Hry nebudou o nic lepší ani horší, když je oficiálně prohlásíme za umění, což v rozhovoru s Gamasutrou potvrdil spolušéf Rockstaru Dan Houser. Na otázku, zda se hry posunuly blíže k tomu, aby byly uznány za jistou formu umění, odpovídá: „Já nevím. Vlastně jsem sám sobě slíbil, že o tom přestanu hovořit, protože jsou tím pak lidé úplně posedlí.“ A v zápětí Houser dodává, že se v Rockstaru nenechali takovou debatou ovlivnit a dělají, co chtějí dělat.

Sám Houser si totiž není úplně jistý tím, že cokoli může být pokládáno za umění, i když to není zábavné. A tvořit zábavné hry je primární starostí Rockstaru. „Navíc, hry jsou podle mě stejně komerční médium jako popová hudba a film – produkty ve všech těchto škatulkách obsahují něco uměleckého a zároveň něco účelového,“ vysvětluje dále Houser a nadhazuje ideu, že když se herní průmysl bude hrami až příliš zabývat jako uměním, může to vést k nežádané akademizaci, která by de facto vývojáře omezovala v tom, co dělají a chtějí dělat. „Sedět na zadku a pořád se sám sebe ptát ‘Jsem umělec nebo ekvivalent někoho, kdo dělá levná jídla v KFC,’ není cesta, která by vedla k úspěchu. Proto děláme, co chceme dělat.“

Snaha o to, aby byly hry brány, jako jistá forma umění není sama o sobě nijak špatná, ale jak naznačuje Houser, není to při vývoji hry rozhodně to nejdůležitější hledisko. A ani by být nemělo, protože samotné umění vzniká obvykle spontánně jako součást jistého procesu a jen těžko si člověk může sednout a říci si: „Tak, a teď budu dělat umění.“ Ještě pořád je důležitější udělat, co nejlepší hru.