
Otázkou ovšem je, jak to zvládne umělá inteligence. „Budeme mít AI, která nám umožní mluvit a interreagovat s postavou, ukázat jí předměty a ona je rozezná?“ Cílem průmyslu prostě bude podle Jošidy stvoření dokonalého digitálního člověka, který bude přesvědčivým hercem. Interakce dosáhne díky kamerám, které dokáží přečíst rysy vašeho obličeje a přenést případné emoce a vyjádření do hry.
„Je hezké myslet si, že za deset let dokážeme zformovat mapu hráče. Díky mapě dokáže hra číst emocionální rozpoložení a změny hráče. A čím přesnější mapa bude, tím lépe na ni budeme moci reagovat. Když budete mít špatnou náladu, můžeme vás rozesmát. Ano, jsou to příjemné myšlenky a vyhlídky“.
Nicméně co se týče holografického zobrazení a snímání, to je zčásti možné už teď. „Za deset let“, míní Hocking, „bude holografická technologie soběstačná. Už dnes dokážeme vytvořit psuedoholografický efekt pomocí head trackingu se Sony 3DTV a EyeToyem. Přenesete něco z obrazovky a můžete si to plné prohlédnout, což je něco jiného, než jen klasické 3D“. Jsou tyto předpovědi mimo? Nu, kdyby se v roce 2000 hovořilo o pohybovém ovládání her pro běžné domácí využití, také bychom to měli jako malé sci-fi. Takže... nechme se překvapit.