Už v nedávném podcastu jsme probírali argument (některých posluchačů), podle něhož je požadavek připojení k internetu limitující faktor, protože jsou okamžiky a chvíle, kdy online být nelze. Co s tím? „V této době a čase je argument, že někde tam venku existuje majoritní skupina lidí bez přístupu k internetu...s tím už dnes prostě nepochodíte.“

Jay Wilson však nehodlá hráče jen tak odbýt a nakonec poskytuje relevantní důvod, proč Diablo III offline mód nenabízí: tvůrci hru de facto berou jako online hru, jejímž srdcem je směna předmětů a kooperace. Kdyby povolili offline mód, tak by hráči umožnili zažít hru tak, jak si to oni sami nepřejí a nepředstavují. „Hrát offline není správný způsob, jak hrát Diablo,“ svěřuje se Wilson a na rovinu dodává, že nechápe důvod, proč by hráči chtěli hrát Diablo III jinak, než způsobem, který poskytuje nejlepší zážitek – tedy online. A tím Wilson zdaleka nekončí!

Možná se vám krev vaří v žilách a jen čekáte na okamžik, kdy váš nesouhlas s výše uvedeným bude slyšet nejvíce. A je to pochopitelné. Brát možnost hrát si libovolně, třeba úplně jinak, než tvůrce zamýšlel, je způsob vlastní celé řadě hráčů. Nejsme všichni stejní, každý má holt jiné preference, někdo dokonce dost divné z pohledu většiny, která určuje, co je v dané době správné a co špatné.

Mají však tvůrci nakázáno, že musí vyhovět všem? Nemají a navíc to prostě nejde. „Musíte se rozhodnout, co chcete a někdy holt takovým rozhodnutím minete část publika,“ říká Wilson a přidává poněkud ad absurdum dotažený příklad, který však principielně platí: „Někdo nemá rád fantasy hry. Znamená to, že bychom tedy neměli dělat Diablo jako fantasy, protože se to někomu nelíbí? Někdo zas nemá rád barbary. Neměli jsme je dávat do hry, protože to někomu nevyhovuje?“

Wilson možná kráčí do extrému, ale v zásadě parafrázuje starou známou pravdu, která říká, že když chceš vyhovět všem, nakonec nevyhovíš nikomu. Vztaženo přímo na hry to znamená, že když se dělá hra tak, aby nikoho nenaštvala a byla pro všechny přijatelná, tak logicky v různých aspektech sahá ke zprůměrovaným hodnotám a nemůže v ničem vyniknout a být skvělá. A na tuto metu by asi vývojáři z Blizzardu s Diablo III rádi dosáhli.

zdroj: Archiv

Jestliže ideologické důvody, proč je Diablo III online only, už jsou snad vyřešeny, je jasné, že za tím vším musí být i něco konkrétního, praktického. V případě této hry jsou to dvě věci: snaha eliminovat piráty (zbytečná, jak víme) a cheatování, které třeba druhé Diablo postihovalo a postihuje pořád v míře větší než velké.

Wilson vysvětluje, že oficiální povolení offline módu v Diablo III by si vyžádalo kompletní překopání struktury dat uživatelského systému, který je za stávající situace komplet na serverech Blizzardu. Pro offline mód by tvůrci museli část architektury serveru hodit do klienta a hráč by tak vlastně provozoval vlastní lokální server. Z tohoto důvodu bylo snadné hacknout Diablo II, mnohem snadnější než prakticky jakoukoli jinou hru té doby, což vedlo k masivnímu cheatování.

„Nemůžu už z principu stoprocentně zaručit, že se cheatování nikdy v Diablo III nezjeví, ale je to jedna z věcí, po jejíž nápravě volala komunita nejhlasitěji. A kdybychom de facto vyhodili server na veřejnost, tak bychom situaci z Diablo II nebyli schopni vylepšit,“ předkládá Wilson argument, proti kterému nelze říci ani popel.

Ale stejně je škoda, že se nenajde oficiální řešení pro ty, co ani nehledají výmluvy, proč nechtějí hrát Diablo III pořád online a netahají z paty historky o hraní kdesi v odlehlé chatě nebo dokonce v letadle, což je úplná blbost. Stejně jako tvůrci mohou říci, že offline mód ve hře není, protože to prostě nechtěli, mohou hráči říci, že nechtějí hrát online jen proto, že to prostě nechtějí. Jde jenom o to, kdo má v tomhle střetu navrch a to je bohužel/bohudík Blizzard jako tvůrce hry. Jen jsem zvědav, jak na tom se stálým připojením k internetu bude výhledově konzolová verze Diablo III. Něco mi říká, že tam nic takového potřeba nebude...