Nemám moc rád, když se kvalita hry posuzuje podle její délky, zkrátka preferuju intenzitu zážitku. U Ultimy VII ale nelze nezmínit, že byla nejenom intenzivní, ale i dlouhá...a těžká a nesmlouvavá. A přestože nejraději mám Ultimu osmou, sedmička si drží speciální pozici, na kterou se žádný jiný díl v sérii nevyškrábe. Byla to první Ultima, do které jsem se pořádně pustil a po pár dnech to s nechápajícím výrazem ve tváři nevzdal. Byla to první Ultima, kterou jsem prolezl skrz naskrz a snad i pochopil, co tím vším Lord British myslel. A byla to jediná Ultima, která mi vyrazila dech svým grafickým zpracováním, které je i dnes svojské (perspektiva), přehledné a zkrátka je mi blízké. Ultima VII je také jedna z mála her, které jsem se v průběhu let ani nepokoušel znovu rozehrát, protože jsem věděl, že to nemá cenu.
Můj obvyklý způsob revize starých her „instalace, dvě hodiny hraní a nostalgického blouznění, a pak spokojený návrat do reality“, tak ten by zrovna u sedmé Ultimy prostě nefungoval. Buď všechno, nebo nic. A vlastně ještě teď nevím, jestli na to všechno jsem připravený, jestli vůbec mám ještě na to, abych se do Britannie zase podíval. Když si totiž vzpomenu na to, jak je hra nesmlouvavá i ve věcech uživatelského rozhraní, tak mě jímá strach. Musel bych vytáhnout poznámkový blok a zapisovat si každou maličkost, marně bych hledal navigační šipku k aktivnímu questu, marně bych se hrabal v báglu atd.
zdroj: Archiv
Ale asi to zkusím, ne pro těch mrzkých 6 dolarů ceny, ale pro ten pocit. Jestliže jsem si po vydání dílů 1-3 a 4-6 na GoG.com přál, aby co nejrychleji byl k dispozici i díl sedmý, tak tentokrát si přeju, aby s osmičkou pár měsíců počkali. Jestli se do hry vážně pustím, bude to na dlouho.
