V experimentální střílečce One Life máte jen jeden život, ale můžete o něj škemrat
zdroj: tisková zpráva

V experimentální střílečce One Life máte jen jeden život, ale můžete o něj škemrat

21. 10. 2015 14:45 | Téma | autor: Aleš Smutný |

Ruské studio Kefir! se rozhodlo vzít vážně kritiku, že multiplayerové střílečky začínají být stereotypní a pustili se do experimentálního vývoje. Jejich střílečka One Life disponuje jedním pilířem hratelnosti, od nějž se odvíjí vše ostatní. Máte jeden život. Jakmile vás soupeř zastřelí, může se rozhodnout, co s vámi bude dál. Pokud se rozhodne dokončit vaše zabití, vaše hraní One Life končí. Už nebudete moci se do hry zapojit. Nikdy.

To samo o sobě je poměrně kontroverzní rozhodnutí, tím spíše, že titul není free-to-play, ale už nyní jej můžete předobjednat za 10 dolarů a hlasovat pro něj na Steam Greenlight. Co pro mne ale One Life činí poněkud nestravitelným, je proces rozhodování co s poraženým protivníkem. Ten totiž může prosit o život, uplácet vás, škemrat a vy jej můžete ponižovat, třeba na něj močit (vážně, ve hře jde močit na poraženého soupeře), okrást jej a nebo zajmout a nechat jej „odpracovat si to.“

Upřímně, tohle mi přijde jako složka hraní, kvůli které nehraji. Vývojář v jednom z videí nadšeně říká: „Představte si to: porazili jste jiného hráče a on před vámi leží na zemi. Nyní nad ním máte veškerou moc. Nad jeho účtem. Jste jeho pán.“ Popravdě, toto nejsou situace, kvůli, kterým se pouštím do hraní a evokování pocitů (falešné, je to jen hra) moci nad jinými mi spíše zavání pořádným komplexem méněcennosti a jeho kompenzováním. Ale tuším, že v řadách hráčů, kteří milují teabagging a podobné praktiky by mohla One Life skýtat jisté potěšení.

zdroj: Archiv

To, že Kefir! sází především na systém jednoho života a škemrání o něj ukazuje i to, že nezmiňují další prvky hry. Ta by měla mít do jisté míry otevřený svět, v němž cestujete společně s parťáky (u nichž doufáte, že vás v nestřežené chvilce nepočurají) ve vlastním vozidle, které vylepšujete. Stejně tak si můžete vybudovat vlastní základnu se zásobami, crafting a také AI soupeři ve stylu zombíků.

Prostě na mně One Life působí jako pokus o DayZ, ovšem s tím, že hráčská interakce ve smyslu zabití, slitování se či čehokoliv dalšího, je silně vynucována daným systémem rozhodování. Navíc systém jeden život a konec hry mi nepřijde zrovna moudrý. Chápu, že se tvůrci snaží vyvolat zdání reálného strachu o svou existenci, ale už vidím situaci, kdy vlezete do hry, zpoza rohu vyběhne chlapík, který vás sestřelí, než se rozkoukáte, popraví a vy jste právě vyhodili deset dolarů z okna. Myslím, že v tomto případě bude systém refundací na Steamu opravdu hodně využívaný.

Navíc, One Life nebude fungovat jako titul, který stírá hranici mezi reálem a virtuálnem. Jediné, oč se budete bát, bude vašich deset dolarů. Postupem času třeba i výbava, kterou nasbíráte, ale vzhledem k tomu, že máte jen jeden život, je jedno, že jste se smrtí přišli o vybavení, protože už si stejně nezahrajete. Myslím, že když už, bylo by efektivnější pro manipulaci s lidským chováním nedávat permanentní ban, ale třeba jen jeden život na týden.

Ale třeba bude zábavné škemrat, prosit, nechat se ponižovat, abyste mohli o chvilku později třeba zkusit to samé, ale na opačném konci zbraně. Pokud ano, zahlasujte pro hru na Greenlightu a nebo si ji rovnou předobjednejte se vstupem do bety.

Smarty.cz

Nejnovější články