Není to nejspíše poprvé ani naposledy, kdy se něco podobného stalo. Vydavatelé se snaží bojovat proti přeprodejcům klíčů, které pochází z jiných regionů, nebo je prodejci získali cestou, která není kompatibilní s požadavky hlavního distributora. Neznamená to, že Ubisoft a ostatní potírají klíče koupené skrze jiné prodejce jako Green Man Gaming, Amazon, Target apod. Ti mají licenci a dohodu o legální distribuci. Problém je v tom, když nakupujete u těch, kteří nemají licenci, ale za to lákají příznivou cenou. Zákazník při tom často ani neví, že zrovna s tímhle obchodem má být něco v nepořádku.
Podle údajného vyjádření Ubisoftu se mají takto postižení zákazníci obrátit na prodejce svého klíče, respektive licence, aby jim zajistil náhradu či refundaci, protože chyba se stala u něj. Nejde ostatně o jediný případ podobného přístupu, loni se stejně s prodejem klíčů svých her od G2A vypořádali v Devolver Digital a poznamenali, že klíče od tohoto prodejce nejsou legitimně použitelné, ani podporované a budou deaktivovány.
Kdyby nic jiného, je celá kauza ukázkovým příkladem toho, kolik háčků se skrývá v digitální distribuci a jak jsou zakoupené hry de facto virtuálním majetkem, který vám může být odebrán. Ostatně, nejsou majetkem, jsou jen licencí, kterou si vydavatelé dobře hlídají.
zdroj: YouTube.com
Aby bylo jasné, kroky, které učinil Ubisoft a všichni ostatní jsou zcela legitimní a v jádru pochopitelné. Naskýtá se ale otázka, zda jsou opravdu fér ke koncovému uživateli. Ten za hru zaplatil, a i když byla asi podezřele levná, ve většině případů asi netušil, že může být s prodejcem něco špatně. Tím spíš, že v dnešní éře obrovských a od vydání čím dál dřívějších slev se nedá s takovou jistotou usuzovat, že je něco nepořádku. Opět můžeme argumentovat, že si kupující má zjistit, koho vydavatel udává jako legálního prodejce. Nicméně v tuto chvíli na celé akci primárně tratí zákazníci.
Samozřejmě, že vydavatelé cílí na to, aby zákazníci vytvořili tlak na přeprodejce, donutili je k vrácení peněz, a přestali u nich nakupovat. Jenže efektivní vymáhání peněz od těchto prodejců je otázkou jen jejich blahovůle, tím spíše, že G2A i G2Play sídlí v Hong Kongu. Teoreticky tak vydavatelé zákazníka mohou vychovat, aby nenakupoval u podezřele laciných prodejců. Fakticky ale jen přidělají vrásky a starosti těm, kteří za hry zaplatili, což je logicky naštve. Bič už tedy vydavatelé ukázali, možná by to chtělo v budoucích dnech i trochu cukru.
