Jak by měla vypadat ideální herní mapa? Podle mého názoru, s nímž by bylo nemoudré nesouhlasit, protože jsem během svých dětských let nakreslil stovky map nejrůznějších fantasy světů, a jsem tudíž vyhlášeným expertem, by měla být bezchybná ve čtyřech různých aspektech.
Měla by být krásná, aby se na ni lidé rádi dívali a ideálně u toho óchali a áchali. Měla by být užitečná a dobře ovladatelná, aby ji hráči rádi a často používali. Měla by být přehledná, aby se v ní nikdo zbytečně neztrácel. A měla by být plná drobných detailů, které vám, když si jich po mnoha hodinách hraní všimnete, vykouzlí úsměv na tváři.
Když všechny tyto přednosti spojíte, jako v nějakém alchymistickém experimentu vám ze zkumavky vybublá jediná hra: Crusader Kings 3.
Jistě, je to mapová hra – taková, kde je mapa alfou i omegou herního zážitku, protože s herními prvky interagujete téměř výhradně skrz ni. Není tedy úplně spravedlivé takový titul srovnávat s hrami, pro které je mapa pouhým doplňkem, ať už se bavíme o Mafii, Diablu, Fallen Orderu nebo třeba i takovém Total Waru, kde se přeci jen polovinu času díváte na 3D bojiště.
Ale jak mě Crusadeři naučili, spravedlnost je pro slabé a silní si dělají, co chtějí. Proto slyšte mé argumenty, proč má středověký simulátor urozeného psychopata tu nejlepší mapu ze všech.
1. Krása
O estetických kvalitách mapy Crusader Kings 3 snad není třeba dlouze diskutovat, mapa je to nadobyčej nádherná. Při nejvyšším stupni odzoomování připomíná výtvor nějakého středověkého kartografa včetně lodiček a obřích krabů v moři, kdyby tedy měl onen kartograf k dispozici celou paletu pestrých barev a dokonalé geografické znalosti, což tehdy rozhodně nebylo zvykem. Mapa navíc spočívá na dřevěném stole!
Při bližším zoomu mapa sice ztratí nádech starobylé relikvie, ale zato se vám před očima objeví desítky erbovních znáčků reprezentujících různé šlechtické domy a tituly. Ráj příznivců heraldiky.
Při maximálním zoomu už to zas tak moc slavné není, protože terénní mapa, ač na ní můžete obdivovat rozkošné malé stromečky, políčka a lučiny (a voda, na níž se třpytí sluneční paprsky, taky vypadá hezky), se rozhodně nemůže rovnat třeba takovým Three Kingdoms. Ale i tak, když si najedete na některý erbovní znak a po krajině se rozlije preferovaná barva daného šlechtice, není to špatné pokoukání.
2. Užitečnost & ovladatelnost
Na mapě Crusaderů nezvládnete úplně všechno, protože kromě ní se musíte prohrabávat ještě nejrůznějšími tabulkami a meníčky, ale i tak to bude jednoznačně vaše nejlepší kamarádka na cestě za věčnou slávou. Protože toho umí opravdu hodně.
Funkce zoomování, kterou jsme si popsali výše, znamená, že nemusíte nikde nic překlikávat, abyste se dostali přesně k té úrovni detailů, která je zrovna potřeba. Z velké výšky vidíte celou obří Svatou říši římskou jako jeden celek, z té prostřední si už můžete prohlédnout jednotlivá vévodství a království, z nichž je složena, a když zazoomujete ještě níž, případě kliknete na některý erbík, mozaika se rozdrobí ještě víc a vy v tu chvíli pozorujete, co se děje v Doudlebech.
Ale překlikávání tu je taky, a je nadmíru užitečné. Jedním myšstiskem se můžete podívat, jak se to ve světě má s náboženstvím…
S kulturou…
S vládnoucími rody.
A pro dobyvačné plány se taky nesmírně hodí znát pavučinu de jure zákonných vztahů.
Všechno to tu je, všechno to budete potřebovat, všechno to budete chtít znát a využívat ve svůj prospěch. Tak to má být.
3. Přehlednost
Pokud s Crusader Kings 3 právě začínáte, možná právě u bodu číslo 3 se mnou budete nejvehementněji polemizovat. Je pravda, že aby člověk naplno chápal, co přesně mu mapa za každé situace říká, musí se napřed do hry trochu ponořit, pochopit základy feudálních vztahů a nebýt překvapený, že každý z jeho vazalů má svoje vlastní vazaly a ti mají taky vlastní vazaly a ti…
Občas není na první pohled snadné pochopit, kdo přesně pod koho spadá a jak velké jsou říše vašich podřízených šlechticů. Naštěstí vám ale můžu slíbit, že jakmile se zorientujete v herních pravidlech, zorientujete se i v mapě. Skvělé novinky, jako je užitečná „vztahová síť“ nebo barevné rozdělení říše podle přímých vazalů, se brzo stanou vašimi nejlepšími přáteli.
Postupně si začnete všímat i toho, že lze jedním pohledem rozpoznat místa okupovaná nepřáteli…
Nebo části země, které se vzbouřily proti právoplatnému vladaři, jako v případě světlejšího a tmavšího Chorvatska.
Navíc, jak už bylo řečeno v bodu číslo 2, je tu spousta mapových módů, které jsou nejen užitečné, ale právě i přehledné. Stačí špetka trpělivosti a na mapě Crusaderů budete jako doma.
4. Detaily
Anebo kategorie jinak známá jako „Co se jinam nevešlo“. Jakým způsobem byli tvůrci schopní nenápadně obohatit svou mapu, přidat jí trochu toho skrytého charismatu?
Je tu rozdílná městská architektura pro různé kultury, ale to je vlastně samozřejmost, kterou není potřeba vyzdvihovat – naopak bych si uměl představit i detailnější vizuální zpracování sídel. Autorům je ale třeba hlasitě zatleskat za něco jiného: nesmírně detailní názvy.
Jenom v českých zemích narazíte na skutečně působivé množství lokální příchutě. Jistě že tady je Praha, to dá rozum, ale vedle ní můžete založit Mělník nebo Písek, stavět budovy v Milevsku či ve Slaném, podívat se až do Hodonína, Mikulova, Uničova.
Ano, občas jsou názvy měst poněkud anachronistické, protože první psaná zmínka o nich pochází třeba z 12. století a vy je vidíte už v roce 1066, ale to je vyváženo naprosto nečekanou drobností, která mi okamžitě učarovala: Názvy měst se mění podle toho, jaká kultura je zrovna ovládá. Když tedy dosadíte českého pána do Györu, změní se jeho název na Ráb. Když to samé uděláte s Poszony, vznikne Prešporok. Což je prostě kouzelné – třešnička na dortu, který byl v případě Crusader Kings 3 už tak velice sladký.
Jak to máte vy? Souhlasíte s Vaškem, že třetí Crusadeři herním mapám nastavují novou laťku, nebo vás napadá hra, která si s kartografií poradila líp? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem nebo na Discordu.