Smrad ze silvestrovských dělobuchů už vyvanul, novoroční kocovinku jsme snad všichni stihli ve zdraví zažehnat, a tak se můžeme s radostí oddat oblíbené kratochvíli prvních dní a týdnů každého roku – výhledům do budoucnosti. Zatímco v aktuálním Fight Clubu jsme herní rok 2023 pojali celkem obšírně a ze všech směrů, já se tentokrát zaměřím hlavně na Microsoft.

Jsou to víc než dva roky, co jsem napsal svůj komentář na téma „Xbox Series X bude mou první next-gen konzolí“. Vyzdvihoval jsem v něm především výhody Game Passu, na kterých se od té doby nic nezměnilo a díky předplatnému jsem si od té doby užil několik zajímavých titulů, které by mi jinak dost možná proletěly pod radarem. Potud vše v pořádku.

zdroj: Foto: Microsoft

Marnivost?

Proč ale můj Xbox po většinu oněch dvou let od vydání zahálel, zatímco konkurenční PS5 a Switchi pomalu nestačím dobíjet ovladače? Důvod je prostý a hlavně už skoro celou dekádu pořád stejný. Já prostě chci ty načančané velké hry, na které čekám už půldruhé generace!

Tuším, že se teď militantní příznivci Xboxu chystají vyrazit do komentářů na verbální křížovou výpravu za obhajobou své konzole, ale moji drazí, já jsem jedním z vás! Vlastnil jsem starou dobrou třistašedesátku s knihovnou fantastických her, v roce 2014 navzdory otřesné image značky pořídil krásný bílý Xbox One se Sunset Overdrive (který pro mě nakonec byl asi nejlepší exkluzivitou celé generace, jak smutné!), o tři roky později okamžitě investoval do edice Project Scorpio pro tehdy nejvýkonnější konzoli historie.

A jak jste si mohli přečíst výše, Xbox Series X pro mě byl v roce 2020 jasnou první volbou, protože jsem očekával, že generační start bude slabý a Game Pass zalepí touhu po nových hrách aspoň na chvíli.

zdroj: Archiv

Jenže zatímco Microsoft neměl pro launch své konzole připraveno ZHOLA NIC, na PlayStation přilétl famózní remake Demon’s Souls, Miles Morales s efektní grafikou, nad kterou přecházel zrak, a v následujících měsících pak Returnal, Ratchet & Clank: Rift Apart, Deathloop, Kena… První konzolová exkluzivita, kterou dostal Xbox Series, byl polský horor The Medium. Nechci o něm mluvit.

Hry jako sex

I když to tak mnohdy nevypadá, v jádru jsem životním optimistou (jinak bych přeci Microsoftu nedával své peníze pořád dokola!), a tak jsem po trochu odbytém startu věřil všem těm esům, co drží Phil Spencer a lidé kolem něj pořád v rukávu. Trailer k Senua’s Saga: Hellblade II ve mně na čas probudil lásku k Heilung, představa nového dílu Fable byla vyloženě vzrušující, stejně jako teaser na Avowed, návrat Perfect Dark… Vždyť vy všechny ty hry stejně znáte a víte, o čem mluvím.

zdroj: Archiv

Pozitivní krev do žil mi vlila akvizice Bethesdy, ostatně skupování studií je aktivitou, které se Microsoft ve velké míře věnuje už zhruba čtyři roky a rozhodně na ní nešetří, jak potvrzuje plánovaný monstrnákup vydavatelství Activision Blizzard. Nepochybuju o tom, že i přes překážky na cestě nakonec doběhne do šťastného konce. Jen bych o Microsoftu v herních médiích chtěl číst i kvůli jiným věcem, než je přetahování o Call of Duty.

Je to sice trochu boomersky nemístné, ale často vzpomínám na starý vtip, ve kterém se tři ženy baví o svých manželích. Jedna má doma dřevorubce a pochvaluje si tvrdý sex, druhá zas mluví o něžném milování se svým mužem úředníkem. Ta třetí si jen smutně povzdychne a prohlásí, že její partner pracuje v Microsoftu, každý večer jí slíbí, že je za tři roky čeká bezvadná soulož, a tím to hasne. Ano, je to vtip, který by se klidně uchytil v nějaké pokleslé české adventuře. Zároveň ale podle mě bolestivě trefuje hřebíček na hlavičku.

zdroj: Profimedia

Líp už bylo?

Microsoft totiž navzdory sympatické taťkovské image Phila Spencera a slastně výhodné nabídce Game Passu z nějakého důvodu ztratil své kouzlo a schopnost prezentovat okouzlující vizi budoucnosti. Tuhle smutnou pravdu s rostoucí mírou registruji už od minulé generace, na začátku každého nového roku je ale o něco silnější než běžně.

Firma se třeba na rozdíl od konkurentů loni vydala na Gamescom, což jí může být ke cti, ukázala tam ale jen Pentiment (což není ideální výstavová hra), High on Life (což je blbost) a Minecraft Legends, který podle mě uspěje jen a pouze díky okamžitému zařazení do předplatného.

Prosincové Game Awards firma raději odpískala úplně, ještě o něco více mě ovšem zneklidňuje, že ani 5. ledna stále nemáme konkrétní informace o tom, co a kdy letos Microsoft přinese. Rovnou škrtám Hellblade, Fable, Perfect Dark, Indyho Jonese od MachineGames, State of Decay 3, nové Gears nebo třeba Everwild of Rare, protože ani jednu z těchto her letos nečekám, jakkoli je to zejména v případě té první jmenované totálně tristní.

Prázdný kalendář

Jenže my dosud ani nevíme, kdy vyjde slibovaný Starfield od Bethesdy, jehož termín vydání měl připadnout na 11. listopadu loňského roku. Totéž platí pro Redfall od Arkane, ale datum vydání nemá dokonce ani nová Forza Motorsport, což mě šokuje především, protože značka Forza jako by byla pro Microsoft v uplynulých letech všespásným lékem.

zdroj: Arkane Studios

Termín nemá ani několikrát odkládaný Stalker 2, takže to jediné, co v současné době můžeme brát s jakous takous jistotou, je konzolové vydání Age of Empires 2: Definitive Edition, které je aspoň v plánu už na leden.

Když si Microsoft začal nezřízeně kupovat nová studia, říkal jsem si, že třeba takovým Ninja Theory, Compulsion Games nebo koneckonců i Double Fine bude spočinutí pod křídly bohatého giganta ku prospěchu, finanční polštář povede k odvážnějším nápadům a korporátní dohled zase k urychlení procesů.

Zatím to ale na nezúčastněného pozorovatele z řad pařbychtivých zákazníků působí spíš tak, jako kdyby se studia s novým fungováním a možnostmi nedokázala vyrovnat. Situace s druhým Hellblade už je vyloženě legrační, u řady s velkou pompou relativně dávno zakoupených studií nemáme tušení, co a kdy přinesou na stůl. Je to případ zmíněných Compulsion, tvůrců nemastného survivalu We Happy Few, ale třeba i inXile, kteří před víc než dvěma lety vydali Wasteland 3 a další plány zatím nezveřejnili.

Je to vlastně pořád dokola, tak jako v tom košilatém vtipu. Každý rok si říkám, že letos, letos už to Xbox opravdu nakopne a vydá hru, o které se bude dlouhé měsíce mluvit, na konci roku posbírá hromadu cen a třeba položí základ nějaké zajímavé, silné značce.

zdroj: Foto: Microsoft

Moje touha po silných exkluzivitách vám klidně může připadat dětinská a rovnou upozorňuju, že nehodlám přispívat do slabomyslných konzolových válek. Xbox je stejně jako Switch nebo PlayStation 5 mou oblíbenou platformou, a protože jsou to všechno nakonec jen plastové krabice pod televizí, necítím k žádné z nich nic osobního. Věřím ale, že konkurenční boj je dobrý především pro nás, pro hráče a hráčky. A tak trochu se obávám, že jen s Game Passem Xbox prostě vábivou a okouzlující díru do světa neudělá.

Dej mi ty hry, Microsofte, já jsem připravený. Snad budu moct na konci roku napsat kajícný článek o tom, jak moc jsem se pletl. Nic by mě nepotěšilo víc.