Divinity: Dragon Commander - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, X360

Verdikt: Překvapení roku? Určitě! Dragon Commander je hra velká, zábavná a především ruší zažité představy a tom, že čím víc žánrů, tím více rizika a bolesti. Dračí polévka je gurmánským hitem letošního léta.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 76/100

Objednat na JRC.cz - obchod plný zábavy

10. 8. 2013 v 19:07 - Recenze Autor: Ondřej Švára Komentáře: 0

Špičková herní krmě se může od těch nechutných lišit mnoha unikátními vlastnostmi. Například tím, jak citlivě smíchá téměř nemísitelné žánry, aby strávník nežaloval, že někde něco přeteklo a jinde zas něco chybí. A přesně takové je Divinity: Dragon Commander. Je to královská bašta, která téměř nikdy nezklame chuťové pohárky, protože kuchtíci z Larian Studios přesně věděli, kde čeho ubrat a co s čím ladně spojit. Vytvořili dílo s ambicí na michelinskou hvězdičku a mají můj téměř absolutní obdiv.

Divinity: Dragon Commander - recenze

S ohledem na celkovou kvalitu Dragon Commandera se zdá skoro neuvěřitelné, co jedno malé belgické studio dokázalo připravit na základech sice respektované, ale v moderní době dost přehlížené RPG série. Možná právě proto utekl Dragon Commander od Divinity trochu dál a k poslednímu Ego Draconis se téměř vůbec nehlásí. Rozhodně není jednostranně zaměřeným RPG pro singleplayerové dobrodruhy. Fušuje do kde čeho a navíc si skoro nic nebere z reálií značky. Vlastně se Dragon Commander dost špatně škatulkuje. Samotné rodině Divinity se vyhýbá jako dušená mrkev školákově puse.

Plejáda inspirace

Ale co si tak konečně nacpat pupky! Bez modlitby a přání dobré chuti si rovnou řekněme, že Larian Studios v Commanderovi ohřáli tahovou strategii, zasmahli letecko-akční arkádu, nakrouhali RTS salát a vše dozdobili RPG jednohubkami. A aby herní stolování mělo úplný glanc, ubrousky popsali příběhem a do vidliček ještě vyryli monogramy HM. Tedy hybridní multiplayer.

Dragon Commander vskutku hýří chutěmi! A kdo ho chce rozporcovat ještě přes přirovnání k různým hrám, tak tady je recept. Na tahovkové mapě ždímá styl i hratelnost z Europy Universalis, v RTS boji si nezadá s čímkoliv kolem Empire Earth, v RPG chvilkách se díky roztodivným charakterům podobá Mass Effectu a když dojde na útočení s drakem, oživnou vzpomínky na Flying Heroes.

S nemrtvou princeznou až do její smrti

Dragon Commander je žánrově neuvěřitelně pestrý a přitom skvěle vyvážený, srozumitelný a hlavně se vyhnul povrchnosti. Něco jako Spore se opravdu nekoná. Dragon Commander je v každém ohledu důstojný a plnotučný. Jak to dělá? Co se tak nejdřív zakousnout do RPG části, nejdietnější to složky hry, která strávníka snadno navnadí na další chody. RPG je element, který celou hru spojuje. Hráč se ocitá v jakési létající pevnosti jménem Raven a vžívá se do role panovníka v zemi zmítané občanskou válkou. Raven je kouzelné místo především pro svůj design. Je to jakási létající loď spojující retro styl s modernou. Ať už se v Ravenu podíváte na cokoli, třeba na elegantní schodiště nebo na legrační generálův cvikr, ze všeho prýští snaha smíchat secesi, konstruktérství a futurismus. Už jsem zase u toho míchání. Díky tomu, že Dragon odvážně kombinuje i vizuální dojmy, vytváří náladu podobnou té z Bioshock Infinite. Také má svět, který jako by zakrněl ve století páry, ale přitom vymyslel spoustu důmyslných věciček.

Napíchnutý na vidličku (a tedy z bližšího pohledu) však Dragon připomíná i Mass Effect. To dělá králova posádka složená z ambasadorů, úředníků, konstruktérů, generálů a dalších výsostně načančaných bytostí. Po státních poradách tráví volný čas v hospodě a tlachají o tom, co nového ve školství a jestli se máme v parku dívat na líbačky mužských elfů. Že se u piva neřeší politika a sex? Ha, Commander je samé překvapení!

S každou další rundou bývají diskuze pohlavárů čím dál více mimo, ale nikdy se přitom neodtrhnou od herní reality. Další charakteristikou Dragon Commandera je totiž to, že všechno souvisí se vším, takže každá bytost, byť má sebešílenější nápad, s ním neváhá konfrontovat krále a žádá po něm politické rozhřešení. A každý politický akt je vodou na mlýn strategické části hry. Ta se ze všeho nejvíc podobá zmíněné Europě. Nelze samozřejmě od Dragona čekat stovky politických možností. Autoři spíše chtěli, aby měl hráč autentický pocit, že je součástí živoucího světa, ve kterém se setkává s přemýšlivými bytostmi (i když vypadají třeba jako ještěrky), které ho seznamují s veřejným míněním i ostrými titulky v novinách.

Když elfům povolíte registrované partnerství, můžete si být jisti jejich zvýšenou podporou v  provincích, kde mají populační většinu, ale zároveň asi dost naštvete trpasličí heterosexuály v okolí. A tak je to v Dragonovi se vším. Politický akt je koneckonců i to, že pojmete za manželku nemrtvou kostlivkyni. Bude to nejspíš proto, že tím podpoříte nábor branců z její rasy. Zní to šíleně, ale Dragon Commander už je holt takový. Nezakládá si na kdovíjak širokých politických možnostech, ale v každém ohledu je vtipný a stále něčím překvapuje.

...

Vypustit bombardovací balony

Od vydávání zvláštních vládních ediktů už je blízko k praktické politice. Tedy ke správě zdrojů v podmaněných provinciích, na nichž je strategická část hry založena. Na taktické mapě v tahovém systému určujete, ve kterých oblastech impéria vzniknou zlaté doly, kde knihovny, kde továrny a to všechno proto, aby země rostla a generovala výzkum a produkci několika desítek typů válečných jednotek a podobného množství jejich upgradů.

To pravé dobrodružství však začíná ve chvíli, kdy se na mapě potkají ikonky znepřátelených batalionů a začne řež s početnou královou opozicí. V tu chvíli se hra přepne do své další fáze – realtimové strategie, která je za všech okolností přímočará, svižná a na vyšší obtížnost dokáže vykouzlit opravdu dlouhotrvající zábavu.

Aby bylo jasno, Dragon Commander netroškaří ani na válečném poli. Věnuje se jak bojům na souši, tak i ve vodě a ve vzduchu a tomu pochopitelně přizpůsobuje skladbu jednotek. Ty se však liší nejen co do pohonu, ale také svými různě nastavenými bojovými vlastnostmi. Každá jednotka je de facto unikát. Je silná pouze proti určitému typu protivníků a proti ostatním naopak neskrývá své slabosti. Když tedy s vidinou rychlé likvidace továrny vyšlete na zteč nechráněnou letku bombardovacích balónů, nemusí na místo ani dorazit, protože je na cestě zlikviduje něco šíleně rychlého a útočného.

A to je další kouzlo Dragon Commandera. Libuje si ve skládání armád, v nichž jeden regiment kryje druhý a na vyšší obtížnost hra dokonce upřednostňuje stavbu praporů, které se nejen navzájem kryjí, ale jsou schopné i na podobném principu efektivně útočit.

Báječně ostrý dech

I přes vytříbenou taktiku však louky stejně dost často zbarvuje zbytečně prolitá krev. V takových chvílích nastává čas pro zlatý hřeb hratelnosti. Pro draka. Kdo hrál Ego Draconis, ví o co jde. Tahle bestie krouží v pohledu třetí osoby nad bitevní polem a je schopna útočit na vše, co se jen trochu hýbe a vlastně i na opevnění, které se nehýbe. Drak je opravdu špičkový nápad. Posouvá válečnou strategií tam, kam se čistokrevné RTS obvykle neodvažují a ve správnou chvíli se může stát i jazýčkem na vahách historie. Správným podpůrným útokem totiž může obrátit i téměř prohranou bitvu.

S drakem lze létat téměř neustále, ale aby se nestal příliš silnou entitou, trpí na velmi citlivou kůži, takže je častokrát rychle sestřelen i přes použití mnoha upgradů a brněním. Navíc také nemusí být pokaždé tou nejlepší volbou. Na dračím hřbetě vám přirozeně uniká veškeré dění kolem, takže pokud nemáte oči všude, lehce ztratíte na drakovi kontrolu nad vojsky a to je to nejhorší, co se králi může stát. To je možná důvod, proč řada hráčů v multiplayeru zatím draka využívá jen v opravdu naléhavých případech a jinak dává přednost RTS klasice.

Proti všem

À propos multiplayer. Po deseti až patnácti hodinách singleplayerových hodů dostane člověk samozřejmě chuť i na nějaký dezert a ten v podobě onlinové hry chutná skutečně sladce. Nevím sice, co podle Larianu přesně znamená hybridní multiplayer. Asi to bude ta možnost nahrazovat živé hráče umělou inteligencí a naopak, ale podstatné je, že k multiplayeru nemáme žádné zvláštní výhrady. Když se na všech čtyřech trůnech objeví lidé, kterým to skutečně pálí a dokáží kooperovat, či naopak férově bojovat proti sobě, získává hra další bonusové kalorie. Na desítce skirmishových map se najde snad každý.

K dokonalosti samozřejmě něco chybí. Například bych uvítal více multiplayerových scénářů, určitě i naprogramované fog of war, modernější interface a také pár oprav. Například mě zlobila neustálá chuť spojeneckých jednotek bez dovolení zabírat klíčové stavební plošiny v mém okolí a také samotný fakt, že se do soubojů mezi dvěma národy obvykle pletly i zbylé dva, ačkoliv se jich konflikt přímo netýkal.

Ale celkově? Skoro stoprocentní zážitek! Když vám ve vzduchu visí letka zeppelinů a zespodu na ně s cvikrem civí karikatury autobotů, pochopíte, o čem Dragon Commander doopravdy je. Je to hra, která se nesnaží nabídnout v každém ohledu maximální možnosti, ale za každé situace chce být pitoreskní, vtipná a svým způsobem i originální. A nadto balí vše do výjimečně kvalitní krabičky, ve které se žádné jídlo nezkazí. Kdo se obával nejhoršího, tedy že Dragon Commander zkombinuje příliš mnoho herních mechanik a bude z toho nechutný guláš, se může v klidu pustit do degustace. Tahle hra je učiněnou poctou žánrové kombinatorice. Ať je řeč o akci, strategii, příběhu nebo taktice, Lariani jsou skvělí kuchaři.

Ondřej Švára

Tagy: strategie akční fantasy RPG steampunk realtime

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.