zdroj: tisková zpráva Během konference DICE poměrně ostře apeloval na přítomné kolegy, aby se zamysleli nad stavem herního vývoje. „Deset let jsme zde měli růst, kdy se průmysl stával větším a úspěšnějším. Ale tenhle přirozený růst je pryč. Naopak, průmysl upadá. Pokud chcete přijmout do týmu někoho nového a podpořit tak lokální herní průmysl, musíte se někoho zbavit, nejspíš způsobem, že propustíte jeden a půl člověka“.

Za důvodem klesajícího úspěchu herního průmyslu vidí mimo jiné i rostoucí náklady her. Myslíte, že herní průmysl prosperuje? Cerny s vámi radikálně nesouhlasí. „Nemáme tolik her s velkými zisky. Loni jsme měli jen padesát až šedesát her, kterých se prodalo nad milion kusů. A to prosím multiplatformy a ten počet je pro celý svět. Jen polovina z nich zvládla jít nad dva miliony kusů. Jistě, pokud vás vývoj stál dvacet milionů dolarů, budete za milion kusů rádi. Ale pokud jste utratili padesát milionů, určitě se budete chtít dostat nad dva miliony a dál“.

Podle Cernyho se momentálně se tyto drahé hry potácejí na hranici profitability. „Když uděláte hru za dvacet milionů, určitě se zaplatí, máte více platforem a mezinárodní trh. Takže tu je otázka – umíme ještě dělat hry za dvacet milionů?“ Důvodem nárůstu rozpočtu her je dle něj silná specializace, která se v oboru objevuje. „V roce 1994 jsme neměli žádné specialisty. Je rok 2011 a máme tvůrčí ředitele, herní režiséry, režiséry herců, koordinátory kaskadérů, chlapíka co dělá rekvizity z překližky, audio scenáristu, designéra světel a teď se nám objevil nový výtvor – designér boje. Když řeknete týmu, že máte jen dva designéry boje, hned začnou všichni frkat, že ta hra nebude za nic stát“.

Přitom je dle Cernyho cesta a hlavně možnost, jak rozpočty zkrotit. Klíčovým faktem dle něj je, že nejsou nové konzole a tedy je zde dost prostoru pro vylepšování stávajících procesů, což je velmi inteligentní myšlenka, proti tech maniakům, kteří volají po zběsilém vývoji. I pro ně má Cerny argument. „Jsem si jistý, že si všichni pamatují obtížnost přechodu na nové konzole. Každý tým, s nímž jsem pracoval, ztratil minimálně rok při přechodu na nové technologie. Ale teď máme klid. Dokud nevyjde další generace konzolí, máme klid. Znamená to, že máme čas zastavit se a skutečně vylepšit naše schopnosti. Naučit se, nač je třeba investovat peníze a na co ne. Musíme se dostat z té spirály, kdy na každý další titul potřebujeme o pět milionů dolarů víc“.

Cernyho názory jsou rozhodně rozumné. Podobným vývojem si prošel před pár lety filmový průmysl, kdy částky na natáčení rostly do nebeských výšin, aniž by byla zaručena návratnost a hlavně, aniž by byly výdaje skutečně nutné. Do kamene by se pak mohla tesat pasáž o klidu, díky nepřítomnosti nových konzolí. Vývojáři se skutečně konečně učí zvládat potřebné technologie kvalitně, přičemž ukazují, že vývoj nemusí jít cestou nového, lepšího hardwaru, ale zlepšování práce s ním.