Danův postoj, respektive postoj celého studia, se dá shrnout velmi jednoduše: chceme a budeme dělat věci po svém i s rizikem, že se do toho zamotáme. Nemá snad cenu psát, že to je navzdory všemi rizikům přístup sympatický, protože z toho pro nás hráče kouká potenciálně něco, co jsme ještě nezažili. Ať už v dobrém, nebo ve zlém.

A pokud by to Warhorse vyšlo a kupříkladu načrtnutý právní systém, který vás nepošle na šibenici za krádež dvou ponožek a nepovolí vám beztrestně povraždit polovinu městečka, fungoval, tak jak má, byl by to vedle zvoleného historického tématu další důvod, proč se o hru a její vývoj zajímat.

Pro čtenáře Games má aktuální Warhorse blog bonusovou hodnotu v tom, že podává kontext k Danovu článku o 100+1 důvodech, proč nesnáší Skyrim, který mnozí z vás vzali takřka doslovně. Pravda je ale taková, že Dan se jen rád rejpe ve věcech, které ostatní přehlížejí, a přemýšlí, jak je udělat lépe a jinak. A proti tomu se nedá říci ani popel, právě naopak.

Jde holt jen o to, najít správnou míru, do jaké vymýšlení systému hnát, aby hra byla ještě hrou a poskytovala zábavu v jejích mnoha podobách, což si Dan zjevně uvědomuje, když jako varovný případ překombinovanosti zmiňuje Robinson’s Requiem. Pokud už si tedy blog přečtete, nebude od věci zanechat pod textem otisk vašich vlastních myšlenek. Dost pochybuju o tom, že by se tvůrci hnali za něčím, o čem jim drtivá většina lidí řekne, že to rozhodně takto nechtějí. A naopak jim třeba svým pohledem na daný problém poskytnete impuls k přemýšlení, který by jinak nepřišel.