Studie Daniela Lotona z Victoria University v Melbourne se věnuje porovnání psychického stavu u hráčů, kteří hrají více a těch, kteří hrají méně. Hranice mezi nimi byla stanovena na 21 hodin hraní týdně a překvapivě se mezi oběma skupinami objevily nemalé rozdíly.


Cílem studie je oficiálně zjistit vliv různé doby hraní na akademické výsledky, vztahy a jak tělesné, tak duševní zdraví. Nejvýraznější rozdíly byly právě v oblasti duševního zdraví. Mezi hráči s větším vytížením bylo nalezeno o 25% více jedinců s tendencí k depresím a o 15% s úzkostnými poruchami a pod větším konstantním stresem. Co je ovšem důležité, je fakt, že nejde o popsání příčiny a následku.

Loton totiž neříká, že čím víc hrajete, tím spíše se dostanete do úzkostného stavu. Jde o konstatování stavu daného vzorku populace. Naopak, může stejně dobře jít o tendenci jedinců s těmito symptomy vyhledávat delší herní sekvence. Ostatně, dle studie právě ti, kteří jsou ve skupině „více“ mají tendenci častěji hry využívat jako únikový mechanismus, který jim pomáhá vyrovnat se s problémy. Ostatně, u obou hráčských skupin je míra stresových příznaků, úzkostí a depresí nad průměrem běžné populace.

Nicméně Loton shledal poměrně varujícím, že ve skupině více hrajících hráčů se našlo mnoho těch, kteří by v rámci medicíny mohli být označeni za klinicky nemocné. Na druhou stranu ale dosavadní výsledky stále běžící studie oponují některým představám. Kupříkladu ti, kteří hrají déle mají studijní výsledky, jež předčily jejich vlastní očekávání. Celkově ale dle Lutona není vidět žádný vztah mezi mírou hraní a akademickými výsledky. Každopádně, výsledky ještě nejsou definitivní, protože studie stále běží a mohou se do ní hlásit další hráči – a jak se zdá, mělo by jít o globální výzkum, takže byste se mohli přihlásit i vy (pokud vám již bylo 18).