V první řadě, design postav je správně ujetý a to jak vizuálně, tak co do schopností. Plně odpovídá tomu, co by vymyslel nudící se teenager během hodiny. Třeba Ninjaw je sexy vražedkyně v tangách, ovšem se žraločí hlavou (což jí na atraktivitě poněkud ubírá). Hákem se dokáže přesouvat po mapě, je velmi agilní a po nepřátelích může hodit žraloka, případně je ukotvit na jednom místě. Protože ten hák je vlastně kotva.
Každá postava má mít řadu zbraní, schopností a strategií a stejně tak i skrytých vlastností, které vyplynou až hraním. Je třeba zdůraznit, že Drawn to Death není nějaká prostá mlátička kombinovaná se střílečkou. Spousta zbraní a schopností vyžaduje dobré plánování, naučení se, jak vlastně fungují a stejně tak, jak některé postavy a jejich schopnosti spolu reagují. Je hezké, že máte pekelný útok, který všechny drtí, ale pokud je proti vám ďáblice, jen ji posílíte.
zdroj: Archiv
Kupříkladu Shaxe je brokovnice kombinovaná se sekerou. Pokud postřílíte dost nepřátel, budete moci aktivovat čepele na zbrani, což je samostatná minihra. Pokud v ní uspějete, můžete střílet rotující čepele ze sekery, které nadělají spoustu zranění.
Jaffe zdůrazňuje, že čas potřebný k zabití soupeře je ve hře opravdu velký. Důvod je celkem prostý. Design hry vychází z toho, že jste v aréně čtyři a vy se učíte nejen za koho soupeři hrají, ale především jak hrají. Ačkoliv je Drawn to Death opravdu rychlá hra, není chaotická a především, hned vás nezabije. Těžko se totiž naučíte to, jak konkrétní člověk hraje, když jste každou půl minutu mrtví. Z toho důvodu trvá dlouho udolat nepřítele, ale o to více si užijete jednotlivé zbraně a schopnosti.
Design i koncept Drawn to Death je dost odvážný, protože zpracováním nejde o hru, která by hned oslovila mainstreamového hráče. Ale právě její unikátnost jí může pomoci vyniknout na poli multiplayerových stříleček, které není zrovna prázdné.