Vývojáři z AdHoc Studio prozradili zajímavost z raného návrhu svého úspěšného debutu Dispatch. Podle původního scénáře si měl hráč na začátku vybírat tři postavy podobně, jako když si v Pokémonu vybíráte startéra. A ano mezi možnostmi byl i chalpík ve zvířecím kostýmu.
Finální verze Dispatch staví silně na budování vztahů mezi hlavním hrdinou a Invisigal. Hráč může být jejím parťákem, oporou i morálním zrcadlem, a vývoj jejich vztahu zásadně ovlivňuje celou hru. Podle narativního ředitele Pierra Shorettea byl původní plán dočista jiný.
Jak uvedl v rozhovoru pro Polygon, Robert si měl původně vybrat jednoho hrdinu-učně, kterého bude mentorovat – a ten určoval, jak se příběh rozvine. Startovní trojici pak tvořila podivínská sebranka – zmatený kriminálník s vazbami na podsvětí, neustále mokrý a nervózní Waterboy a Mr. Whiskey… maskot v kožichu se závislostí na kávě a aloholu. Řada postav se nakonec ve hře objevila, byť v umenšené roli.
Vývojáři ale brzo zjistili, že tahle mechanika zabíjí to, v čem mají největší sílu: dlouhodobě se rozvíjející interaktivní příběh. Změna výsledného designu přinesla soudržnější sezónní vyprávění a studio se odklonilo od původně temnější verze projektu. Podle Shorettea k tomu přispěl i covidový rok a obliba pozitivně laděných seriálů typu Ted Lasso. Tvůrci si prý kladli otázku, zda opravdu musí postavy trápit, nebo mohou místo toho nabídnout trochu naděje a vřelejší vyznění.
Nutno uznat, že to asi byla správná volba. Dipsatch během prvních deseti dnů prodal přes milion kopií a byl obnovený pro druhou sezónu. Waterboy jako postava funguje – je milý, trochu nešikovný outsider, kterého si nejde nezamilovat. „AdHoc superhrdinským Dispatch navazuje na počátky studia Telltale a přináší jednu z nejlepších her svého žánru. Má skvělý příběh, který kombinuje humor, akci i mezilidské drama. Volby v něm nejsou jen pro okrasu a doopravdy mění průběh scén nebo i postavy, které v nich vystupují. Díky povedenému hackování a hlavně samotné simulaci superhrdinského dispečera se i dobře hraje a nemáte jen pocit, že sledujete film s občasnou volbou. Geniální dabing i hudba jsou pak jen třešničkou na dortu,“ zhodnotil v recenzi Michal Krupička.
