Peter Garza pracuje v Team Ninja na lokalizaci Ninja Gaiden 3 do angličtiny a při té příležitosti se rozpovídal o tom, jak se liší japonský a západní přístup ke hrám. Podle něj jsou zde zcela zásadní rozdíly, které se buď překonají, nebo se na ně prostě bude muset hráč, který mezi oběma sférami pendluje, naučit. „Určitě tu vidím rozdíl mezi standardy u japonských a západních vývojářů. Pokud mají splynout, bude to hodně těžké. Občas, když slyším různé názory, si říkám, jak by se to mohlo podařit. Hry v Japonsku existují v jiné zábavní sféře nežli ty západní. Na západě jde o hodně filmový druh zážitku, zatímco v Japonsku jsou na pozici hraček - věcí, s nimiž si hrajete“.
Garza se domnívá, že jde o odlišný kulturní blok, který má svá specifika, z čehož vychází rozdílná očekávání, která vůči hrám hráči z obou regionů mají. Podle něj jde o celý profil zábavního průmyslu, který je prostě kulturně odlišný. „Ani nejtvrdší Otaku na západě, kteří čtou všechnu mangu a sledují všechna anime, nebudou mít plně japonský zážitek. Stejně tak Japonci, kteří hrají Battlefield nebo Call of Duty, budou mít jiný výsledný zážitek“.
Různí lidé z různých koutů světa prostě budou dle Garzy dělat různé hry. Má ovšem obavy, zda dokáže západ přijmout japonský styl. Podle něj západní představa o japonské hře vypadá následovně: „Nedělejte ten klasický pohlcující styl, my chceme jen čísla, kombo měřítka, kombo údery a všechny tyhle věci, s nimiž jsme vyrostli. To dělá japonskou hru.“.
Otázkou pak podle Garzy je, zda dokáží západní hráči přijmout změnu v přístupu. Jako příklad uvádí pozici žen, která bývá u Japonců kritizována jako misogynní. „To je zase záležitost kultury. Oni se nesnaží být misogynní, je to prostě jejich vnímání krásné ženy. Nesnaží se je nějak ponižovat, jen vytvořit obraz dokonalé ženy. V Ninja Gaiden 3 to ale měníme. S krásou a násilím chceme tentokrát zacházet dospěleji. Máme tu postavu, která je celá oblečená a nemá přebujelé poprsí. Už nám není třináct, jsme dospělí nebo se o to snažíme. Aspoň trochu“.
Zajímavé ovšem je i to, že se prý mezi vývojáři z obou konců světa, pokud spolupracují, vyskytují třenice právě kvůli kulturní příslušnosti. Tedy samozřejmě ve chvíli, kdy se něco nedaří. „Je to o kulturním šoku. Postihne obě strany. Když pracujete na úrovni firem a ne lidí u piva, snadno dojde k třenicím a nehezkým obviněním. Japonské firmy mají jinou strukturu, než ty západní. Když ale vše půjde dobře, lidé se dokáží přes rozdíly přenést. Soustředí se spíše na vývoj samotného produktu a ne argumentaci – my to neděláme takhle, my to děláme radši takhle a líp“.
Každopádně, duší a myslí otevření hráči mohou doufat ve dvě věci. Tou první je fakt, že se Japonské hry prostě liší a my, kdo je máme rádi, je máme rádi právě kvůli tomu, byť je asi opravdu nikdy nedoceníme v plné míře jako rodilí hráči. A snad se tedy kvůli rozdílným přístupům neznelíbí většinovému hráči, což by mohlo zabránit lokalizaci i těch ne úplně top kousků. A hlavně, snad nedojde k vytvoření nějakého universálního herního jazyka, jímž by se právě tyhle atraktivní kulturní rozdíly setřely. Máme rádi hry z různých koutů světa právě kvůli tomu, jak jsou jiné.
