Autor: Mickey Mouse Publikováno: 2.června 2003 |
1. Seawall Battery První z map na pohled připomíná pobřežní bitvu na motivy vylodění v Normandii, které asi zatím nechybělo v žádné hře. Zde se nejedná přímo o tento konflikt, ale mapa jej tak trochu připomíná, i když je bojiště podstatně menší. Spojenecké jednotky zahajují v pobřežních vodách s cílem zaútočit na nepřátelské opevnění umístěné do poměrně strmého skalního masívu. Prvním úkolem je výstavba dřevěné lávky (na podporu si můžete zřídít dvě kulometná hnízda), přes kterou je potřeba překonat hradbu a proniknout do komplexu pevnosti. Čili už zde - stejně jako ve všech ostatních mapách - se uplatní naprostá nezbytnost mít v týmu minimálně jednoho inženýra, který jako jediný může podobné konstrukce provádět. Hlavní cíl této mise je zničení obřího pobřežního kanónu, kterým Němci ostřelují okolní vody a brání Spojencům v námořních manévrech. 2. Fuel Dump Druhou mapou v pořadí je mise končící výbuchem německé naftové základny. Tato mise byla dříve součástí testovací bety a tak ji nebudeme podrobněji popisovat, pouze připomenu informace z prvních dojmů, že se zde v doprovodu těžkého obrněného vozidla musí Spojenci probojovat do nepřátelské základny a zde položit a uhlídat nálože u německé palivové stojánky. Opět je zde zastoupena role inženýrů pro výstavbu některých nezbytných staveb, bez nichž se obrněnec dál nepohne. 3. Gold Rush První mapa odehrávající se v Severní Africe je z prostředí města Tobruk, kde Němci na půdě místní banky střeží cenný zlatý poklad. I zde musí spojenecká vojska nejprve získat a opravit tank, za jehož pomoci si pak prostřílejí cestu do banky, odkud je potřeba odnést dvě bedny s pokladem, naložit jej na korbu náklaďáku a s ním projet ulicemi města do bezpečné zóny. Ulice jsou plné kulometných hnízd, a tak není ani závěrečný průchod ulicemi nijak příjemný. K mobilním vozidlům se sluší dodat, že v Enemy Territory nikdy tuto techniku neřídíte. O její provoz se stará virtuální řidič, který šlape na plyn tehdy, pokud se vaši vojáci zdržují v jeho blízkosti. Můžete ale zasednout třeba za kulomet na střeše transportéru a použít jej ke kropení nepřátel. Další zajímavostí, plynoucí z nezbytnosti těchto vozidel ke splnění mise, je to , že nejdou úplně zničit (tím by hra předčasně skončila). Lze je ale pomocí těžkých zbraní a výbušnin poškozovat a tím jejich postup zpomalovat a brzdit. Naproti tomu inženýři z druhého týmu mohou poškozený tank opravovat a tak se starat o jeho provozuschopnost. 4. Siwa Oasis Další africká mise je z prostředí pouštního města nedaleko malé oázy. Úkolem Spojenců je tentokrát zničení dvou protiletadlových kanónů, umístěných v patrové budově města. K ní se dá dostat prakticky dvěma cestami, a to jednak městskými ulicemi, anebo systémem zatopených podzemních chodeb, z nichž je ale potřeba nejprve vyhnat vodu opravením dvou poničených vodních čerpadel. Stejně jako v této mapě jsou alternativní cesty i ve všech mapách ostatních. Nikdy se nejedná o zcela přímočarý a předem nadefinovaný směr celé mise. Na ten narazíte pouze v úsecích, kdy je potřeba doprovázet některý bojový prostředek, jinak je ale vaše cesta celkem otevřená a můžete nepřítele překvapit z více stran. 5. Wuertzburg Radar Tato špionážně-zlodějská mise ze strany Spojenců spočívá v ukradení součástí nového prototypu německého radarového systému Wuertzburg 62A, nasazeného v jedné z německých bojových základen. Deštivé počasí je zajímavým zpestřením mise z prostředí poměrně spletitého komplexu interiérových chodeb i venkovních lokací okolo budov základny, kterou není vůbec jednoduché ubránit. 6. Rail Gun Tak, jak se mi všechny mise a vlastně i samotný Wolfenstein moc líbí, tato mapa v mém osobním pohledu zatím vede. Jedná se o nádražní areál, kde německá vojska přepravují po železnici munici pro obří kanón DORA. Cílem Němců je munici dopravit, vyložit, naládovat kanón a vystřelit, zatímco Spojenci se jim v tom budou samozřejmě snažit všemi prostředky zabránit. Z pohledu charakteru mise je to navíc jediná mapa, kde Němci jenom pasivně nebrání a tak je boj trochu odlišný od map ostatních. Herní módy a spousta zpestření Stručný popis map zdaleka nestačí k vyjádření toho, co a jak se bude na bojištích odehrávat. Enemy Territory přichází s nadmíru propracovaným herním systémem, který je potřeba nejprve vstřebat a pak si teprve hru užijete se vším, co k ní náleží. Předně to jsou čtyři herní mody - Single Map, Stopwatch, Campaign a Last Man Standing. Ve Stopwatch se po odehrání mapy otočí role týmů a noví útočnící se snaží dobýt vítězství v kratším čase než jejich soupeři. V Last Man Standing má každý hráč jediný život a jde o to vystřílet nepřátelský tým. Velká spousta vychytávek se skrývá v menu pro nastavení hry, a to jak z pohledu uživatelského, tak po stránce parametrů bitvy. Kromě základních věcí, které najdete v každé podobné hře, si můžete zvolit držení zbraně v levé či pravé ruce, zapnout anticheatovou ochranu známým programem PunkBuster, volit mezi automatickým a ručním přebíjením, nastavit výchozí stupeň přiblížení u zbraní s optikou, počet úrovní zoomu (4 anebo 8), celou řadu voleb ohledně hráčova kurzoru, způsobu jeho vykreslování a třeba i barevnou indikaci hráčova zdraví, atd. Ze serverových nastavení vyzdvihnu ještě třeba tzv. „autoaction“, čili akci, která se má automaticky provést při spuštění anebo ukončení bitvy. K dispozici je možnost nahrávání dema, típnutí screenshotu s výsledky a statistika. Vy si pak můžete vybrat jakoukoli kombinaci těchto tří možností. Bohaté nabídky administrace serveru Hra zaznamenává i podrobné statistiky hráčů, včetně jejich povyšování, statistiky střelecké, dovednostní, vyhodnocování nejlepších hráčů podle různých kritérií atd. Adminové pak mohou nastavovat i časy potřebné k znovuoživení hráčů (pro každý tým zvlášť), restrikce používání zbraní v týmu, kdy lze procentuelně nastavit, kolik hráčů může maximálně používat tu kterou zbraň a tím regulovat různorodost týmů. Za vyzdvižení stojí i možnost nastavit hráčům maximální počet životů, takže když jej tolikrát zabijí, už se pak do hry nevrací, což docela změní herní taktiku a zvýší obezřetnost. Pokračovat by se dalo ještě dlouho a doporučuji všem, kdo se do hry pustí, si obrazovky s herními volbami prostudovat a udělat si tak přehled, čím vším lze hru modifikovat. Zmíním ještě jednu užitečnou věc, a to možnost ukládat nastavení do uživatelských profilů, což využijí nejen tam, kde se na počítači střídá více hráčů, ale můžete si tak sami vytvořit profilů více a pak testovat, který vám vyhovuje nejlépe. Nad řadou věcí si možná řeknete, že nejde o nic nového a že už tu podobné věci byly. S tím samozřejmě souhlasím, ale v Enemy Territory je tohle vše pěkně pohromadě a svědčí to o snaze autorů vytvořit opravdu co nejužitečnější systém. Sekundární úkoly Variabilita hry se nenastavuje pouze před jejím spuštěním, ale i samotný herní systém dovoluje řadu změn v průběhu bitvy. Jednak je to plnění sekundárních a tedy nepovinných úkolů hry. Tím mám na mysli především stavbu velitelských stanovišť, která se pak odrazí v možnosti rychleji používat techniku, která vyžaduje určité časové odstupy. Navíc s postavením velitelské základny může souviset i zásobárna lékárniček a munice, obojí pro boj tolik potřebné. I tato stanoviště ale podléhají poškození a tak je udržet v provozu není jen otázkou výstavby a hurá pryč. Zničit základnu nepřítele vám dává výhodu a tak se tyto stánky stávají častým terčem jejich útoků. Potažmo se tak dostáváme i k tomu, že výstavbou a opravami si budete zároveň zdokonalovat své vlastní vojáky. Výběr povolání Již v prvních dojmech jsem psal o povoláních hráčů, a tak zde toto téma již pouze nastíním. V Enemy Territory najdete celkem pět hráčských profesí. Smysl „obyčejného“ vojáka je v možnosti používání těžkých zbraní. Vojáci jsou tedy variabilním základem týmu, neboť si mohou vybrat zdaleka z nejvíce možných primárních zbraní a mohou nést nejvíce ručních granátů. Druhá klasická profese je medik, který léčí a někdy doslova „oživuje“ spoluhráče, takže je velice užitečný tam, kde je tým pod palbou (typicky inženýři při stavbě konstrukcí). Inženýři jsou jedinou nenahraditelnou profesí, která je v určitých fázích bitvy prostě nezbytná. Most za ně nikdo nepostaví a bez mostu se zase nedá jít dál. Proto je třeba dávat pozor na složení týmu, abyste pak bezmocně nerozhazovali rukama u pytlů s cementem a lopatou, které se nemá kdo chytit. Síla inženýrů ale není jen ve stavbách - mají i schopnosti zacházet s výbušninami, a to jak v možnosti je pokládat, tak i naopak zneškodnit. Čtvrtým typem vojáka je polní specialista, který slouží jako mobilní zdroj munice a plní i roli těžké palebné síly. Rovněž u sebe nosí kouřový signální granát, kterým lze přivolat vzdušnou podporu. Posledním týpkem je pak špión, uzpůsobený pro tichý pohyb s možností se dokonce infiltrovat do řad nepřítele, oblečen do jeho uniformy. Vybaven bývá pistolí s tlumičem a zpravidla sniperkou, díky čemuž může vcelku nenápadně škodit a sabotovat nepřátelské záměry. Přitom je potřeba dávat pozor, aby vás neprozradilo jejich používání v místech, kde vás může někdo z nepřátel zpozorovat. Velkou výhodou špiónů je možnost používat dveře, kterými normálně může procházet pouze soupeř a tím pádem se dostane i do míst, kam vy nemáte přístup. Zvyšování dovedností Volbou povolání ještě zdaleka možnosti Enemy Territory nekončí, přichází na řadu alespoň stručná zmínka o systému zdokonalování. Hra shromažďuje informace o každém hráči, který se jí účastní a zaznamenává jeho zásluhy v několika kategoriích. Pokud pak některá ze sledovaných úrovní dosáhne určité mezní hodnoty, je hráč povýšen a odměnou mu je krom pecky na výložce i zdokonalení některé ze souvisejících vlastností. Rozebrat celý systém by bylo na delší povídání a psali jsme o tom už v dojmech, takže si jen řekneme, že se hodnotí práce s lehkými zbraněmi, chování v bitvě a schopnost se udržovat naživu, práce s těžkými zbraněmi, první pomoc, inženýrské dovednosti, signály a komunikace a konečně záškodnická práce v týlu nepřítele. V každé kategorii můžete postupně dosáhnout až čtyř vylepšení, která vedou k získání cenných dovedností a tím i výhody nad nepřítelem. Ze speciálních schopností, které může hráč svým zdokonalováním postupně nabývat, namátkou zmíním třeba snížený rozptyl při střelbě, možnost používat dvě pistole v akimbo modu, rychlejší přebíjení zásobníků, detekce nepřátelských min, zrychlený pohyb po bojišti, zvýšení zdraví, granát a munice navíc, dokonalejší ošetření raněných, zrychlené zneškodňování časovaných náloží a min, zvýšená odolnost proti zásahu některým typem zbraní, přivolávání těžších leteckých útoků, lepší práce se snipovacími puškami atd. No a na úplný konec zmíním i systém povyšování, vyznamenání a statistik těch nejlepších, které se objeví každému hráči na HUDu a supluje to tak alespoň částečně kasárenskou pochvalu před nastoupenou jednotkou. další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů Závěr Shrnutím všech poznatků o hře musím uznat, že s Enemy Territory si autoři moc vyhráli a je to vše ku prospěchu věci. Přečtením recenze si myslím každý udělal už jakousi představu, jak je hra variabilní a do toho by ještě bylo potřeba přidat zásahové zóny, chování zbraní při běhu, pokleku a vleže, výborně zpracované limbo menu s herní mapou a další aspekty, které jsme popisovali už dříve. Šest map není nijak ohromující číslo, nicméně věřím, že časem přibudou další a díky variabilitě hry si i v nich můžete užít až až. Všemu navíc pomáhá i svižný engine (Quake 3 Team Arena), který pojede na každém aspoň trochu slušném stroji a navíc hra vypadá po stránce grafické velice hezky. Jinými slovy - důvod, proč Enemy Territory nehrát, je jenom absence internetového připojení. Jediná věc, která hře chybí, jsou totiž boti. Od nich bylo poté, co hra přišla o singleplayer a bylo rozhodnuto ji vydat zdarma, upuštěno. Ještě bych snad měl uvést, že Enemy Territory se liší od multiplayeru RtCW i tím, že se zbraně chovají o poznání reálněji, což rovněž hodnotím (na rozdíl od některých ryzích internetových Wolfensteinů) jedině dobře. Hra navíc přichází s velmi dobře zpracovaným manuálem, kde se o jejích možnostech dozvíte vše potřebné. Stáhněte si: Wolfenstein: Enemy Territory plná verze Související články: První dojmy (4/2003), Preview (12/2002), Return to Castle Wolfenstein singleplayer recenze a multiplayer recenze (11/2002), Novinky |
Mickey Mouse | |
autorovi je 34 let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru (všechny články autora) |