Broken Puppet (download)

Je nepsaným pravidlem, že absolvenské hry jsou mezi freewarovkami nejlépe vypadající tituly (viz říjnový Trubadurr). Zatímco ostatní indie vývojáři na vizuální nálepku často nehledí, studenti herního vývoje se naopak snaží co možná nejvíce napodobit trendy áčkových her. Platí to i v případě hry Broken Puppet od sedmičlenného týmu barcelonské Universitat Pompeu Fabra, vedeného Césarem Cortés Santosem. Vedle vybroušených vizuálních kvalit na úrovni profesionálního projektu však Broken Puppet nabízí i zajímavě potemnělou stylizaci podobnou Nightmare Before Christmas od Burtona. Ostatně se v Broken Puppet také hraje za šílenou loutku...

Ani tím zajímavé nápady nekončí – hratelnost Broken Puppet je totiž jakousi variací Portalu. K dispozici máte dvojici špendlíků spojených stahovací nití, které můžete střílet do prostoru. Špendlíky se zapíchnou do zdí nebo předmětů a díky stahování nitě se přitahují jedem k druhému. To umožňuje přitáhnout si kus nábytku pro přehopkání překážky, ale i vrhat předměty vůči oponentům. Výsledek není tak odladěný, aby jej šlo s čistým svědomím prodávat. Práva na hru beztak vlastní škola. Broken Puppet navíc zabere maximálně kolem půlhodiny. Jedná se však bezesporu o řemeslně povedenou akční advenuru, která naznačuje nemalý talent autorů.

Full Metal Democracy (download) 

Idea postavit hru na pouhých dvou ovládacích prvcích nezní zrovna vábně, hned první vybraný příklad ale ukazuje, že z toho lze vysekat parádní akční záležitost. Ve Full Metal Democracy totiž na přeskáčku ovládáte dvojici kráčejících mechů, bojujících proti bestiím, co se roztahují po mapě. Vtip je v tom, že můžete buď přepínat ovládání z jednoho mecha na druhého (klávesa 1), nebo určit, kam má zrovna kontrolovaný stroj dojít (skrze ČTYŘI kurzorové šipky...). Zatímco si jeden stroj umí poradit s nepřátelskými pěšáky, ale nic nesvede s budovami, druhý je na tom přesně opačně.  

Díky pohledně grafice, všudypřítomné destrukci (už jenom dojít někam s mechem občas znamená vyhladit malou vesničku) a nečekaně zábavné kooperaci sama se sebou je Full Metal Democracy parádním mixem akce a strategie. Výzvou je rovněž šíření potvor po mapě. Po vzoru creepu ze StarCraftu se totiž bestie postupně rozšiřují po okolí a vytvářejí nové úly. Ve chvíli, kdy zaberou 50 % celé plochy, končí hra neúspěchem.

Díky hraní v prohlížeči je navíc Full Metal Democracy skvělou výplní 20 minut volného času. Kdyby ale hra nabízela víc jak současných 5 misí, na Steamu by se rozhodně neztratila. Autorem hry je ostatně francouzský vývojář Sébastien Bénard ze studia Motion Twin (taktéž tvůrců nádherného Badass Inc.), třeba tak s kolegy hru jednou do komerční podoby rozpracuje.

Seven Weeks of Cat Monarchy (download)

Vždy se snažím mít v přehledu alespoň jednu vtipnou hru, a tentokrát padla volna na Seven Weeks of Cat Monarchy od Jasona Steele, jinak amatérského animátora a tvůrce webu FilmCow. Navzdory nedostatku zkušeností se mu v jeho pojetí monarchie ovládané kočkami velmi dobře povedlo uhodit hřebíček na hlavičku.

Ovládání je opět “ludumdarovsky” primitivní – v zásadě je hra sledem obrazovek s žádostmi poddaných, na které je možné odpovědět jednou ze dvou možností. Na první pohled je vtipnost daná přítomnosti rozpixelovaných čičin, které zastávají úlohu ústředního monarchy, jeho dvou rádců (jeden pro morálku populace, druhý na finance) a množiny poddaných. Na pohled druhý už překvapí černohumorné texty a reakce na žádost poddaných. Příchod kočičáka, co chce říct, že vám to sluší, je možné zakončit sekáním hlav i výkladem vlastních fobií; kotě ztracené ve hvozdě lze řešit vysláním záchranářů i zapálením lesa…

Na pozadí série sedmi komických týdnů u moci je však dobré udržet na uzdě nálady populace i státní kasu. Nejde o nikterak komplexní úkon, zarazí však, nakolik je ovládání státu skrze “výkonné kočky” odlišné od jiných simulátorů ovládání státu. Seven Weeks of Cat Monarchy je (s přivřením obou očí) vlastně cosi jako Civilization hraná skrze pokyny poradcům nebo generálům. Oproti anonymnímu kontaktu s mapou je však tohle pojetí vlády mnohem… osobnější.

Jakkoliv je Seven Weeks of Cat Monarchy spíš delší vtip, kdyby její principy nějaký vývojář pojal seriózně jako komplexní strategii, ve které rozhoduje panovník, mohlo by jít o fascinující alternativu nynějším 4X hrám. Navíc vhodnou pro mobilní zařízení!

A právě proto jsou freeware experimenty tak důležité – občas se jim prostě podaří odhalit něco doposud netušeného. Dokonce i u hry, v níž kočičí král griluje své mňoukající poddané.

Relay (download)

Relay je primitivní hra na vyťukávání morseovky, ale musím se o ní zmínit. Strávil jsem u ní nekřesťansky mnoho času! Zasazení Relay je lemována zákopovou válkou první světové, konkrétně slavným vánočním příměřím z roku 1914. Hratelnost stojí na vyťukávání teček a čárek do předem daných slov jako “Pošlete posily” nebo “Jsme pod útokem”. Podobně jako u Seven Weeks of Cat Monarchy tak vlastně simuluje hráčovu (ne)schopnost komunikovat na denní výsledky z bojiště. Pokud ťukáte depeše rychleji, umírá méně kamarádů. Simulační možnosti jsou však tentokrát spíše podružné.

Relay totiž v první řadě výborně funguje jako vzdělávací hra. Po půlhodině strávené ťukáním si tak nějak už zapamatujete, že I je .., zatímco R dává .-. a P naopak vyčarujete pomocí .--. zkratky. Neustálé těkání mezi tabulkou signálů a písmenem k vyťukání je překvapivě návykové – kdesi v podvědomí totiž člověk tuší, že se mu jednou tahle znalost může hodit (třeba v situaci mimozemské invaze po likvidaci komunikačních satelitů...).

Každé zapamatované písmeno je samo o sobě úspěchem a snaha vyťukat v časovém limitu co nejvíce depeší je pokaždé drakonickým závodem. Kdyby k tomu Jon Reid připíchnul seřaďovací tabulky, nebo třeba udělal i verzi za německou stranu, v níž by se fronta posouvala tam či onam podle úspěchu v morseovce, zasloužil by si za to minimálně nějakou cenu pro popularizaci historie. Zájemci o netradiční edutainment mohou zamířit sem.

Computer, Open That Door! (download)

Závěrem nabízím přes rok starý projekt, který se mi ale díky novému updatu podařilo zprovoznit až nyní. Je nesmírně zábavný – jak by také ne, když jde o sci-fi simulátor sériového vraha! Tenhle ústřední neřád však není z masa a kostí, nýbrž křemíku. V Computer, Open That Door! totiž hrajete za lodní umělou inteligenci, která se do 20 tahů musí zbavit posádky. K dispozici je několik typů “nehod”, které je možné posádce čas od času přivodit – třeba přetížení reaktoru a motorů, otevření vrat nákladového prostoru nebo třeba naplnění umývárny vodou až po strop. K tomu lze panáky rovněž uzamykat v kajutách, ale pozor – každé uzamčení nebo neúspěšné nehody zvyšují pravděpodobnost, že posádka resetuje odpočet vašich “nehod”. Hra je přitom závodem v čase a taktizování - jestli zabít zkratem reaktoru dva členy, anebo čekat, že do místnosti dojde ještě panák třetí.

Navzdory kvalitnímu konceptu hru ale nelze jen chválit – rozhodně zatím nejde o hru, kterou by šlo prodávat za peníze. Momentálně v ní chybí inteligentní reakce posádky nebo třeba hypotetická minihra na podezření kapitána, že za sérii “nehod” stojí počítač. Možná by hráče nutila do opatrnějšího jednání.

Podobně iritující je i skutečnost, že většina tras panáků je náhodně generovaná. O co lepší by byla možnost generovat malé poruchy, které by červenotričkače nutily vzdálit se pohledu ostatních, popřípadě jiná komba! Díky tomu má Computer poněkud nudnější endgame fázi. Jakmile vyhladíte většinu lodi, nahánění posledních přeživších je sáhodlouhým čekáním a hrou na náhodu - jestli konečně vlezou do smrtící pasti, nebo nikoliv. Po dalším rozpracování bych si však uměl představit, že za hru na Steamu pár fufníků utratím. Inu, pusťte se do toho, pane Paule Lawitzki!

Mohlo by se vám ještě hodit

V první řadě se sluší připomenout Adamovo shrnutí české stopy na Ludum Dare. Jako obvykle je tu pak následně několik her, které jsou buď průměrně zábavné, nebo mají alespoň komické/zajímavé chyby.

Frank & Stein - plošinovka o dvojici zmutovaných poldů, kteří se od sebe nemohou vzdálit. Překážky je tak třeba překonávat v rámci vzájemné souhry a počítat s tím, že na pohyblivé plošinky je třeba naskočit velmi, velmi rychle. Hra je zároveň zbytečně obtížná a zobrazuje se v rozlišení tak malém, že jsem skoro musel vytáhnout lupu.

Passpartout - je na místě otázka, zdali je Passpartout vůbec hra. Vše, co v ní hráč dělá, je malování obrazů metodou, vedle níž je i Malování sofistikovaným nástrojem. Snaha počítačovým zájemcům o “umění” prodat co nejbanálnější mazanici vás na chvíli zabaví, ale bez komunitního srovnání, co kdo absurdního prodal, nakonec vyznívá veskrze ploše.

zdroj: tisková zpráva

Infinite Monkey Autocorrect - dle starého přísloví o opicích a psacích strojích ovládáte šimpanze, který se snaží napsat bestseller – jeho (vaše) slova však tentokrát doplňuje mocný autocorrect. Principem je hra trochu podobná loňskému “simulátoru novináře před uzávěrkou” The Coop Times, výsledky literárních snah lze dokonce číst v dostupných “manuscriptech”. Jediným problémem nakonec je skutečnost, že ovládání vyžaduje časté mačkání Shiftu…

Double Kick Heroes - zombies pronásledující kapelu jedoucí v kabrioletu, to celé zpravované jako Guitar Hero? Ano! Krom perfektní stylizace ale Double Kick Heroes postrádá zajímavější progresi a vyžaduje po hráči vlastně pořád totéž.

Reap - tenhle survival na ostrově je poměrně propracovaný, někoho možná zaujme i retro stylizace. V dnešní době lze však sáhnout i po tuctech jiných, hezčích či komplexnějších survivalech. Přesto palec nahoru za šlapající engine!

zdroj: tisková zpráva

A připomínka na závěr: Brutal Doom už nějakou dobu k dispozici s novou kampaní. Nenechte si ho ujít. Vážně.