Dávný boom

"Šlo o projekt volně založený na Risku a jeho stylu dobývání světa," píše o desátém výročí existence strategického titulu Google Earth War, zkráceně GEWar, jeho autor Mickey Mellen, "Začalo to spíše jako snaha ukázat, že s dynamickými KML soubory lze něco podobného udělat." Mellen, dnes majitel webdesignérské firmy, podobně s Google Earth experimentuje dodnes. Jím spoluspravovaný blog Google Earth Hacks je stále plný nápadů jak skrze program pozorovat ekologické změny planety, nejvyšší sochy planety i zarostlé zákopy první světové války. Novinky o hrách byste na něm však hledali marně.

Hypoteticky jsou možnosti globální mapy velké. Zejména strategické hry typu World in Conflict nebo letecké simulátory by mohly využívat reálných prostředí. Jistě, fotorealistické mapy jsou k dispozici i z jiných zdrojů, obzvláště pozoruhodný je ale především pokrok Google Earth na poli tvorby trojrozměrných map. Ještě pár let nazpět byly komplexní, v mezích možností “absolutní” předělávky reálných prostředí, poměrně exkluzivním zbožím. Dnes je však možné v Google Earth najít i detailní mapy několika českých měst, v místě mého bydliště dokonce i včetně 3D záznamu dvorku, na který jsem chodíval kouřit...

zdroj: Vlastní foto autora
Nad praktickým využitím takto detailních map pro design her se samozřejmě lze dlouze zamýšlet. "Dokumentární" hry byly ostatně vždycky spíše okrajovým produktem - vzpomenout lze třeba na neúspěšnou “zpravodajskou střílečku" Kuma/War. Přesto vznikly i jiné tituly, nabízející hraní “v reálném světě” - například experimentální titul ReRoll, který slibuje zmapování celého světa do série několika her. V březnu 2014 měli jeho tvůrci hotovou mapu Montrealu, přičemž území údajně zmapovali sami pomocí dronů. Nabízí se ale otázka, proč raději nesáhli po využití již existujících mapových aplikací.

Přes potenciál Google Earth, jako studnice dat pro hry, ale Mellenův projekt GEWar zůstal okrajovým, byť stále fungujícím herním titulem pro pár nadšenců. Není se čemu divit - jeho instalace je náročná, pravidla abstraktní a hratelnost nikterak naplňující. Spíše než válku hra simuluje produkci a logistiku - na tankovou bitvu v 3D mapě New Yorku v ní zkrátka nedojde. Ostatně dekádu nazpět nebylo možné s nynější úrovní 3D zobrazení ani počítat. Podobně amatérské jsou ale i další herní pokusy o využití Google Earth.

zdroj: Vlastní foto autora GEWar

Realita jako z duchařiny

Právě GEWar je například jedinou strategií svého druhu pro Google Earth - trpí však na nesmyslná pravidla. Namísto zápasů mezi velmocemi, složených z více hráčů, tu každý bojuje sám za sebe. Díky tomu budí autentičtější dojem světové války i Red Alert 2. GEWar se navíc přepíná mezi Google Earth a prohlížečem, což z uživatelského zážitku činí peklo. Jinou strategií, avšak budovatelskou, je pak i titul Build With Chrome, ve kterém lze reálné území osázet vlastními stvořeními z kostiček LEGO. I pro zdůrazněnou umělost staveb tenhle titul v zábavě spíše selhává.

Dalším optimálním využitím jsou pak simulátory, kde je situace už podstatně lepší. Google Earth Flight Simulator je aplikace z dílny Google, a díky tomu dosahuje nejlepšího výsledku. Letový model je sice velmi neúprosný, simulátor je ale přímo integrovaný do programu. Ani zde však není zážitek zrovna zábava, z nějakého důvodu navíc při simulaci nejsou vidět 3D modely budov.

Budovy se naopak zobrazují u zřejmě již zrušené automobilové simulace Geoquake 3D, ale co je to platné, když nelimitují hráče v jízdě. Je to jako jízda skrze hologramy. Podobně obskurní je i námořní simulátor Ships, který dle mého odhadu 9 z 10 uživatelů spustilo, jenom aby si otestovali, jak úsměvně vypadá loď, pohybující se po souši. A Virtual Submarine Dive, potažmo jiné vesmírné simulátory, pak jenom podtrhují základní problém všech podobných titulů - absenci jakékoliv jiné hratelnosti a mantinelů pravidel.

zdroj: Vlastní foto autora Google Earth Flight Simulator

Nakonec "nejlepší" jsou tak triviální geografické kvízy a spíše výukové programy, třeba famózní NukeMap 3D, který dá pocítit strašlivou sílu detonací jaderných bomb viděných z vašeho bydliště. Většina ze zmíněných her nebo aplikací je příhodně pět, deset let stará. O náročnosti vývoje her pro systém Google Earth, ale i dobovém nadšení z programu, svědčí i starý vývojářský deník experimentální hry Mars Sucks, která si dala za cíl stvořit experimentální hříčku s tématem únosu mimozemšťany. Zápis z roku 2006 končí nadějnou vyhlídkou do budoucna a navrhuje, aby Google uveřejnila API mezi vývojáře.

“Fakt, ze GE byl vlastně cizí produkt, který se Google snažila implementovat do vlastních řešení, vidím jako jeden ze základních problémů,” říká na adresu absence herních i jiných rozšíření Rostislav Nétek z Katedry geoinformatiky Univerzity Palackého. “Kdysi byl GE klasicky software s nutnosti instalace, s uzavřeným zdrojovým kódem, takže možnost nasazení nějakých her byla prakticky nulová."

Nétek sumarizuje vývoj Google Earth za poslední dekádu jako systém tří zcela odlišných přístupů - nejprve separátního programu, pak integrace Google Earth a Google Maps do prohlížeče, a nakonec teprve loni přepracovaného programu Google Earth s Google Maps jako podkladem. "Než by člověk stačil naprogramovat hru na jednu 'platformu', tak ji za chvíli Google zruší a přeorientuje se jinam," dodává.

zdroj: Google Earth Blog
Ships

Kde nejsou peníze, ani smrt nebere

I za změnou pluginu, kvůli kterému dnes nelze mnohé aplikace pro Google Earth spustit v prohlížeči (například právě NukeMap 3D), vidí Nétek především nesystémové změny firemní strategie. Dodává, že až od letošního roku došlo s uvolněním GE Pro ke sjednocení licencí - do té doby vedle sebe stála jedna pro Google Earth free a druhá pro profesionální verzi.

Nejde však jenom o technologie a odlišné licence. Druhým výrazným činitelem je i pragmatické rozhodnutí společnosti. "Cokoliv, co Google dělá, má komerční charakter, i když to na první pohled nemusí byt patrné," říká Nétek, "Google sice uvolnila API pro GM/GE, ale programátoři jsou vlastně omezeni mantinely, které jim Google nastaví. Licenční podmínky, funkcionalitu API i vlastni mapové podklady tak Google může kdykoliv ze dne na den změnit, což se i před pár lety stalo."

V kontextu toho, že kromě velmi vzdáleného pohledu byla aplikace Google Earth ještě donedávna poměrně chudá na 3D modely, a první (a de facto i poslední) generace experimentálních her byla vlastně nehratelná, není moc překvapivé, že společnost Google v Google Earth nikdy herní potenciál neviděla. Ruku v ruce s nejistým prostředím (jak Nétek dodává: "Nějaká oficiální podpora vývojářů nikdy neexistovala") je na druhou stranu i logické, že žádný vývojář nezkusil možnosti Google Earth výrazněji využít po roce 2006 a 2007.

zdroj: Vlastní foto autora

Nakonec i ono zdání přemíry 3D map měst, která mě donutila hlouběji pátrat, proč na jejím mustru nevznikly zábavnější tituly, je tak trochu iluzí. "Google má v České republice obrovskou konkurenci v Seznamu, respektive produktu Mapy.cz, který jak osobnějším přístupem, tak především turistickými mapami, Google Maps v ČR válcuje," vysvětluje Nétek, proč je ve 3D vyvedeno více českých měst než v leckterých jiných státech.

Nakonec je samotná snaha o hru v kulisách reálné mapy dost možná jenom fata morgána. Skutečná prostředí jsou příliš velká, než aby měla praktický význam pro povětšinou komornější hry. A 3D modely jsou příliš vágně definované, než aby jimi hráč omylem neproplouval. Ostatně i daleko víc specializovanější ReRoll působí jako projekt těsně před bankrotem. Přesto platí, že při zkoumání modelů měst prostě přemýšlíte nad možností, jak toho využít pro hry. Snad půjde o oříšek, který lépe rozlouskne další generace vývojářů.