Autor: Jiří Sládek Publikováno: 8.ledna 2004 | Verze hry: anglická v1.1 Doba recenzování: cca 1 týden |
Na hlavní dějovou linii odehrávající se asi 25 let po událostech X: Beyond the Frontier se pak, podobně jako v titulu Freelancer, nabaluje spousta možností, jak si vydělat kredity a vylepšit si svoji loď. Vlastně spíš lodě – vesmírných plavidel totiž můžete mít víc. Stačí je nechat zaparkované v nějaké vesmírné stanici a když je potřebujete, tak si pro ně jednoduše zaletíte. Kšefty, mise, těžba, lov Pokud jste již někdy podobnou hru hráli, asi vás nepřekvapí, že na svou loď můžete nacpat nějaké to zboží. Pokud chcete vydělat, tak samozřejmě musíte levně nakoupit a dr(a)ze prodat. Kredity lze ovšem nastřádat i mnoha dalšími způsoby. Například tak, že si koupíte licenci a budete za odměnu lovit piráty. Nebo zkusíte štěstí jako vesmírný těžař, nebo jako sprostý lupič a nebo třeba budete plnit speciální mise, které jsou k dispozici v terminálech ve všech vesmírných přístavech. Je docela fajn, že kromě klasických misí typu „Doprav osobu X do sektoru Y“ a podobných se občas najde i nějaká propracovanější – třeba shánění ingrediencí na lék pro umírající královskou dceru. Časem se zapletete i do svárů a třenic mezi různými rasami a frakcemi. A je asi jasné, že nemůžete být kamarádi se všemi. Takže se těšte na to, že zatímco u jedněch si šplhnete, z jiných si uděláte nepřátele na život a na smrt. Až se vaše konto trochu naplní kredity, budete si moci koupit lepší loď a vybavení. Kromě velké spousty zbraní a štítů vás čeká i obrovské množství dalších vychytávek, kterými můžete své plavidlo vyšperkovat. Tak třeba urychlovač času zkracující vesmírné cestování (i když i s ním je přelet přes několik sektorů docela zdlouhavý), zařízení pro rychlé galaktické skoky bez použití speciálních bran (to už je lepší), vyladění motoru a ovládání lodi, rozšíření nákladního prostoru či různé druhy počítačů. Speciálně počítače jsou pro hru opravdu důležité, jelikož mnoho činností je díky nim možné automatizovat. Zjednoduší se vám boj, obchodování i navigace (můžete klidně zadat cíl cesty ve vzdáleném sektoru, nechat řízení na autopilotovi a jít si udělat kafe). A když už mluvíme o zadávání příkazů... na své lodi také obvykle máte k dispozici několik dělových věží, které stačí vybavit pořádným kanónem a pak určit, zdali mají automaticky pálit do otravných nepřátel nebo likvidovat rakety mířící vesele na vaší vesmírnou kocábku. Obchodujeme ve velkém Už jsem říkal, že X2 není jen simulátor, ale i obchodní strategie? Opravdu je to tak, a to v mnohem větším měřítku, než jsme u podobných her zvyklí. Vámi vykonanými cestami za obchodem, těžbou či lovem pirátů totiž možnosti výdělku zdaleka nekončí. Až si nastřádáte větší sumu kreditů, můžete si pořídit vlastní továrnu, solární elektrárnu či těžební stanici! Pak už stačí jen koupit pár transportních lodí, zadat jim pomocí trochu komplikovaného, i když logicky uspořádaného menu příkazy, a kredity se vám jen pohrnou. Nákladní lodě navíc můžete používat i bez vlastních stanic, jelikož jim prostě lze zadat obchodní cesty včetně maximální ceny nákupu a minimální ceny prodeje, a zas si ukrojíte ždibec z výnosného koláče galaktického trhu. Samozřejmě, vždycky je tu možnost, že vaše lodě zničí piráti, ale s tím se tak nějak při vesmírném byznysu musí počítat. Tohle riziko naštěstí můžete eliminovat (nebo alespoň snížit) doprovodnými bojovými plavidly. A jelikož X2 je opravdu hrou neomezených možností, nic vám nebrání třeba v tom, abyste postavili válečnou flotilu a poslali ji vyčistit sektor s pirátskou základnou. Úchvatný vesmír Pokud vám při pohledu na noční oblohu připadá, že vesmír musí vypadat dost nudně, máte asi jiný názor než tvůrci X2. V jejich podání je totiž nekonečný vesmír barevný a plný zajímavostí, jako jsou různé mlhoviny, meteorické roje a podobné úkazy. Když se k tomu připočte precizní zpracování lodí a obchodních stanic a fakt, že v obydlených sektorech se pořád něco děje, je atmosféra a iluze vesmíru žijícího vlastním životem perfektní. A navíc ta úchvatná hudba... Začněme u problémů technického rázu. Již zmiňovaná bohatost vesmíru a preciznost vykreslení všech objektů něco stojí. Nebo lépe řečeno, stojí docela dost. Na běžné sestavě totiž budete muset hrát v nízkém rozlišení a s tak osekaným nastavením, že X2 rozhodně nebude žádnou výjimečnou podívanou. Smutné v téhle souvislosti je ovšem hlavně to, že ani na počítači, který převyšuje autory avizované optimální hardwarové nároky (které jsou na www.egosoft.com uvedeny jako Pentium IV 1,8 GHz, 512 MB RAM a 128 MB 3D karta), si hru na plné detaily prostě nezahrajete. Vypadá to, že vývojáři se v poslední době příliš neohlížejí na hardwarové vybavení hráčů a s optimalizací si vůbec hlavu nelámou (namátkou připomínám třeba Deus Ex: Invisible War). S druhou částí recenze a finálním verdiktem však úmyslně čekáme ještě na evropskou, respektive českou verzi, která by podle dostupných údajů měla obsahovat i úpravy zlepšující výše zmiňované neduhy. Osobně však musím říci, že jsem v tomto ohledu docela skeptický – patch 1.1 pro americkou verzi totiž problémy s tristním počtem snímků za sekundu neodstranil. A když už jsme u té kritiky technického zpracování, měli bychom asi také poukázat na opravdu dost příšerné filmečky. Všechny postavy v nich totiž vypadají hodně nerealisticky a dřevěně, což vám nejspíš znemožní sžít se s hlavním hrdinou příběhu („cože, tohle nevohrabaný kopyto mám bejt já?“). To už by opravdu bylo mnohem lepší všechny důležité události a rozhovory hráčům přiblížit jen statickými 2D obrázky. Dost hardcore Dalším faktorem, který může hodně lidí po pár minutách či hodinách hraní úplně odradit, je možná až zbytečná zdlouhavost, a to hlavně v počáteční fázi. Než si totiž vyděláte prvních pár desítek tisíc kreditů, bude to chvíli trvat. Tvůrci se také nevyhnuli několika podivným přehmatům – ukázkou přehnané honby za uvěřitelně fungujícím světem je třeba situace, kdy nabouráte do vesmírné stanice, která vás poté začne považovat za nepřítele. Pochopil bych nevraživost po nárazu v plné rychlosti, ale někdy stačí malé škrtnutí nebo dokonce i náraz vaší osoby (můžete se totiž po stanicích a vesmíru pohybovat jen tak ve skafandru)! Už to vidím, jak nějaký kosmonaut narazí do obrovského komplexu, načež se velitel stanice vyděsí k smrti, považuje to za nebezpečný útok a vyšle na likvidaci strašlivé hrozby v podobě jednoho člobrdíka ve skafandru všechna bojová plavidla... Nepříjemná je i skutečnost, že svoji loď nemůžete opravit na každé stanici, ale jen ve speciálních docích, které ovšem nenajdete v každém sektoru. Je to asi vcelku logické, ale opět to jen přispívá ke zdlouhavosti celé hry. 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů Za trochu hardcore považujeme i to, že se tu příliš nehraje na univerzální obchodní stanice, ale v každém sektoru jsou roztroušeny jednotlivé továrny, těžební komplexy a podobné objekty. To samozřejmě znamená, že pro každé zboží za výhodnou cenu musíte i v rámci jednoho sektoru dofrčet do jiné destinace. I když to rozhodně nepovažujeme za chybu (ostatně, stejná logika fungovala i v původním X: Beyond the Frontier), uznáváme, že pro některé nedočkavé obchodníky může být příjemnější zjednodušený systém á la Freelancer (méně stanic s více komoditami). X2 není pro každého Rozhodně si nemyslíme, že by byl titul X2 pro většinu hráčů přitažlivější než snadno pochopitelný Freelancer. Nicméně pokud máte vesmírná dobrodružství v oblibě, nebojíte se komplikovaných her a (hlavně) máte nadupaný počítač, pak si na X2 asi pěkně pošmáknete. A to nepřeberné množství možností, obrovská volnost pohybu a propracovanost vesmíru za to opravdu stojí. Druhou část recenze napsanou na základě české verze hry společně s finálním verdiktem a hodnocením přineseme v březnu. Stáhněte si: Nehratelné demo, Trailer, Cheaty... Související články: Novinky |
Jiří Sládek | |
autorovi je 26 let a pracuje v papírovém herním magazínu GameStar, hry jsou jeho prací i koníčkem, zvláště pak RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-) |