zdroj: tisková zpráva Matthew Crippen je sedmadvacetiletý student, který stojí u soudu za jediné. Podomácku, za operační cenu třiceti dolarů, čipoval konzole Xbox 360. Na to byla upozorněna vládní skupina pro vynucování dodržování pravidel domácí bezpečnosti a tím, kdo je upozornil byla společnost Entertainment Software Association, což je obchodní asociace sdružující primárně aktéry z herního průmyslu za účelem ochrany jejich práv (nicméně její kredibilita v posledních letech klesá a opustila ji taková jména jako Activision, LucasArts a Codemasters).

Federální agenti Crippena usvědčili jako zákazníci, kteří chtějí „odblokovat“ svou konzoli. Crippen byl zatčen a následně s ním byl zahájen proces. Vzduchem létala podivná prohlášení, jako „hraní si s hrami v tomto stylu není hra, ale zločin“. Crippen se zpočátku bránil s tím, že pouze umožňoval zákazníkům, aby mohli na konzolích používat své legálně vyrobené zálohy legálně zakoupených her, stejně jako svobodně používat hardware ve smyslu využití homebrew a vlastních programů. Na druhé straně mu ale silně škodil fakt, že za tuto službu vybíral peníze. Jelikož jde o proces výjimečný, je kvůli precedentnímu systému amerického soudnictví ostře sledován. Vše se zdálo být jasné, jenže...

Jenže případ spadl do klína soudce Phillipa Gutierreze a ten dle své pověsti nepatří mezi ty, kteří by byli konformní jen proto, že žalobcem je stát. Během půlhodinového vystoupení směrem k žalobě, reprezentované státním zástupcem Allenem Chiu, se rozlítil tak, že se do sálu sbíhali právníci z chodeb i úředníci z vedlejších místností, aby zjistili co se děje. Zdá se, že Guttierrez se po týdenním zkoumání případu začal orientovat v složité problematice vlastnictví hardwaru a práv z toho vyplývajících.

Po týdnu kupříkladu stáhl prohlášení o tom, že se Crippen nesmí hájit pomocí argumentu, že jen umožňoval uživatelům plně využívat schopností konzole. „Ano, jedinou možností, jak hrát zkopírové hry, je tato technologie. Ale já se ptám co homebrew a záložní kope her?“ Soudce zjevně rozzuřila snaha Chiua smést všechny polehčující okolnosti, navzdory platným řádům. „Chcete říct, že neznalost daného nařízení neomlouvá? Ale vyhláška DCMA z roku 1998 doslovně říká, že pro porušení zákona v tomto případě je nutné vědět, že tento čin zákon porušuje. To mi chcete říct?“, řičel už údajně soudce na žalobce.

Ostatně celá jeho „řeč“ byla zahájena zařváním „vůbec netuším co tady dnes děláme“. Poukázal mimo jiné na to, že oba svědci žaloby porušili zákon. Crippen byl tajně nahrán na kameru, což porušuje zákon o soukromí a další ze svědků dělal za studií na koleji to samé co Crippen, takže je jeho věrohodnost logicky zpochybnitelná, pokud by byl Crippen vinen. Navíc podle svých slov cítil, že žaloba se nesnaží o dohodu či kompromis a cítí, že má vítězství v kapse, což ale vzhledem k povaze činu není jasné. Ve výsledku se vyděšený Chiu soudu omluvil a soud byl odročen.

Pro nás je ale asi víc než emotivní soudce zajímavější samotná podstata činu. Crippen nic nevypaloval, neposkytoval kopie her, neprodával je, nedistribuoval. De facto udělal s cizím hardwarem to, co mohl teoreticky jakýkoliv uživatel, prostě jej upravil. ESA toto vidí jako trestný čin, nicméně z hlediska etického vyvstává otázka, zda není nárokování toho, jak se můžeme ke svému hmotnému majetku chovat, poněkud absurdní a v nesouladu s dobrými mravy.

Proto bude stát za to tento případ sledovat (Crippen nemá ani zdaleka vyhráno, pouze získal naději, že neskončí jeho hlava na špalku po hodině jednání), ačkoliv není americké právo pro to české, potažmo evropské směrodatné. Nyní se totiž jedno o tom, co můžeme se svým legálně zakoupeným hardwarem dělat a co ne. Zda je potencialita způsobení trestného činu sama o sobě trestnou. Jednoduše řečeno – můžeme si dělat se svými konzolemi co chceme, aniž by nám hrozil soud?

(poznámka – autor rozhodně nemá právnické vzdělání a pokud je některý z odbornějších termínů špatně, nechť to laskavý, v advokacii zběhlý, čtenář promine)