Uvedený, dlouhodobě drogově závislý, Belančík ubodal pod vlivem drog svou matku i babičku. Komentář v reportáži přímo a jmenovitě dovozuje, že to nebylo ani tak kvůli drogám, nýbrž hlavně kvůli hrám a odpovědný redaktor navíc připojuje moralistický a rádoby poučný balast na téma „hry jsou špatné, víme“. Nejsem odborník, ale cítím rozdíl mezi tím, jestli hraní her bylo katalyzátorem (což s ohledem na dlouhodobý stav vraždící osoby mohlo být skoro cokoli) smutné události, nebo jeho příčinou.
Reportáž pořadu Krimi Plus tyto dvě odlišné kategorie bezskrupulózně směšuje a zcela tak ignoruje i vyjádření odborníků v samotném pořadu. Je samozřejmě nepříjemné se v souvislosti s takovým případem vyjadřovat k něčemu tak marginálnímu, jako jsou v porovnání s vraždou dvou osob hry, ale redakce odpovědná za reportáž mi jaksi nedává na výběr. A nejenom mně. K celé blamáži se vyjádřila i Asociace herního průmyslu České a Slovenské republiky, jejíž tiskovou zprávu najdete bez úprav níže.
Vyjádření AHP
4. 12. 2012, PRAHA - Ve středu 28. listopadu odvysílala stanice Prima Family v rámci pořadu Krimi Plus reportáž věnovanou případu Petra Belančíka, drogově závislého člověka, který v opilosti ubodal dva své příbuzné. Reportáž i její úvodní komentář dává tento čin do přímé souvislosti s hraním videoher obsahujících násilné scény. Asociace herního průmyslu České a Slovenské republiky se tímto ohrazuje proti nepřesnostem uvedených v reportáži a odmítá tendenční zpracování celého příspěvku.
Reportáž v pořadu Krimi Plus (http://play.iprima.cz/all/296839/3773) konstatuje, že činy Petra Belančíka byly přímo způsobeny jeho „závislostí na násilných počítačových hrách“. Vzhledem k okolnostem celého smutného případu je takové tvrzení velmi zavádějící a podněcuje v divácích dojem, že videohry mohou podobné chování způsobit naprosto běžně, a že v této oblasti vyvstává závažný problém. Asociace herního průmyslu ČR a SR nepovažuje tato tvrzení za podložená a v reportáži naznačovanou spojitost mezi závislostí na drogách a hraním her pokládá za záměrnou manipulaci a záměnu příčin a následků.
V případě Petra Belančíka je primární diagnózou toxická psychóza, tedy duševní porucha vyvolaná užíváním psychoaktivních látek. Videohry hrály v této souvislosti, jak potvrzuje v reportáži i psycholog Slavomil Hubálek, roli pouhého spouštěče agresivního jednání. Spouštěčem přitom může být skoro jakýkoliv nejednoznačný podnět - úlek, neonová světla, a podobně. Pro psychicky zdravé jedince tedy nepředstavují videohry prakticky žádné riziko.
Asociace herního průmyslu ČR a SR zároveň opakuje, že srovnávání rizik závislosti na drogách a alkoholu se „závislostí” na videohrách není na místě. V rozhovoru pro Český rozhlas to před časem prohlásil i MUDr. Jiří Presl z Nadace pro prevenci a léčbu závislostí: „Závislost na počítačových hrách není srovnatelná jako závislost na návykových látkách. V tomto srovnání počítačové hry vycházejí s nulovým rizikem.“ (http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/1029715)
AHP zde existuje právě proto, aby mohla být účastníkem podobných diskusí, je připravena být nápomocna svým odborným názorem tak, aby veřejnosti obdržela objektivní informace za účelem následného kvalifikovaného rozhodnutí při nákupu her.
