Pracovní deformace jistě není mnohým z vás cizí. Učitel může i mimo vyučování mít tendenci poučovat kdekoho svými znalostmi, zkušební komisař z autoškoly si zase neodpustí obezřetné sledování svého příbuzného za volantem při prosté jízdě do obchodu pro čerstvé rohlíky.

A já to mám se svou prací podobně a tak nějak doufám, že má práce, která je vaším koníčkem, ve vás vyvolává obdobné pocity. Že je to tak nějak normální, když se naše láska ke hrám promítá i do běžného života. Že ještě nejsem vyloženě posedlý.

zdroj: Foto: SCS Software

Myslím na hry, kudy chodím

Jelikož se hraní často věnuji v pracovní době, ale i po ní, je pro mě poměrně důležité se věnovat i koníčkům, které nesouvisí se zářivou obrazovkou. Mám deskovky, budiž, ale ty také „smrdí“ prací, takže mezi mé oblíbené volnočasové aktivity patří například výlety.

Snažím se alespoň jeden víkend v měsíci věnovat procházkám po české krajině, kde se mnohem snáz pročišťuje hlava než za zdmi domu, za stolem u kompu. Nicméně poslední roky zjišťuji, že jsem těmi hrami natolik prosáknutý, že na ně prostě myslím, kudy chodím.

Už jen při jízdě autem do cílové destinace při předjíždění kolony kamionů vzpomínám, jak jsem se s tím v Euro Truck Simulatoru 2 nes… nebabral a prostě jsem to drze hodil do levého pruhu, aniž bych si dělal těžkou hlavu z toho, že jsem svým kamionem, jímž předjíždím jiné kamiony, zablokoval celý předjížděcí pruh.

zdroj: Giants Software

Když pak zastavíme na parkovišti u pole, které zrovna podstupuje orbu nebo ho sklízí kombajn, maluji si, jaké všechny procesy se na tom rovném obdělávaném placu provádějí ve Farming Simulatoru 22. A když si pak konečně vykračujeme krásnými českými lesy, myslím na Kingdom Come: Deliverance a jak bych se zase rád vrátil do jeho středověké krajiny.

Je mi to vlastně hloupé. Ven jdu proto, abych něco viděl, zažil a odpočinul si od moderních technologií a virtuálních světů. Jenže tam venku mi je všechno připomíná a já se neubráním v myšlenkách ubírat k fantazírování o nich a jak bych se do nich nejradši vrátil, jakmile výlet skončí.

Jenže po výletě zase nadejdou povinnosti, protože víkend, který jsem mohl věnovat hraní, jsem strávil venku. A kdybych ho věnoval hraní, nehrál bych ty hry, na které si myslím venku, protože bych si na ně nevzpomněl, nic by mi je nepřipomnělo. Tedy - až doposud.

zdroj: Warhorse

Řecký případ

Tyto řádky píši jen pár hodin poté, co jsem se vrátil z dovolené z řeckého ostrova Rhodos, kde se mi začaly formovat první myšlenky. Volno jsem totiž trávil návštěvou tamějších památek, ať už je řeč o samotném městě Rhodos obehnaném masivním opevněním, rozlehlé zřícenině hradu Feraklos či neméně impozantní pevnosti Monolithos, tyčící se na západním pobřeží ostrova vysoko nad mořem s výhledem na okolní ostrůvky.

Ale bylo to teprve při návštěvě vykopávek antického města Kamiros, kdy mi přišlo na mysl Assassin's Creed Odyssey. Jak jsem se tak procházel mezi dochovanými nízkými zídkami domků, které naposledy někdo obýval někdy ve druhém století před naším letopočtem, představoval jsem si, jaké to tenkrát asi bylo.

Co bylo v téhle komůrce a čemu se věnovali v této větší místnosti? Kolik tady asi žilo lidí? Jaké měli sousedy? Jak často navštěvovali jedny ze dvou zdejších lázní? Kolikrát za den si vyšlápli až nahoru k chrámu zasvěcenému Apollónovi? A kdo z nich přišel s myšlenkou zbudovat na kopci velkou nádrž na vodu, která se rozváděla do celého města a jeho studen systémem kanálů?

zdroj: Vlastní foto autora

Tyto představy mě fascinovaly, až jsem si najednou uvědomil, že je vlastně můžu svým způsobem zhmotnit. Stačí si nainstalovat Assassin’s Creed. A to je přesně to, co hodlám během víkendu udělat.

Na návrat do Odyssey, v němž jsem strávil jen pár hodin, si myslím už dlouho, ale teprve teď jsem zcela odhodlaný. Protože se chci dozvědět víc o řecké historii. Protože chci vidět, jak to dříve zhruba vypadalo. Protože chci svým způsobem pobýt ještě pár dní v cizině.

Rhodos bohužel v Assassin’s Creed Odyssey není, takže se mi úplně nesplní moje touha vidět jeho dochované památky v původní kráse a plné síle. Ale myslím, že Korfu a další obsažené ostrovy mi to snad dostatečně vynahradí.

K mému překvapení mi ale krátký průzkum internetu prozradil, že Rhodos se přece jen v sérii objevil, a to konkrétně v Assassin’s Creed: Revelations v rámci minihry Meditteranean Defence. Jednalo se pouze o město Rhodos, které se navíc zpřístupnilo pouze hraním multiplayeru. Nicméně zrovna město Rhodos se nezměnilo už stovky let a já teď mám spíš chuť vidět celé stavby, ze kterých jsou dnes již ruiny, takže zůstanu u toho Odyssey…

zdroj: Ubisoft

Milovaná posedlost

Asi ano, asi jsem hrami opravdu posedlý, když si nedokážu užít jedinou procházku krajinou, aniž by mi je furt něco nepřipomínalo. Ale mně to vlastně vyhovuje. Je to pro mě důkaz, že mám k obávanému vyhoření ještě hodně daleko, když mi hry neustále leží v hlavě a nedokážu je zapudit, že je chci pořád hrát, ať už jsem doma, nebo venku.

A nejlepší na hraní je, že mi dokáže zprostředkovat to, po čem tam venku a ve svém životě toužím a zároveň vím, že je to pro mě spíše nedosažitelné. Že si prostě můžu zajezdit s traktorem po poli (opravdu mě to k vlastnění traktoru strašně táhne, ale co já bych s ním blázen dělal), s kamionem si udělat výlet na Balkán, díky Kingdom Come se podívat, jak se u nás žilo ve středověku a díky Assassin's Creed zjistit, jak vypadaly jiné dávné kultury a architektury.

Teď už jen spustit nějakou závodní hru a usednout za volat Raptoru od Fordu, kterým jsem byl na samém konci dovolené laskavě svezen - pouze svezen - a o jeho řízení si tak mohu nadále nechat jenom zdát…