Kdo by to platil? Vždyť je to jen hra na mobil! Ty mají stát necelé euro, možná dvě až tři, když je to fakt pecka. Jenže podle Square Enixu tohle není pravda. A my bychom, možná, měli být paradoxně rádi (což říkám já, nikoliv zástupci Square Enixu, byť si to jistě myslí).


Antony Douglas se vyjádřil v tom smyslu, že prostě hry na iOS s velkou cenou mají smysl i z hlediska byznysu. Což se týká jejich posledního „excesu“, Final Fantasy Dimensions za, pro někoho šílenou částku, 20 eur. „Ta hra ve skutečnosti vydělá mnohem víc, než free-to-play aplikace s prodejem virtuálních předmětů nebo modelem hry s reklamou“, vysvětluje Douglas a následně svou tezi rozvíjí.

Podle něj je důležité pochopit, že prostě hráč zaplatí velkou částku a tvůrce se nemusí starat o další sekundární prodeje (a já bych dodal, že se o ně nemusí starat ani hráč). „Chování spotřebitele se neustále vyvíjí, takže je to prostě jeden z modelů, které máme a přitom disponujeme s mnoha dalšími“, říká Douglas. „Pokud hrajete dlouhé RPG za třeba dvacet liber, bude zde publikum, které to přijme. Někdo to odmítne zaplatit, ale pak dá třicet liber za hru, kde nakoupí virtuální zdroje. My prostě sledujeme, jak se lidé chovají“.

Podle Douglase se někdy musí menší hra s vnitřním free-to-play systémem nebo alternativními modely financování prodat až dvanáctkrát oproti jednomu dražšímu titulu. Což je nepřekvapivé, byť asi bude pro mnohé překvapivé, že se najdou lidé, kteří zaplatí klidně pětistovku za mobilní hru. Jenže...

...jenže Douglas má pravdu v tom, že tu bude publikum, které ty peníze dá. Asi se najde primárně na tabletech, které poskytují trochu větší herní pohodlí a vývojářskou svobodu (s velikosti displeje se musí počítat), ale jsou. Osobně vím, že si klidně zaplatím mnohem větší obnos za propracované hry, jako je třeba Final Fantasy Tactics, Civilization Revolution nebo Avernum: Escape From The Pit, které jsou do hloubky propracované a nevyžadují další management skrze dodatečné platby. Není ale zase náhodou, že jde v drtivé většině případů o mobilní verze tradičních her a tedy zboží, které neodpovídá standardu občasného mobilního hráče.

Je to ale zároveň mnohem pohodlnější, vědět, že člověk sice investoval, ale už nemusí dál sypat, aby si mohl hru užívat naplno – což je velká bolest mobilních free-to-play her. Zároveň většinou v dražším balení dostává hru, která se vyznačuje trvanlivostí a ne jen hříčku do autobusu a tramvaje. A jelikož mobilní hraní prostě nabírá na významu, je dobré vědět, že se najdou hráči, kteří jsou schopni přijmout mobilní platformy jako plnokrevné a zaplatit větší obnos za odpovídající obsah. Někdy totiž máte chuť na odpalování ptáků v Angry Birds, ale někdy si chcete ve vlaku pořádně dvě hodinky zahrát...