zdroj: tisková zpráva Mnozí si kladou otázku, do jaké míry je cena odpovídající s přihlédnutím k výrobním nákladům na hardware a do jaké míry jde o prosté šponování ceny u nového výrobku se stále poměrně unikátní technologií. Nintendo vám jasně řekne, že je cena odpovídající, od něj asi nemůžeme čekat něco jiného. „Je to zařízení s 3D zobrazením. Za takovou cenu nic jiného, navíc bez nutnosti nosit brýle, neseženete“.

Kolik ale Nintendo samo o sobě „stojí“? Podle Davida Careye z UBM TechInsights je cena všech součástek handheldu přibližně 62 liber za jednotku, což je o 9 liber víc než stálo DSi. Takže když se pak podíváte na distribuční cenu (jak u nás, tak v zahraničí, což jsou rozdílné cifry), stále zde vidíte velký rozdíl. Jenže v tom není započtena distribuce, přesněji celý její dlouhý proces včetně balení, dodávky atd. a hlavně fakt, že chce Nintendo (opět logicky) vydělat. Analytický „oblíbenec Michael Pachter“ konstatuje: „Jsem si jistý, že si lidé budou stěžovat, ostatně to zařízení je drahé. Nicméně fakt, že dodávky zařízení nejsou nijak masivní, pro britský trh nebude ani půl milionu kusů, a další okolnosti tuto cenu odůvodňují“.

Serveru Eurogamer.net pak nejmenovaný zdroj udal po započtení distribuce a všech ostatních prvků koncovou hodnotu zařízení 170 liber, na což Nintendo odpovědělo, že jde o čirou spekulaci a nebude to komentovat. Zda má tedy zdroj pravdu, nevíme, ale pokud ano, Nintendo tak na jednom kusu vydělává více než 100 liber. Je to moc? Když si k tomu musíte připsat ještě marži koncových prodejců? A daň?

Po započtení těchto prvků by vyšla cena 3DS na cca 204 liber. To už není tak daleko koncové ceně, ale to už mluvíme o hodnotě pro koncového prodejce a ten na hardwaru tohoto typu nikdy moc nevydělává. Zisk pro něj představují hry a příslušenství, přičemž to první prý má 20-25% a to druhé 40-60%. Co ale prodejci, kteří nabízí 3DS za cenu 187 liber? Ti podle Dona McCabea z CHIPS nevydělají na hardwaru nic. Nicméně tento krok nevidí jako pozitivní. „Spotřebitel si nový přístroj neosahá. Nevyzkoušíte si ho v online obchodu, nevyzkoušíte si ho v masivním prodeji v supermarketu. A ti, kteří si přístroj koupí v první vlně, jej neformují. To dělá až druhá a třetí vlna a to jsou ti, kteří si přístroj vyzkouší a osahají v menších obchodech. Tohle zabilo Dreamcast. Prvokupci prostě ten přístroj nedokázali uživit.“

Navíc podle McCabea velké slevy na ceně nevysílají dobrý signál zákazníkovi. „Co vám, jako zákazníkovi říká, když produkt vidíte ve slevě, ještě než se objeví na pultech? Když ho jeden má za 230 liber a další 197? O co jde? Není tak dobrý, jak měl být? Čistí snad jeden prodejce sklady?“ Jenže na druhou stranu, zákazník se kouká hlavně po ceně a třicet liber není málo – byť může mít McCabe pravdu. A je pravda, že nakonec rozhodně právě zákazník. Takže – je Nintendo 3DS příliš drahé?