Stihnu, ale to není tak důležité. Mnohem důležitější je dojem, že Ghost Recon Future Soldier, přesněji řečeno jeho multiplayer, splní to, co sliboval a nabídne tedy taktické third person souboje, v nichž prim nehraje váš skill, ale týmová hra. Jednoduše, jeden výjimečně nadaný hráč nedokáže vykompenzovat týmovou hru podprůměrných střelců soupeře. A to je věc, kterou se mnoho stříleček, hrdě nesoucí název „taktická“, chlubit nemůže.
První kroky v multiplayerové betě hodně evokovaly SOCOM 4, což nebylo úplně to pravé ořechové. Ačkoliv to hra byla celkem slušná, multiplayer rozhodně nenaplnil očekávání. Ghost Recon Future Soldier (příště už jen GRFS) mě ale velmi rychle vyvedl z omylu o jakékoli podobnosti. Základ je jasný: pohled třetí osoby, osm hráčů proti osmi, tři povolání a systém zkušeností, který odemyká nové vybavení a hlavně kredity, za něž si nové vybavení pořizujete sami dle svého uvážení. Což mě přivádí k té slavné Zbrojnici, na níž už jsme viděli tolik reklam (viz třeba tuhle), a která by měla být jedním z trumfů, protože si můžete na zbrani vypiplat doslova cokoliv.
Jak jsem si za půl hodiny sestavil pušku
Pravda, vypiplat si můžete opravdu vše. Vezměte si mojí základní brokovnici pro technika. Zpočátku měníte jen nátěr, ale s každým dalším kreditem si můžete změnit jednu věc. Hned jsem šel po delší hlavni, která zvýšila dostřel, přesnost, ale zvýšila i zpětný ráz. Pak jsem si vzal pořádnou pažbu, aby mi neskákala a citlivější spoušť, abych střílel rychleji. Brát si laserový zaměřovač byla chyba, moc mi nepomohl a soupeři mohli vidět jeho stopu. A to není zdaleka vše. Na zbrani můžete měnit ústí, závěr, předpažbí, podhlavňovou sekci, zásobník... prostě milion věcí, vždy podle typu a modelu zbraně. Což je ta dobrá část. Ta horší je to neeekoooneeečnéé cvakání v menu.
Nejdříve si vyberete povolání - ke každému si bodíky získáváte zvlášť, takže průběžně můžete cvičit každé podle chuti a neokrádáte ostatní. Pak si vyberete stranu - bodíky dostanete pro obě strany konfliktu, a protože obě strany mají zbraně odlišné, tak je musíte upravovat zvlášť. Následně zvolíte loadout, pak vyberete, co chcete upravit (hlavní zbraň, poboční, vybavení), kterou zbraň chcete upravit, kterou část zbraně byste rádi upravili, no a pak procházíte menu oněch částí. Kristepane!
Chápu, že to jinak udělat nešlo, ale vím, že na tohle si radši pořídím nějakou tu slavnou aplikaci na iPad, která umí totéž, protože nechci trávit hodinu „hraní“ tím, že distribuuji body pro dvě strany jednoho povolání. Je ale fakt, že změny na zbrani poznáte. Jsou drobné, ale čím více hrajete, tím více zjišťujete, jaký styl vám sedne. Hodně mi tím hra evokuje systém Battlefield 3, kde nebyla žádná „nejlepší“ zbraň (no, skoro) - šlo o to, jaký styl hraní vám sedne. Ze začátku jsem měl za technika možnost mít buď brokovnici, nebo Goblin / AK-74 - obě jsou to rychlopalná flusátka se zpětným rázem, který vás vynese na měsíc. Nic pro mě, ale viděl jsem, jak s nimi někteří hráči umí.
Tohle je moje zbraň!
Hraní multiplayeru GRFS je to hodně o tom, jak dobře ovládáte svou zbraň. Killcam vám ukáže, kde jste udělali chybu a co udělal soupeř dobře. Jen velmi výjimečně mě dostala slepá palba. Většinou šlo o to, že mě soupeř přečetl a následně poslal pár včeliček do těla nebo jednu do hlavy. Moc toho totiž nevydržíte - kulka do hlavy je okamžité KO, pár ran do těla taktéž.
Hodně hráčů se naučilo využívat zpětný ráz tak, že první rána jde do nohy, druhá těla a jestli ještě nejste mrtví, třetí do hlavy. Snipeři ten problém samozřejmě nemají. Ano, ona tři povolání jsou technik, scout a klasický assault voják. Technik je hračička a chlapík, který umí zvrátit běh bitvy. O granátech, které způsobí „wallhack“ už jsem mluvil na začátku. Máte dva a je šikovné je šetřit na momenty, kdy váš tým fakt potřebuje vědět, kde kdo je.
Brzy se vám odemkne létající průzkumný dron... nebo neodemkne. Skvělé je, že jak se cvičíte, na některých místech si musíte vybrat, jaké vybavení chcete ze dvou variant. Průzkumného drona, nebo věcičku pro lepší hackování? Pro mě to byl dron. Poletujete s ním nad bojištěm, odhalujete soupeře... a toť vše. Na hodně vysokém levelu se naučí střílet, ale to je detail. Síla je v průzkumu.
zdroj: Archiv
Tři povolání, mnoho variant
V tomto se totiž naplno ukazuje důraz na týmovost hry. Průzkum je klíčový. Pokud víte, kde je protivník, můžete reagovat. Tady budou v plné hře obrovské rozdíly proti týmům náhodných hráčů a kamarádů. Zažil jsem situaci z pozice hráče, který čelil jednomu sehranému mančaftu kamarádů a byla to ostuda. Rozdrtili nás sami, aniž bychom si škrtli. Další hru jsem měl to štěstí být u nich a byla to bojová poezie. Neustále komunikovali, dron-man jim říkal přesný pohyb soupeřů, kryli se, scout obcházel z boku... Prostě lahoda.
Scouta si prosím nepleťte se sniperem. Můžete si vzít sniperku, to ano, ale samopal a možnost házet EMP granáty (které protivníkovi totálně rozhodí HUD a schopnosti) z něj udělají ještě lepšího záškodníka za nepřátelskými liniemi. Tlak na to, abyste nekempovali se sniperkou je obrovský, hlavně kvůli velikosti map a faktu, že se dá vaše pozice snadno odhalit. Ovšem i strategicky umístěný sniper má pořád cenu.
Posledním v sestavě je útočná pěst neboli assault. Má samozřejmě k dispozici nejvíce ofenzivního arzenálu a je určen pro ty, které nebaví plížení nebo ležení s okem u drona. A stejně jako u předchozích dvou povolání platí, že se ani bez assaulta dobrý tým neobejde.
Počítají se úspěchy, ne genocida
V betě byly zatím k vyzkoušení dvě mapy a dva módy. Mill je mapa situovaná kolem mlýna uprostřed lesní vísky. Je zde hodně prostoru pro krytí, taktizování a spíše pomalejší hru. Zběsilý útok vás nechá rozkousíčkované na lesní cestě. Pipes je mnohem otevřenější mapa, plná pouštní městské zástavby. Je v ní méně prostoru ke krytí, nutí spíše k rychlým přesunům a několik vertikálních úrovní nahrává spíše zbraním s delším dostřelem.
Když už je řeč o krytu, tak musím zdůraznit, že je zpracován klasicky, jak jej známe z jiných her. Přilepí vás tedy ke zdi, odkud se můžete vyklonit a střílet. Občas se mi stalo, že jsem se „nepřilepil“, ale je to beta, takže doufám, že tohle se ještě změní. Hra ale počítá s převýšením, takže když na vás někdo kouká z druhého patra, kryt je vám na dvě věci.
Módy budou klíčovým prvkem hry. Sabotage vám hodí doprostřed mapy bombu, kterou musí tým sebrat a donést do soupeřovy základny. Nic lehkého, přetahujete se o jednu bombu a vyhraje ten, kdo se lépe zkoordinuje. Moment, kdy postupujete s bombou do hloubi soupeřova území, hráči se kryjí, průzkumníci hází granáty nebo hlásí do mikrofonu pohyb nepřítele, vytváří zatraceně pohlcující atmosféru!
Conquest je hra na body. Viděli jsme jej poprvé asi jako Warzone v Killzone 2 (pokud ne, s radostí se nechám v diskusi poučit) a stojí na dynamicky se měnících úkolech. Nejdřív musíte donést předmět ze soupeřova území, pak musíte bránit své, pak odstranit důležitou osobu a někam se nahackovat... Hra se přelévá po celé mapě a vy musíte měnit taktiku a někdy i loadouty podle toho, co je třeba momentálně dělat.
Taktické eso na obzoru?
Podtrženo, shrnuto, z multiplayeru GRFS mám hodně pozitivní dojmy. Hra na dvou mapách a ve dvou módech, navíc v beta stavu, nedokáže odhalit, zda někde nenechal tesař velkou díru. Určitě také dojde na nerfování některých zbraní a schopností, ale to je v každé multiplayerovce. Hlavním kladem je prostě ten důraz na taktické a týmové hraní. Lepší postavení a analýza bohatě vykompenzuje jakoukoli zbraňovou nevýhodu.
Můj absurdní zážitek, kdy jsem s pistolí dostal dva útočící assaulty, kteří sem zabloudili z Modern Warfare, je toho důkazem. Tím spíše, když přihlédnete k tomu, jak mizerný střelec jsem. Hra vás navíc odměňuje za to, když podporujete tým. Když jsem poctivě pracoval s dronem, hlásil pozice nepřátel a náš tým na to reagoval, dostával jsem asistenční body a na konci jsem jich měl stejně, jako náš největší zabiják (a nejaktivnější plnitel úkolů). V tuto chvíli se pro mě kampaň hry stává podružnou a vidím naději hlavně v dostatečně propracovaném a bohatém multiplayeru. Jakékoli verdikty si ale nechám na později, protože nyní mě čeká hraní singleplayeru v preview verzi, ze které určitě pár řádek také sepíšu.
