Na mobilu, na handheldu, v prohlížeči nebo přímo v operačním systému. Casual hry, jinak titulované jako hry pro nehráče, ale vlastně pro kohokoliv, kdo má pár volných minut, mají v našich rutinách své místo. Vyplňujeme jimi prostoje, kdy bychom jinak jen bezcílně scrollovali na sociálních sítích, ale jsou některé z nich opravdu dobré? Vybrali jsme pro vás pár našich oblíbenců, tak zkuste sami posoudit, jestli vás zaujmou.

Adam Homola: Threes!

  zdroj: Sirvo LLC

Peggle bude mít v mém srdci navždy speciální místečko, ale nakonec volím Threes, špičkovou mobilní číselnou spojovačku, kterou s přestávkami hraju dodnes. Triviální princip základní hratelnosti je jednoduchý jak facka a určitě ho sami velice dobře znáte: Musíte spojovat kompatibilní čísla (1 + 2 a pak 3, 6, 12, 24, 48...) a pokusit se získat co nejvyšší cifru.

Chytlavý koncept, který pochopí každý, ale ne každý se dostane na konec. Nebo se k němu aspoň přiblíží. Časem je to solidní logické peklíčko a v podstatě takové „malé šachy“, kdy musíte přemýšlet nad X tahy dopředu.

Co odděluje Threes od 2048 a hromady dalších podobných hříček? Ksicht. Threes vypadá skvěle, má skvělou hudbu, kouzelný dabing i hravé doplňkové texty. Vývojáři tady jednoduše dokázali okořenit základní herní mechaniku dostatkem zajímavých „bonusových“ věcí okolo, až z toho vznikla špička žánru. Alespoň pro mě.

Honza Slavík: Burger Shop 2

zdroj: GoBit Games

Jsem kuchyňský úchyl. Vaření mám prostě hrozně rád, uklidňuje mě a čím déle příprava pokrmu trvá a je náročnější, tím víc mě baví. A u situací, kdy jsem třeba v půl páté ráno vstal z postele, na férovku se převlékl z pyžama a šel k lince zadělávat těsto, protože mě přepadla naprosto nezvladatelná chuť na naan, si lidi často klepou na čelo. Nevadí mi to. Měl jsem naan. Někdy okolo sedmé ranní. Stál za to.

Obeznámené s kontextem vás tudíž nemůže vyvést z míry, že mám pozitivní vztah i k hernímu vaření. Jakmile ta možnost třeba ve velkém RPG či MMORPG je, vemte jed na to, že budu běhat po světě, farmit ingredience a produkovat hostiny.

Casual hříček s vařením je neskutečné množství, zejména na telefony, ale já mám pár favoritů. Nelze nezmínit například výbornou a obsahem nadupanou Cook, Serve, Delicious! 2!!, ale úplné prvenství patří i přes daleko primitivnější hratelnost Burger Shopu 2.

Proč? Kvůli zvukům. Tahle hříčka je má tak věrné, že se mi prostě z praskání pečícího se masa a šumění bublinek limonád sbíhají sliny a mám chuť jít sám něco vařit. A co si budem, přesně to od kulinářské hry očekávám.

Alžběta Trojanová: Twofold Inc. a Disco Zoo

zdroj: Grapefrukt

Casual hra pro mě většinou znamená hra na mobil – a je pravda, že těch moc nehraju. Mám ale pár evergreenů, které nikdy neopouští můj telefon. Jedním z nich je Twofold Inc., což je variace na nepřekonané Bejeweled a všechny ostatní klony, kde musíte spojovat stejně barevné krystaly. Vymyslet nějaký chyták, co by tenhle milionkrát ohraný princip oživil, tak není jednoduchý úkol.

Twofold se to ale povedlo – ať už tím, že máte omezený počet tahů (trochu jiným způsobem než v Candy Crush a podobných hrách), nebo tím, že musíte sbírat přesně dané kombinace či že si můžete postupně šetřit doplňující čtverečky. Nechci tu zabředávat do vysvětlování, protože pravidla jsou relativně komplikovaná, ale Twofold je zkrátka skvělá puzzle hra, která si zaslouží víc pozornosti, než se jí dostává.

Druhou stálicí je Disco Zoo. To si můžete zahrát i na PC, a na rozdíl od Twofold jsou jeho pravidla až stupidně jednoduchá. Pomocí pexesa sbíráte zvířátka do své zoo – vyděláváte peníze na návštěvnících a postupně rozšiřujete jednotlivé výběhy. Zvířátka nesmí ve vaší zoo spát, ale tvrdě vydělávat. A když na to máte, za odměnu spustíte disko kouli, všichni začnou tančit a vám se sype mnohem víc peněz do kasičky.

Je to naprostá ptákovina. Ale švihat zvířátka, aby pro vás dřela v tvrdě kapitalistickém světě, protože jste je unesli z jejich domácího prostředí, má podivně relaxační účinky. 

Pavel Makal: Candy Crush Saga

zdroj: King

Když jsem si kupoval Switch, říkal jsem si, že to je super, že budu mít konečně na cestách o zábavu postaráno. Nakonec to dopadlo tak, že se s konzolí válím doma na kanapi a na cestách už dva roky drtím barevné bonbónky v jedné z nejslavnějších casual her všech dob.

A co je horší, sypu do ní reálné peníze. Hodně reálných peněz. Útrata za mikrotransakce má už určitě čtyřcifernou hodnotu (a radši nemyslím na to, že by to mohlo být ještě horší), ale když vám dojdou životy, tak ta nabídka zlatých cihliček zkrátka vypadá velmi lákavě.

Candy Crush je naprosto obyčejná variace na “spoj tři”, bohužel opatřená sladkým vizuálem rozličných dobrot, které se na obrazovce míhají. Pravidelně se v ní objevují různé sezónní eventy, v průběhu první vlny pandemie dokonce autoři na několik dní všem uživatelům odemkli nekonečné životy, a to se to pak pařilo!

Před několika dny jsem pokořil 3000. úroveň, můj profil má level 101 a nevypadá to, že bych Candy Crush v blízké budoucnosti opustil, a to navzdory předplatnému Apple Arcade, z něhož na mě pokukuje množství (objektivně mnohem propracovanějších) her.

Vašek Pecháček: Football Chairman

zdroj: Underground Creative

Pomalu, zatvrzele, bolestivě šplhat ze dna fotbalové pyramidy až na její vrchol. To je zřejmě moje představa bezstarostně strávené desetiminutovky v MHD. Představa, kterou naplňuje hříčka jménem Football Chairman.

Pozor, neplést s Football Managerem, neskutečně propracovanou simulací fotbalového trenéra! Football Chairman je jednoduchá záležitost, v níž si hrajete na majitele fotbalového klubu. Najímáte trenéry, vyhazujete je, když se jim nedaří, odsouhlasíte jim nákup nového hráče, nebo jim ho naopak zatrhnete. Tým ale vedou oni, vy do toho nemluvíte a všechno jen pozorujete z VIP lóže.

Sezóny postupně splývají a než se nadějete, je rok 2050. Během toho jste se sice vyškrábali z osmé ligy do té první, ale změnilo se vlastně něco kromě toho, že teď nakupujete a prodáváte za stokrát vyšší částky a na stadion se vám vejde 50 tisíc lidí? Ani moc ne. 

Což je přesně důvod, proč je Football Chairman typickou casual hrou, i když se z popisu v obchodě může tvářit jako hluboká simulační strategie: Žádné nové výzvy se nekonají. Prostě si odklikáte dalších pár zápasů a sezón, pocítíte chabou radost, když se vyhraje liga, maličko vás naštve, když sestoupíte. A pak zas a znova, dokud nepřijde čas vystoupit z metra.

Šárka Tmějová: Animal Crossing: New Horizons

zdroj: Vlastní foto autora

Co to vlastně je, ta casual hra? Wikipedie je ve své definici poměrně přísná – podle ní by kromě snadno pochopitelné hratelnosti a možnosti hraní po krátkých úsecích měly být casual hry ideálně zadarmo a hratelné na mobilu, maximálně v prohlížeči.

Podle jiných definic jde ale o hry, které cílí na co nejširší publikum a můžeme mezi ně zařadit třeba i Minecraft či právě Animal Crossing. Zkrátka hry, které pochopí předškolák, vaši technicky nepříliš zběhlí příbuzní, blízcí a kolegové. A ideálně se u nich i odreagují.

Vzhledem k probíhající pandemii si už ani nepamatuju, kdy jsem naposledy čekala ve frontě nebo jela městskou hromadnou dopravou s takovým prostojem, který by vybízel k pár úrovním Candy Crushe nebo mých oblíbených nonogramů. Místo toho jsem jaro i podzim strávila zavřená doma hraním Animal Crossing: New Horizons, které s žádnou karanténou a z ní plynoucím bingeováním obsahu nepočítalo. Jeho tempo je vrcholně pomalé a vybízí ke každodenním návštěvám, ale když máte zrovna chuť v něm utopit šest hodin v kuse zvelebováním ostrova – můžete.

Navíc na rozdíl od spousty jiných casual titulů cílících na masy neobsahuje mikrotransakce a za ten necelý rok se mi investice do plné hry už teď vrátila několikrát. V podobě úlevy od stresu, na který dříve osvědčené způsoby odreagování, kvůli nucenému pobytu doma, nějak přestaly zabírat.