V Mordheimu spravujete gang jedné ze čtyř frakcí v nekonečné honbě za Wyrdstonem rozesetým po celém městě, přičemž čelíte konkurenčním gangům. Kromě správy výstroje a výzbroje patří mezi největší lákadla systém permanentních poranění, která se na vašich svěřencích projevují, případně rovnou permanentní smrt.

Tedy, ono to zní stylově, když máte jednookého šermíře, ale pokud třeba váš vycvičený halapartník po ráně do hlavy nemůže nic dělat, pokud „nehodí“ na inteligenci, kterou měl už předtím někde na úrovni zašlápnutého Skavena, můžete mu rovnou podepsat propouštěcí papíry. Případně, když se můj elitní lučištník stal krvežíznivým maniakem a rozhodl se, že už nikdy nebude bojovat na dálku.

Hra disponuje chytrým systémem kombinujícím tahové souboje a volný pohyb po mapě během tahu. Ve spojení s nutností taktického uvažování je základ Mordheimu nesmírně zábavný a i ztráty ve svých řadách berete s humorem. Tedy většinou. Nicméně to vám nejlépe ukáže náš čtenářský Gamesplay.

zdroj: Archiv

Nicméně asi nejvýraznější slabinou hry je repetetivnost, která je po pár desítkách hodin pro někoho ubíjející (ve Vaškově recenzi najdete těch výtek víc). Pomoci vám může multiplayer, který nabízí výrazně odlišnější výzvu, než kampaň, nicméně v něm tuplem platí, že v jádru je ve hře stále to samé. Pokud ale tahovkám a hrám, kde se staráte o svou unikátní partičku zatracenců, holdujete, určitě dejte Mordheimu šanci. I když vás začne časem nudit, nebude to dříve, než po solidní porci zábavných hodin.

Co se týče konzolové verze, v ní najdete jen základní kvarteto gangů – žoldnéře, Sigmarovy sestry, Kult posedlých a Skaveny. Lovci čarodějnic tedy budou asi zase ve formě DLC. Samotné ovládání hry by mělo dobře fungovat i na gamepadu, protože uživatelské rozhraní nepotřebuje mnoho kláves, respektive tlačítek a pohyb s kamerou je pro analogové páčky gamepadu jako stvořený.

zdroj: Archiv