Celá kampaň na Shadow of Mordor na Youtube měla velký záběr. Zapojil se do ní ostatně i Felix Kjellberg alias PewDiePie. Sponzorovaná videa vidělo na 5,5 milionů diváků. Jak už bylo řečeno, problémem není samotné placení youtuberům, ale fakt, že jasně nedeklarovali, že jde o placenou reklamu. Ve smlouvě Warner Bros s youtubery bylo jasně dané, že musí říct, že jde o reklamní kampaň, ale (a tady je klíčový problém) doporučili tuto informaci dát do popisku videa, což znamená až po rozkliknutí kompletního popisku - a to je stále nepřípustné. To, že jde o reklamu má být jasně řečeno ve videu, ne stranou, kde je vysoká pravděpodobnost, že to divák přehlédne.
FTC to komentuje: „Spotřebitelé mají právo vědět, zda recenzenti poskytují vlastní názor a nebo placenou reklamu. Společnosti jako Warner Brothers musí být ve svých online reklamních kampaních ke spotřebitelům upřímné.“ Postih pro Warner Bros. ale nebude, firma tentokrát unikla s varováním, přičemž velká pokuta bude až příště. Zčásti za to jistě může fakt, že byznys si na existenci Youtubu a fenoménu youtuberů teprve zvyká a není úplně jasné, kdo je za co zodpovědný. Legislativa vzniká doslova za pochodu.
Zatímco tradiční média jsou z logiky věci i profesní morálky povinna deklarovat, kdy jde o placenou reklamu a když tak neučiní, čtenář logicky očekává, že jde o osobní názor, u youtuberů tohle málokdo řešil.
Pozoruhodné na tom všem je ale to, že hlavním viníkem je právě Warner Bros. jako zadavatel reklamy, nikoliv samotní youtubeři. Důvod jde nalézt v samotné legislativě, podle které se FTC řídí. Ta jasně říká, že společnost, která zaplatí influencerům za reklamu, je zodpovědná za to, že ti dodrží veškerá pravidla. Je zvláštní, že je snímána odpovědnost z ramen těch, kteří by měli být transparentní, nicméně zákon praví jasně. Díky tomu ovšem budou muset velké firmy prosazovat mnohem větší kontrolu nad najatými youtubery, protože jejich přešlapy skončí u právního oddělení firmy.
Je rozhodně dobře, že FTC chrání spotřebitele, protože Youtube z tohoto hlediska momentálně připomíná džungli a to nejen v oblasti propagace her, ale prakticky všech výrobků. Samozřejmě toto platí jen pro Spojené státy (i když pravidla CAP ve Velké Británii fungují velmi podobně), ostatní země mají vlastní legislativu.
Je diskutabilní, zda skutečně má být odpovědnost primárně na zadavateli kontraktu a ne jeho vykonavateli, nicméně efekt by měl být stejný – jasné deklarování, kdy je pozitivní názor výsledkem zaplacené kampaně. Navíc, při právním řešení porušení těchto zákonů by nakonec nejspíš postih dopadl jak na zadavatele, tak i daného influencera.
