Co tak mohlo Nintendo v roce 1949 produkovat, ptáte se? Inu, karty, respektive karetní hry hanafuda. Právě Jamauči však z regionálního Nintenda učinil globální společnost specializovanou na digitální hry, a to po celou dobu herní evoluce. Z čela firmy totiž odstoupil až v roce 2002 (!), kdy společnost předal Satoru Iwatovi. Nadále byl však významným akcionářem a v roce 2008 byl dokonce odhadován za nejbohatšího muže Japonska.

Po dobu své kariéry nejprve Nintendo směřoval k trhu s hračkami, kde tehdy začaly prorážet systémy jako Magnavox. Když Jamaučimu začalo být Japonsko malé, provedl úspěšnou expanzi do Ameriky. Vlajkovou lodí jeho průniku nebylo nic menšího než Donkey Kong. Závěr jeho kariéry sice poskvrnily horší prodeje systémů jako Virtual Boy, ale na jeho zásluhách pro firmu či vývoj her to však zhola nic nemění.

V nekrolozích se to sice většinou nepíše, ale kdyby vás to zajímalo (protože mě to vždycky zajímá), skonal údajně vlivem komplikací při zápalu plic.

Zůstala po něm manželka a tři děti.

zdroj: tisková zpráva