StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, MAC

Verdikt: V době kdy vládnou DLC nám Blizzard servíruje datadisk, který obsahem hravě překoná leckterou velkou hru. Heart of the Swarm je extrémně vymazlený a poctivý zážitek ze všech úhlů pohledu. Ať je to kompletně nový Battle.net se zásadními inovacemi, plnohodnotná a dlouhá kampaň s povedeným koncem, rozšířené možnosti singleplayeru nebo precizně vybroušený multiplayer. K tomu nezapomínejme na Arcade, mocný editor a špičkovou optimalizaci. Pokud je vám žánr tradičních RTS alespoň trochu blízký, StarCraft II: Heart of the Swarm je to nejlepší, co můžete v této chvíli mít.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 86/100

17. 3. 2013 v 21:00 - Recenze Autor: Adam Homola Komentáře: 0

Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.

StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze

Dokonce ani první datadisk Wings of Liberty nebyl v den vydání na takové úrovni a Diablo III zase v den vydání nefungovalo pro jistotu skoro vůbec. V případě HotS Blizzard naštěstí nic nepodcenil. Zúročil své mnohaleté zkušenosti s provozováním online her, poučil se z chyb a spuštění Heart of the Swarm nemohlo být příjemnější. Zašlo to dokonce tak daleko, že si nemusíte HotS ani instalovat. Pokud máte aktuální verzi WoL, jednoduše do Battle.net naťukáte svůj cd klíč a okamžitě hrajete. Žádné stahování, instalace nebo patche. Obsah HotS se totiž do WoL napatchoval pár dnů před vydáním.

V den vydání zvládaly servery nával nových hráčů bez problémů. Nezpozoroval jsem žádné zpomalení ani výpadek a soudě dle ohlasů ostatních hráčů jsem nebyl sám. Za tohle si Blizzard rozhodně zaslouží pochvalu. Po zpackaném startu Diablo III nám nedávný start SimCity typické problémy online her připomněl a další na řadě mohl být právě Heart of the Swarm. Nebyl. Místo abyste koukali na červené statusy u serverů, nebo na pomalu se táhnoucí progress bar instalace, koukáte hned na intro a hrajete.

I am the Swarm!

StarCraft II: Heart of the Swarm je kandidát na nejrobustnější a nejvíc vypilovaný datadisk vůbec. Samotná příběhová kampaň, která je sice o pár misí kratší než ta ve WoL, trvá déle než kampaň leckteré moderní hry. Se stopkami jsem to nehrál, ale kolem 10 hodin se herní čas určitě pohyboval. Wings of Liberty nabídl 28 misí plus jednu skrytou. HotS jich má 20 a navrch přihazuje ještě sedm speciálních evolution misí. O nich ale později.

Pokud jste měli obavy, že bude kampaň za Zergy krátká, můžete je v klidu pustit z hlavy. Příběhová kampaň je plnohodnotná, řádně dlouhá a napěchovaná zajímavými misemi. Byť má HotS nevděčnou roli mezičlánku a opravdové dokončení SC II trilogie přijde až za další dva roky (plus mínus rok) s Legacy of the Void, je i příběh uspokojující. Navazuje přímo na konec WoL - Kerrigan je zase člověk, ale něco zergského v sobě pořád má. Zergský roj je bez vedení a Arcturus Mengsk by zasloužil kulku mezi oči.

...

Intro k Heart of the Swarm

Na Kerrigan probíhají pod vedením prince Krasoně (Valerian Mengsk) testy, což Raynor nenese moc dobře a nejraději by už byl se Sarah pryč. Jak už ale napověděly trailery, Sarah má priority trochu jinde a chce se Arcturovi pomstít. Pro hlavy děravé: právě Arcturus je důvodem, proč se v prvním StarCraftu stala z Kerrigan obávaná Queen of Blades. Jeho synáček Valerian k unikátnosti Sarah zase přistupuje vědecky a zatím s Raynorem spolupracuje. Je příjemné, že se, podobně jako ve WoL, uzavře určitá kapitola i tady. Na konci se nedočkáte žádných otravných cliffhangerů, nezodpovězených otázek a podobných nešvarů.

V souvislosti s podáním příběhu a příběhem jako takovým mě napadá snad jediná výtka na adresu HotS. Kampaň je prošpikovaná tolika klišé, až jsem skoro očima obracel i já. Naštěstí to do přepálené a cheesy roviny přeteče jen někdy, takže to zas tak hrozné není. Užívání klišé není navíc pro StarCraft, nebo Blizzard obecně, nic nového. Scénáristé Blizzardu vyprávějí příběh svým specifickým stylem a v rámci áčkových mantinelů podávají béčkovou space operu podle známé šablony. Vytýkat hře něco, co není a čím ani být nechce, nebudu. StarCraft není Neuromancer a Metzen není Gibson.

Mnohem zajímavější je samotný design kampaně. Heart of the Swarm pokračuje ve šlépějích Wings of Liberty unikátním designem každé mise. Nebudete jen stavět základny a ničit nepřátele. Budete se opatrně plížit na protosské lodi, mrznout na ledové planetě, vyhýbat se atomovkám nebo třeba kormidlovat něco velkého ve vesmíru. Na variabilitu misí si stěžovat opravdu nelze a jde vidět, že se designéři hodně snažili, aby byla každá mise v něčem jiná a zajímavá.

Spousta z nich je přitom založena na nějakém časovém presu - musíte se někam dostat do určité doby, musíte něco chvílí bránit, rychle jít někomu na pomoc, útočit jen v určitých momentech... Výsledkem je svižná kampaň, která vás nenechá vydechnout a pořád servíruje něco nového. Nikdy se taky nestane, že byste někde bloudili nebo nevěděli co dělat. Pořád jste v obraze, pořád víte kam jít, koho zničit a čeho tím chcete docílit. Zajímavé a originální nejsou jen samotné úkoly, ale také herní mechaniky, které jsou na ně navázané.

Kerrigan versus Raynor?

Celou kampaní pak prostupuje jedno téma: evoluce. Stejně jako zergové stojí a padají na evoluci z jiných ras a tvorů, i vy budete během kampaně vyvíjet své jednotky a samotnou Kerrigan. RPG prvky jsou tu výraznější než tomu bylo ve WoL a daly by se rozdělit na tři kategorie - upgradování Kerrigan i jednotek, a pak volba mezi různými typy jednotek. Kerrigan není v HotS jen nějaký éterický hlásek, který by vám do ouška našeptával jak dál. Často ji budete mít na bojišti a budete za ni hrát.

Podobně jako Raynor ve Wings of Liberty není Kerrigan jen silnější a zajímavější jednotka. Má vlastní schopnosti, které si odemykáte na levelovacím žebříčku. Maximální level je 70 a časem se strom schopností rozšíří o celou řadu. Na každém řádku tak budete mít tři schopnosti, mezi kterými si můžete vybrat a kdykoliv mezi misemi svou volbu flexibilně změnit podle potřeby. Je to velmi příjemné, protože pokud se vám nějaký skill neosvědčí nebo budete pro misi potřebovat něco trochu jiného, můžete to změnit. Schopnosti by se daly rozdělit do tří klasických kategorií - pasivní, podpůrné a útočné. Je jen na vás, jak si je rozložíte. Jestli chcete z Kerrigan udělat stroj na zabíjení, nebo raději využít schopnosti k podpoře základny a ekonomiky, můžete.

Stejně můžete přepínat i tzv. mutace u všech hlavních jednotek. U každé budete mít tři vylepšení, aktivní můžete mít pouze jedno a je jen na vás, jestli chcete třeba větší výdrž, lepší útok nebo něco jiného. Opět jste díky tomu flexibilní a můžete se jednoduše přizpůsobit specifikům dané mise. Na easy a normal je asi vcelku jedno, co si tam naklikáte, ale na vyšších obtížnostech už bude záležet na každém upgradu.

Třetím a posledním upgradovacím a evolučním prvkem kampaně jsou tzv. strings. U klíčových jednotek (zergling, roach, hydralisk atd.) vždy přijde chvíle, kdy vám dá hra na výběr: chcete zerglinga zmutovat do raptora, který je rychlý jako blázen a pomocí křidélek může skákat na útesy a ke kořisti, nebo spíše do swarm, což je obyčejný zergling, ale z vajec se líhne po třech a trvá to asi tak pět vteřin. Osobně jsem sáhnul po rychlých raptorech - rychlost a možnost skákat po útesech přišla vhod.

Mutace banelinga - na výběr máte tři vylepšení, aktivní můžete mít jen jedno

Zajímavý je třeba ještě swarm host, jehož jedna varianta umožní po zakopání neviditelnost (jako v multiplayeru), zatímco druhá verze produkuje létající locusty. Z hydraliska si můžete udělat impalera, který může střílet i zahrabaný do země, nebo lurkera, který je skoro stejný, jako ten lurker v jedničce. Z prvního dílu se vrátí i guardian (coby nepřátelská jednotka) a kdo si pamatujete na warhounda z prvních dnů bety, dočkáte se ho v singleplayeru.

Vylepšení použitá na Kerrigan a jednotkách můžete měnit kdykoliv, ale tyhle strings, kdy si vyberete jednu verzi jednotky na úkor druhé, jsou neměnná. Naštěstí vás ale Blizzard nenechá na holičkách, a tam kde bývá jinde text, obrázek nebo video, si tady budete moct obě verze vyzkoušet na vlastní kůži. Jedná se totiž o ony evolution mise. Většinou jsou krátké, bez příběhu a nic v nich nestavíte - soustředíte se jen na vyzkoušení dané verze jednotky. Z evolution misí krásně pochopíte silné i slabé stránky každé nové verze a budete si tak moct potom v klidu vybrat.

Jde o chytré a užitečné řešení, a navíc je to zase další zpestření už tak rozmanité kampaně. Výraznou ozdobou jsou i občasné souboje s bossy, které byste hledali spíš v arkádových plošinovkách na automatech. Od vývojářů je to hezké pomrknutí k oldschool hrám a hned první boss fight mi vykouzlil nostalgický úsměv na tváři. Není to nic objevného ani originálního, ale v klasicky střižené RTS byste něco takového (a takhle zpracovaného) asi nečekali. K tomu všemu si připočtěte hromadu achievementů, odměn, Master Archive po dohrání a vyjde vám příběhová kampaň, která pobaví, vydrží, nabízí znovuhratelnost a poctivé ukončení jedné důležité příběhové nitky StarCraftu.

Umělý multiplayer

Nedivím se lidem, kteří se multiplayeru StarCraftu skoro až bojí a dávají od něj ruce pryč. Neexistuje asi tolik her, jejichž precizní ovládnutí v multiplayeru je tak náročné a obtížné. Singleplayer vám v tom navíc nijak nepomůže - obsahuje úplně jiné jednotky, schopnosti, scénáře... Skočit rovnou ze singleplayeru do multiplayeru bez jakýchkoliv jiných zkušeností by byla, i přes opravdu dobrý matchmaking, sebevražda. Na to se tady taky myslelo a v Heart of the Swarm mají začátečníci k dispozici nový tréninkový mód. Ten vás už základy multiplayeru opravdu naučí.

Tréninkový mód se skládá ze tří her za každou rasu. V první hře se jede na rychlost normal a máte k dispozici jen základní jednotky. Ve druhém kole už máte k dispozici víc věcí a ve třetím už je úplně všechno a nastavena je multiplayerová rychlost faster. Pointa tréninkového módu spočívá ale hlavně v nápovědách - hra vám vždy jasně řekne, co máte kdy udělat. Na 9 postavit overlorda/supply/pylon, pak plynárnu, pak kasárny, připomíná neustálou nutnost výroby dělníků... Tyhle věci v kampani nejsou, ale v multiplayeru jsou naprosto klíčové. Kdykoliv si můžete jednotlivé tréninkové hry zopakovat, memorovat si timing a pilovat svoji taktiku k dokonalosti.

...

HotS nabízí spoustu možností jak hrát

Když už se všechno potřebné naučíte, vyzkoušíte a budete si věřit, může přijít na řadu druhý krok - hry proti AI. Ty se nyní v Matchmaking menu chovají jako hry proti reálným hráčům. Znamená to, že po několika "placement" zápasech hra odhadne vaši úroveň a bude vám dávat například medium AI, která by vám měla být šitá na míru. Jak budete vyhrávat další zápasy, dostanete se časem k hard AI, very hard apod. Funguje to jako klasický matchmaking proti živým hráčům. Čím lepší jste, tím obtížnější soupeře dostáváte. A pokud budete prohrávat, spadnete zase na nižší obtížnost.

Dobře použitelné jsou i hry, ve kterých spolupracujete s AIčkem proti jinému AIčku, například 2v2 nebo 3v3. Umělá inteligence je dobrá, chodí vám na pomoc a snaží se. Největším handicapem AI byla vždycky ve hrách omezená kooperace a nemožnost se nějak domluvit jako s živým hráčem. Díky novému menu to odpadá. AI komunikuje a vy jí můžete dávat příkazy kudy expandovat, kam zaútočit, kam poslat svoji armádu. Funguje to překvapivě natolik dobře, že se klidně vůbec nemusíte multiplayeru ani dotknout a pořád si užijete něco, co je mu hodně podobné.

gl hf

V multiplayerovém menu pak následuje další velmi žádaná novota, "unranked" zápasy. Tedy klasický multiplayer proti živým hráčům, jen se výsledky nezaznamenávají do žebříčků. Můžete tak zkoušet nové taktiky, nové rasy se kterými ještě tolik neumíte a nemusíte se stresovat v jaké lize jste a jestli náhodou nespadnete do nižší. Posledním krokem jsou pak tradiční "ranked" zápasy, kdy se vaše snažení zaznamenává do Battle.net žebříčků, jste zařazení do nějaké ligy a jede se už opravdu naostro a veřejně.

Hlavním tahounem multiplayeru jsou samozřejmě nové jednotky. Zergové dostali dvě (swarm host a viper), Terrani jednu a půl (widow mine a hellbat) a Protossové rovnou tři (oracle, mothership core a tempest). U Terranů jedna a půl proto, že hellbat není tak úplně fungl nová jednotka, ale je to jakési rozšíření stávajícího helliona, byť můžete hellbata vyrábět i samostatně. Hellbat se hellionovi podobá i použitím - ideální na rožnění zerglingů nebo zealotů, obzvláště když jich je hodně. Zato widow mine je něco, co mě neskutečně vytáčí. Za Terrany totiž v multiplayeru skoro nehraju, a když vezmete v potaz nízkou cenu a relativně rychlou dostupnost, jsou miny noční můrou každého hráče.

Není to sice něco s čím byste prováděli frontální útok, ale na obranu základny nebo klíčových bodů poslouží miny skvěle. A opět je to takové menší pomrknutí na jedničku, kdy jste spider miny kladli s rychlým vulturem. Protossové se s novými jednotkami dočkali výhradně posílení vzdušných sil, což bylo potřeba. Pozemní jednotky mají parádní už od začátku, ale ve vzduchu to trošku skřípalo. Jak mothership core tak oracle jsou casteři s mocnými skilly, i když ten nejmocnější šel už v betě z kola ven - entomb, se kterým jste mohli na chvíli uzamknout minerály nepřítele a ochromit mu tak těžbu.

...

Profesionální hráči nejsou celebrity jen v Koreji...

Bohužel (bohudík?) je tahle schopnost pryč a z oracle se stala spíše podpůrná scoutovací jednotka. Když ale půjde do tuhého, nebo když budete chtít prudit, můžete. Oracle má totiž schopnost pulsar beam, která po aktivaci žere energii, ale díky ní může tenhle caster střílet silný paprsek. Ultraliska tím nezabijete, ale na light jednotky je jako dělaný. Stačí tak přiletět zezadu do nepřátelské základny, aktivovat paprsky a trochu pročistit počty dělníků. Šikovná je i mothership core, která se už díkybohu netáhne vzduchem jako sopel. Je rychlejší, takže s ní můžete klidně do boje. Umí střílet, umí teleportovat vlastní jednotky, zpomalovat nepřátelské, a když vám zaútočí na základnu, z hlavní budovy může dočasně udělat ekvivalent planetary fortress.

V klasickém 1v1 multiplayeru ho často neuvidíte, ale když už se někdo dopracuje k tempestu, kapitální vzdušné lodi Protossů, tak jde to tuhého. Obří dostřel a velké poškození dělají z tempesta hodně nebezpečnou jednotku, ke které se přes pozemní armádu nemusíte právě díky dostřelu jen tak lehce dostat. Klasické triky ale platí i na tempesty a nic nenaštve víc, než když vám vaši obrovskou letku ovládne partička infestorů. Tempest měl být původně náhražkou carriera, ale ten ve hře zůstal i nadále. Nedivil bych se ale, kdyby šel časem z kola ven a zůstal by jen tempest.

Subjektivně nejzajímavější jednotky ale dostali zergové. Swarm hosta jsem si zamiloval už v betě a viper je taky pěkná potvora, která dokáže zamíchat s taktikou nepřítele víc, než by se mu to líbilo. Tihle dva nováčci navíc dokáží moc pěkně spolupracovat: swarm hosty někde zakopete a automaticky generovaní locusti postupně uhlodávají nepřítele. Když už se vám jde postavit například terranská MMM partička se siege tanky, tak je můžete viperem na dlouhých 14 vteřin “oslepit” pomocí blinding cloud. Mariňáci tak najednou nedostřelí dál než metr před sebe a siege tanky si zase přitáhnete na dostřel pomocí abductu.

Situací, ve kterých jde šikovně kombinovat nové jednotky se starými, je nespočet a nové taktiky a zajímavé kombinace budou vznikat i v dalších měsících. Sedmi novými jednotkami ale multiplayerové novoty nekončí - spousta starých jednotek se dočkala úprav, vylepšení nebo nových schopností. Hydralisk je konečně rychlejší, void ray už není tak extrémní sviňárna a třeba siege tank má siege mód už od začátku (!). Zlepšil se i reaper, který se dokáže sám léčit, sentry může tvořit halucinace taky od začátku (super na scoutování), a třeba raven nemusí seeker missile vynalézat.

Obecně vzato přistoupili vývojáři k multiplayeru hodně důsledně. Aby taky ne, když je ze hry neoficiální národní sport Jižní Koreje. Jednotky a schopnosti, které se tak často nepoužívaly, vystoupily do popředí, upravily se jim vlastnosti a vůbec jsou teď zápasy nepředvídatelnější a živější. Částečně samozřejmě proto, že se všichni s novými jednotkami pořád ještě učí, ale i tak je fajn vidět ve WoL opomíjené jednotky, které jsou teď užitečnější a dokážou nepříteli zatopit mnohem víc.

Battle.net

Co by byl StarCraft II bez Battle.net? Sotva poloviční zážitek. Blizzardí online služba je hrou prorostlá od samého počátku a s příchodem Heart of the Swarm se dočkala masivního zlepšení. Všimnete si toho hned při spuštění - čekají vás nová menu, nový vzhled, jinak zpracované kategorie, prostě všechno jinak. Je fajn, že nejen tenhle vizuální refresh si neschovali vývojáři jen pro majitele datadisku, ale přidali ho i do Wings of Liberty. Některých novot si tak v klidu užijete i když si HotS nekoupíte.

Vylepšení Battle.net nejsou ale pouze vizuální a přibylo několik žádaných a užitečných funkcí. Nově můžete zakládat Skupiny (groups), které jsou spíš jen takovou nevážnou slezinou hráčů kolem nějakého tématu. Naproti tomu klany (clans) se už berou vážně. Můžete být jen v jednom klanu a jde o funkci určenou pro soutěživé hráče, kteří to s multiplayerem myslí vážně. Skvělá je taky možnost přepínat si regiony - když je ve vašem regionu údržba nebo výpadek, můžete přepnout třeba na Ameriku a hrát vesele tam. Potěší i funkce "players near you", která vám automaticky ukáže lidi, co hrají na stejné (např. školní, firemní...) síti, aniž byste je měli v přátelích.

Nová menu, nové možnosti...

Jednou z největších změn je systém získávání nových úrovní. Za každou zabitou či vytvořenou jednotku i budovu dostáváte zkušenosti. Po zápase se vše sečte, a když jich získáte dostatek, poskočíte na novou úroveň. Aktuálně je jich pro každou rasu 30, takže dohromady 90. S levelováním je spojeno získávání odměn (animace, portréty, decaly apod.) a po každém zápase hezky vidíte, jaká odměna vás čeká na dalším levelu. Zkušenosti získáváte jak v multiplayeru s živými hráči, tak ve hře proti AIčku. A i kdybyste prohrávali, pár zkušeností stejně dostanete. Vylevelovat na maximální možnou úroveň tak můžete i bez nějakých větších úspěchů, nebo bez hraní proti hráčům.

Opravdu zásadní novotou jsou ale funkce spojené s replayi. Nejen že na ně můžete konečně koukat společně s jinými hráči, teď můžete kdykoliv replay zapauzovat, kliknout na take command a převzít z libovolného bodu již odehranou hru. Nejen že tak můžete prohraný zápas trénovat znova a zkoušet ho zvrátit ve svůj prospěch, můžete také zkoušet převzít nějaký replay po profesionálním hráči, kterého necháte souboj rozjet, a pak do hry naskočíte. Užitečná funkce je to i v případech, kdy pozlobí počítač nebo připojení a hra spadne. Přes take command jednoduše navážete v libovolném bodě a pokračujete dál. V podstatě jde o jakési ukládání v multiplayeru, což je samo o sobě poměrně novátorská věc.

Arkáda

Osobně znám člověka, který hraje často StarCraft II, ale přitom vůbec StarCraft II nehraje. Co dělá? Hraje věci z Arcade. Blizzardí hry jsou svými editory proslulé a díky nim svého času vznikly dva zbrusu nové žánry - Tower Defense a DoTA. Žádné omezování komunity se v Heart of the Swarm nekoná, právě naopak. Arcade je jakýmsi pískovištěm a virtuálním obchodem, do kterého mohou hráči sypat své vlastní hry. Ať už to jsou malé blbinky, velké a ambiciózní věci, arkády, variace na DotA, Tower Defense nebo cokoliv jiného, vyřádit se můžete jen tady.

Do Arcade se chystá MMOčko postavené na StarCraftu a nedávno se tam objevilo “pokračování” WarCraftu. Výběr žánrů je široký, Blizzard na svém webu občas nějaký mod vypíchne a jejich tvůrce podporuje. Dlouhodobým cílem je mít z Arcade něco jako App Store/Google Play - vlastní obchod, ve kterém budou hráči prodávat nebo nabízet zdarma mapy, mody, scénáře, kampaně...

Určité skupině lidí bych s klidným svědomím doporučil StarCraft II i v případě, že je StarCraft jako takový vůbec nezajímá - potenciál Arcade je prakticky neomezený (na silnou komunitu si Blizzard stěžovat nemůže), a pokud si rádi hrajete s editory, tak jste tady na správné adrese. Pokud si nejste jistí, zkuste Starter Edition Wings of Liberty a uvidíte, jestli vám to sedne.

...

Poslední trailer před vydáním - pomsta Kerrigan

Popravdě pátrám v paměti a přemýšlím, na co všechno jsem zapomněl. Heart of the Swarm je datadisk tak napěchovaný obsahem a novotami, že mnohé překvapí, a skoro každý si v něm může najít něco svého. Jako takový prostě nelze nedoporučit ani těm, kteří se o StarCraft či strategie obecně zajímají jen okrajově. Ve svém žánru je to prvotřídní dílo, které posouvá hranice zase o kousek dál. Těžké váhání mezi devítkou a desítkou rozsekla nakonec béčkovost kampaně a fakt, že vám nic ústa vyloženě neotevře - pouze se vychází z dva a půl roku staré (i když skvělé) šablony.

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.