno může vyklubat průměrná hra, které brzy dojde tempo, dech a ještě budu litovat, že jsem nezůstal pouze u dema. Stejně tak se až při vlastním hraní mohou projevit neuvěřitelné kvality Cyberpunku 2077 a ukáže se tak akorát to, že je CD Projekt Red neumí správně předvést.

Co bych si přál já? Aby se obě hry objevily v žebříčku deseti nejlepších her roku 2020, který už teď, před začátkem hlavní podzimní sezóny, začíná přetékat.

Nejnovější články