„Na multiplayer jsme se při vývoji Spec Ops: The Line nikdy opravdu nezaměřili, ale vydavatel ho tam chtěl mít stůj co stůj. Vlastně to byl jeden z povinných prvků, které dle finančních předpovědí ve hře být musel,“ povzdechl si Davis a nijak neskrýval svůj vztek na 2K i měsíce po dokončení a vydání hry. Na druhou stranu si však uvědomuje ekonomickou realitu a dodává, že povinný vývoj multiplayerové složky, kterou sám označuje za "ubohý Call of Duty klon", vlastně umožnil vývojářům ze studia Yager hru dělat a dodělat se vší tou singleplayer parádou, kterou nabídla.
„Nebáli se hodně riskovat s projektem, do něhož by se ostatní vydavatelé nepustili, protože na to prostě neměli koule,“ zahání zpětné pochyby nakonec Davis a přidávají se k němu i hlavní a pomocný scenárista Walt Williams, respektive Richard Pearsey. Oba dva dostali v článku rovněž dost velký prostor, a pokud si říkáte, co je riskantního na vývoji „obyčejné“ střílečky, jen možná s trošku lepším příběhem, tak jste Spec Ops: The Line určitě nehráli.
Možná na to dostanete chuť, když si celý článek přečtete, protože navzdory jistému přikrašlování ohledně zdrojů inspirace poskytuje zajímavý vhled do nelehkého procesu vývoje hry, jejíž tvůrci zkoušeli, kam až mohou v konkrétních věcech jako příběh, postavy či celkové vyznění zajít – kam až je vydavatel, tedy ten, kdo celou tu srandu platí, nechal zajít.
A několikrát místo všichni svorně v článku přiznávají, že milestone co milestone byli překvapení, že od 2K dostali zelenou. Ať už to byla konstantní provokace hráče, kterému tvůrci schválně naznačují ve hře, že se možná může sám pokládat za hrdinu, ale ve skutečnosti vede jeho cesta někam jinam. A ruku na srdce, to není ve střílečkách a hrách obecně úplně obvyklé, stejně jako nejsme zvyklí na špatné konce, což bylo něco, co tvůrci původně plánovali.
zdroj: Archiv
Znovu upozorňuju, že článek je plný spoilerů, ale i nečekaných informací. Přestože inspirace románem Srdce Temnoty od Josepha Conrada je zjevná a přiznaná, hlavní scenárista Walt Williams jako další inspirační zdroj uvádí Hérodotem popsané zmizení padesátitisícové armády perského velkokrále Kambýsése II. někde v poušti. Tohle údajné zmizení bylo dlouho, a vlastně je, pořád ještě považováno za pověst a smyšlenku, ale bratři Angelo a Alfredo Castiglioniové se svým průzkumem snaží dokázat, že to je pravda a snad se jim to i částečně daří.
Walt Williams o tomto příběhu slyšel právě, když se nacházel v Německu, kde v dubnu 2011 došlo nečekaně poblíž města Rostoky k obrovské písečné bouři, ve které havarovalo přes 100 vozidel. Právě tyto dvě, spolu zdánlivě nesouvisející, události prý byly rozhodujícím podnětem k myšlence, že písečná bouře bude ve Spec Ops hlavní hybnou silou událostí a vlastně i příběhu – silou, která bude na hráče neustále vyvíjet tlak a šponovat tím jeho zážitek.
A jak to dopadlo, to už všichni víme – dopadlo to dobře. Multiplayer ve Spec Ops: The Line možná stojí za starou bačkoru a Cory Davis vyloženě lituje chlapíky, co na něm museli dělat, ale hře to neuškodilo - mohla díky tomu vůbec vyjít a to je samozřejmě dobře. Někdy holt menší oběti mohou být z pohledu celku opravdu prospěšné. A abych i já byl prospěšný, tak vás odkážu na Alešovu textovou recenzi a Lukášovu video recenzi Spec Ops: The Line.
