“Postupem času vidíme narůstající fenomén strech goals, neoficiálních cílů, které jdou za základní finanční cíl a slibují nové odměny a další prvky. Je to dobrý způsob, jak zajistit další příspěvky ve chvíli, kdy už jste dosáhli cílové částky. Ale je to dobrý nápad?“, ptá se dosti řečnicky Strickler.

Zakladatel Kickstarteru vidí bonusové cíle jako nejistou záležitost. „Co když někdo pomohl na počátku projektu, ale nyní je tvůrce zaměřen jen na bonusové cíle? Co když někdo podpoří projekt kvůli bonusovému cílí, který není naplněn? Typický bonusový cíl vypadá tak, že slíbí hru na další formáty a nebo přidá další funkce. Ale rozšíření záběru projektu může změnit tvůrčí vizi a ohrozit celý projekt. Už jsme viděli, jak jisté bonusové cíle některé tvůrce přetížily a zpozdily.“

Na tom určitě něco je. Velmi často vidíme slíbené rozšíření na další platformy už při malém nárůstu oproti původní částce. Skoro to vypadá, že někdy tvůrci moc dobře nevidí, že taková konverze není nic snadného, zvláště pokud nemá finální produkt ztrácet na kvalitě. Strickler navíc dodává další, praktickou věc, o níž se prý dost tvůrců přesvědčilo. Víc peněz znamená víc přispěvatelů a tedy více odměň, které je třeba zajistit – což jsou výdaje navíc.

„Bonusové cíle představují dlouhodobý risk kvůli krátkodobému zisku“, říká Strickler a zní to jako parafráze „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. Následně ovšem tvůrci zjistí, že jaksi slíbili něco, na co nemají buď peníze, nebo čas a průšvih je na světě.