Mainstreamová média se na hry dívají poněkud jinou optikou, než média herní a často umí ocenit kvalitu, kterou si hráč ani herní pisálek vůbec neuvědomí. V případě Alan Wake je to podle Time zpracování „dospěláckých“ témat – spisovatelská kariéra ustrnulá na mrtvém bodě, problémový vztah s manželkou. A jestliže tato argumentace podle nás poněkud vázne, protože podobná tématika není hrám úplně cizí již delší dobu, vypíchnout prvky metafory transformované přímo do hratelnosti - to poukazuje na fakt, že redaktoři Time si umí všímat věcí „za zrcadlem“.

Jestli tento prvek sám o sobě Alan Wake nominuje na nejlepší hru roku 2010, to už nehraje roli. Je však třeba poznamenat, že právě třetí rozměr, který metaforická hratelnost v Alan Wake představuje, je jedním ze tří základních znaků, které odlišují kýč od kumštu. Neznamená to, že Alan Wake je umění, pořád je to hra, která (stejně jako 99% her) až příliš spoléhá na prvoplánově převzaté prvky a motivy z populární literatury a filmů. Ale každá snaha se cení.

Zbylé tituly v TOP 10 her podle Time jsou také více, či méně překvapivé, ale poměrně věrně odráží fakt, že Time není primárně herní médium: Angry Birds na druhém místě, Red Dead Redemption na třetím, Halo: Reach na čtvrtém, Limbo na šestém, Super Meat Boy na sedmém a třeba Mass Effect 2 na desátém. Volba titulů odhaluje zjevnou snahu o to, aby se mezi největší blockbustery dostaly také indie tituly, což je s ohledem na stále vyšší produkční i herní kvality nezávislých her, chvályhodné.