HASTE (download) 

Už na první pohled patří Haste (stylizovaně HASTE) mezi tradičnější projekty, přesto je povaha hry komplikovanější než by člověk od zdánlivě běžné first-person hry čekal. Nejde o to, že první verze Haste vznikla za pouhé 4 hodiny, ale především o hratelnost - Haste je postavena na freneticky vysoké obtížnosti. V Haste je totiž třeba být neustále v pohybu. Hráč se vžije do kyborga na úprku z hi-tech komplexu (nebo tak něčeho), přičemž na krk mu přitom tu dýchají jak místní hrdlořezové, tak především nezastavitelná vlna toxického slizu. I sebemenší zásek tak většinou končí nevyhnutelnou smrtí a restartem kola od nuly.

Haste není první hrou podobného ražení, svého druhu nabízí pouhé rozvinutí konceptu Canabaltu ve třetím rozměru, avšak právě trojrozměrná povaha hry a poměrně komplikovaný sled překážek z ní činí skutečně zákysovou zkušenost. Ačkoliv lze Haste dohrát za méně než deset minut, v praxi obtížnost dobu hraní násobí na hodiny. To celé samozřejmě za předpokladu, že hru dříve v zuřivosti nesmažete nebo si nezapamatujete postup z YouTube videí.

Tvůrce hry Eugene Cone se prý inspiroval u Prince of Persia a Half-Life, na mysl však přichází i pohybově dynamická Mirror's Edge. Ačkoliv Haste není vypilovaná do vzhledu áčkové hry, rozhodně by její koncept snesl další rozpracování.

The Coop Times (download)

Další zajímavý projekt má hodně experimentální, skoro až neherní charakter. Interaktivní povaha webové stránky The Coop Times (klikejte sem), nikoliv nepodobná Elegy for a Dead World, ji však rozhodně řadí alespoň částečně do herní sféry.

V The Coop Times totiž převezmete roli novináře, který má za cíl v časovém limitu napsat krátký, několikařádkový text na dvojici náhodně generovaných témat - namísto hraní skrze klikání je zde hlavním cílem vyprodukovat po svém libovolný text. Obsah textu si však musíte vymyslet sami (optimálně anglicky), přičemž nejvíce se samozřejmě cení kreativita. Aby to bylo vtipnější, díky retro stylizaci nelze použít Backspace (protože píšete na stroji…), každý šotek tak v textu zůstane.

Výsledkem je databáze kreativních článků pro dlouhé zimní večery, bohužel doplněná i o velkou míru bagáže. V The Coop Times sice pracují stovky novinářů, ale zjevně ani jeden editor. Přesto působí projekt jako potenciálně velezajímavá forma open-source, herních a sociálních prvků. Při zakomponování třebas do mobilní aplikace, kde by se texty, sestávající z nesmyslů, nějak organicky filtrovaly, by se z The Coop Times mohl stát skutečný hit. I v nynější verzi ale nezbývá než nápadu za ním dát minimálně palec hore za netradiční pojetí interaktivity. 

zdroj: Vlastní foto autora

Our Personal Space (download)

Our Personal Space je vizuální román. Tedy typ hry, ve které v prvé řadě konzumujete haldy textu, občas činíte příběh určující rozhodnutí a celková zápletka má obvykle velmi silné melodramatické kontury. Přesto koncept Our Personal Space obsahuje dvě kritické inovace, které z něj činí o fous více než běžného zástupce svého žánru.

V prvé řadě nabízí netradiční zasazení. Ač se i Our Personal Space zaměřuje na simulaci manželského soužití (v rámci mechanik žánru), ústřední pár žije na mimozemské kolonii. Visual novel tituly se sice neštítí žánrových zasazení, sci-fi téma ale není obvyklé. Druhou inovací je vliv vztahu na život v kolonii, a opačně. Teoreticky by tak vaše rozhodování mělo mít vliv nejen na život hlavního dua. Praxe však natolik zábavná není. I když jsem se ale aktivně snažil rozbít ústřední pár a odsoudit kolonii k hladomoru, nedařilo se jedno ani druhé. Krom solidních kvalit ve všech ohledech tak Our Personal Space v prvé řadě přichází s nápadem, který je hodný dalšího rozvíjení. Kdo má zájem, může stahovat odtud.

zdroj: tisková zpráva

The Long Way (download) 

Kratičký herní ekvivalent povídky s názvem The Long Way je po čertech divná záležitost. Po 20 minutách opakovaného hraní si totiž nejsem vůbec jistý, jestli jde o povedený pokus simulovat osamění při stopování, nebo naopak povedenou parodii na rozličné pseudoartové indie hry. V The Long Way hrajete za osamělého stopaře, postupujícího bůhví kam na okraji silnice. Grafické zpracování této fáze je povedené, klíčovou složkou hratelnosti je však stopování - pomocí mezerníku vystrčíte palec, stopnete si vůz a následně se oddáváte metafyzickým dialogům s řadou řidičů. Po čase se mi vždy podařilo dostat do situace, kdy mě jeden z nich zamordoval, ale třeba budete mít více štěstí.

Jde tedy o simulátor stopování. Hra dokonce ve své primitivnosti ošálila recenzenta PC Gameru, který na možnost zastavit auto vůbec nepřišel, takže hru ohodnotil jako “vynikající simulátor ubíjejícího putování krajinou”. Skoro se tak nabízejí interpretace, podle nichž je The Long Way mucholapkou na domýšlivé herní hipstery. Titul ostatně malinko připomíná nechvalně známou “nejhorší hru historie, pomineme-li E.T.: ExtraTerrestrial" - řeč je o "hře" Desert Bus, která obdobně simuluje adrenalinový zážitek z nekonečné jízdy monotónní krajinou.

Pro výše uvedené bych se asi neodvážil hovořit o The Long Way jako o "dobré hře". Na to, že jde o titul vytvořený v rychlosti při Global Game Jam 2015, si však zaslouží pozornost. Minimálně dalších vývojářů, kteří si hrají a experimentují s herním médiem. Pokud by totiž The Long Way obsahovala podstatně více dialogů a možností rozvinout hráčovu postavu, mohla by se hrdě zařadit po bok dating simu/serial killer simu Dungeoneer. Její pojetí interaktivity a vyprávění není daleko od fáze povedené hry. Snad příště vývojáři nabídnout více samotného obsahu a méně povrchní atmosféry. Na túru se každopádně můžete vydat zde.

zdroj: Vlastní foto autora

Off-Peak (download)

Po Haste je Off-Peak druhým projektem spíše tradičnějšího ražení. Přesto však ani tahle hra není úplně normální - nejlépe ji lze popsat jako titul, čerpající inspiraci z loňské absurdní adventury Jazzpunk. Kde však Jazzpunk sázel na ujetý humor a řadu parodických kudrlinek, spoléhá Off-Peak více na atmosféru, připomínající magický realismus.

Off-Peak se odehrává na monstrózním vlakovém nádraží, jehož interiér zřejmě spolunavrhoval H.R. Giger, přičemž sestava zdejších pracovníků a návštěvníků jakoby utekla z Ústavu pro léčbu chronického absurdního existencialismu. Najít v baru plném deskových her tajnou cestu do superpočítače je ve zdejším prostředí zcela normální a celkově je radost odhalovat tajemství vygenerovaná vývojářovým šílenstvím...

Cílem hry je v roli nepojmenovaného chuďase posbírat kousky roztrženého vlakového lístku, který vám umožní uniknout z tohoto prostředí. Hratelnost sestává hlavně z prozkoumávání prostředí - většinu lístků můžete najít během pár minut, zážitek ale pramení spíše z prozkoumávání monologů postav nebo tajů místního prostředí. Díky představivosti level designérů to funguje optimálně. Dokonce je vzhledem ke kratší délce finální dojem z Off-Peaku lepší než z Jazzpunk. Hra nestihne začít nudit. Stahujte ji zde.