Sbírání karet, stavění balíčku, využívání obranných i útočných taktik… to všechno jsme tu už měli tolikrát, že by to uspalo i adrenalinem nadopovaného kolibříka. Jenže když karetní bojování s nestvůrami přesunete do reálného času a odeberete hráčům luxus doby na rozmyšlenou, celá dynamika je rázem trochu jiná. Najednou se musíte víc spolehnout na instinkt než na dokonale promyšlené a propočítané strategie.
Taková je tedy aspoň teorie za bojovým systémem, který je složitější, než se na první pohled zdá. Kromě samotného šermování v podobě krytů a lehkých či těžkých útoků existuje ještě devět škol magie, díky nimž můžete změnit celé bojiště. Například zalijete jednu z přístupových cest jezerem lávy, nebo nad hlavami nepřátel vyvoláte strašnou bouři, anebo – a to není výmysl – necháte ze země vyrůst obří masožravou kytku.
zdroj: Archiv
To není všechno. The Land of Glass nespoléhá pouze na zvláštní umělecké zpracování a jednu nezvyklou mechaniku. Nabízí čtyři příběhové kampaně s osmi hlavními hrdiny, kteří se zdánlivě snaží zachránit svět před invazí nestvůr. Ale háčků tu bude možná víc než na srazu zasloužilých rybářů, jak naznačuje následující citát: „Ne každý úkol je vznešený, a ne každý svět stojí za záchranu.“
Stránce hry na Steamu se obecně daří navodit znepokojivou, extrémně nepohádkovou atmosféru, a to mi ve skutečnosti ke snovému, lehce nepřehlednému (a tím pádem nepřátelskému?) ztvárnění velice sedí. Trochu mě tedy děsí primitivní animace, kvůli nimž nemám ze hry v pohybu tak dobrý pocit jako ze screenshotů, ale pokud vám už kartičky vyloženě nelezou krkem, možná byste stejně jako já mohli zauvažovat o tom, zda se kvůli The Land of Glass nerozloučit s 15 eury.
