Will Rock - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Will Rock - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

31. 7. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Serious Sam se významně zapsal do historie tím, že se v něm hráč mohl vyřádit na tisících nepřátel bez přemýšlení. Podařilo se Will Rockovi napodobit svůj vzor nebo se jen snaží svézt na slávě předchůdce?

Autor: Leon
Publikováno: 31.července 2003


Obrázek zdroj: tisková zpráva Existuje mnoho her, které se něčím významně zapsaly do historie počítačové zábavy. Vedle toho ale vznikla neuvěřitelná spousta titulů, které se více či méně chtěly svézt na nenadálé popularitě svých předchůdců. Málokteré se jim ovšem svou kvalitou alespoň přiblížily, natož aby je předčily. I když už se jim vyrovnají v mnoha různých aspektech, chybí jim to, čím většinou zabodovaly jejich vzory. Ano, mám na mysli originální námět, koncepci či příběh, zkrátka to, co odlišuje hry „obyčejné“ od těch nesmrtelných.

 Originál a napodobenina?
Nechtěl bych troufale tvrdit, že Serious Sam se může řadit mezi hry vyloženě nesmrtelné, ale faktem zůstává, že svým pojetím zaplnil jakousi mezeru v pojetí akčních her. Totální střílečka, ve které se hráč mohl dosyta vyřádit na tisících nepřátel bez většího přemýšlení. To bylo přesně to, co v té době na trhu chybělo. Když k tomu přičteme i kvalitní zpracování a budgetovou cenou, nemůžeme se divit, že recenzenti hru hodnotili velmi kladně - včetně :)

Pokračování Serious Sama už takový povyk přece jen neznamenalo, právě proto, že už nebylo příliš co nového vymýšlet při vědomí toho, že je lepší držet se osvědčeného. V tom je bohužel problém všech pokračování, a to nejenom na poli počítačových her. Jako klasický příklad může sloužit film Matrix Reloaded, který ač je teoreticky mnohem dokonalejší, nemá už to kouzlo originálu. To jsou prostě pokračování, od kterých se ostatně mnoho jiného ani neočekává. Pak ale existují ještě tituly, které jsou od úplně jiných autorů a které jsou dost nestydatou kopií svých vzorů. A právě to je případ hry Will Rock od Saber Interactive, u které se podobnost se Serious Samem připomíná snad v každém směru. Pojďme se tedy podívat, co je na tom pravdy.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 O příběhu to není
Je skoro nepředstavitelné, že by akční střílečky nebyly spjaty s nějakým příběhem. Ostatně i Serious Sam měl v Egyptě a později v Jižní Americe nějaké cíle, ale pravdou je, že to pro hraní bylo celkem jedno. Byl jsem tedy zvědav, s čím geniálním přišel scénárista hry Will Rock. Abych řekl pravdu, vymyslet následující příběh musela být skutečně fuška. Will Rock je samozřejmě pořádný tvrďák, který se přimotá k archeologické skupině pracující v Řecku. Podle legendy tam bůh Prométheus uvěznil do skal bohy (včetně Dia), kteří se vymkli jakékoliv kontrole. Nyní se skupina teroristů snaží osvobodit uvězněné bohy a získat tak nesmírnou moc. Asi je vám již jasné, že náš tvrďák jim to bude muset překazit, v čemž mu bude pomáhat (pozor, překvapení) Prométheus. To je asi tak příběh (zmiňovat se o lásce a mrtvém „tchánovi“ už je o ničem), který se dozvíte na začátku hry z intra sestaveného ze statických obrázků. Prostě žůžo.

Tenhle příběh je tu zkrátka jen proto, že tu něco musí být. Během následujícího hraní totiž na příběh zcela jistě zapomenete a pokud byste si pak potřebovali osvěžit, co je vlastně cílem hry, budete si muset hodně namáhat mozkové závity. Ale ono je to vlastně jedno, protože pár sekund po zahájení hry se vše zvrhne jen v jeden velký masakr nepřátel.

 Nekonečný počet protivníků
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Během hraní Serious Sama jsem si myslel, že nic nemůže překonat počet protivníků v této hře. Trochu jsem se mýlil, protože Will Rock se mu minimálně vyrovná, alespoň co do průměru mrtvých nepřátel na jednu minutu hraní. Zatímco u Serious Sama jsem ale na velkých počet protivníků nadával jen výjimečně, u Willa Rocka skoro pořád. Problém je v tom, že tady se vždy dostanete do jakési uzavřené arény, zprvu prázdné. Po vašem vkročení se ale ze všech stran objeví protivníci, kteří se generují prakticky z ničeho a nejčastěji vyskakují přímo ze země.

No nic, po chvilce je vystřílíte a rádi byste pokračovali dále v levelu. Jenže co se nestane, vyskáče další vlna monster. Po chvilce je po nich, a tak vyskáčí další, po nich další, další, další a další, až dokud si nějaký level designér neřekl, že už by toho hráč mohl mít dost. Pošle ho proto do další arény, kde se opakuje to samé, samozřejmě bez nějakých zvláštních rozdílů. Pokud přece jen dojde na nějaký nezbytný úkol, jako otevřít bránu, použít beranidlo nebo katapult, není možné si toho nevšimnout. Často se ale stává, že se vám další postup levelem umožní právě až po likvidaci neuvěřitelného množství protivníků generovaných v jednom místě. Myslím, že je skoro zbytečné dodávat, že po chvilce tak nastupuje totální nuda.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Rovnou se přiznávám, že Serious Sama jsem hrál po většinu doby s cheaty a nejinak tomu bylo i u Will Rocka (i když cheaty jinam moc nepoužívám). Ne snad, že by hra byla tak těžká, ale prostě proto, že mi nebaví sledovat stav zdraví a přitom pobíhat mezi desítky debilních monster, které jen čekají na to, až je odpravíte. A tahle hra není o ničem jiném, protože ani těch pár „bossů“ v závěrech některých kol nemůže změnit pocit, že ta hra je jen o střílení. Hra je navíc docela krátká, a kdybyste se v jednotlivých arénách nemuseli zdržovat tak neuvěřitelně dlouho, prošli byste všechny úrovně za chvilku.

 Design levelů a imbecilita protivníků
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Co mě vyloženě zklamalo, to byl design jednotlivých levelů. Neříkám, že to není podobné starověkému Řecku, kam je hra zasazena, ale to je asi tak všechno, co se dá pochválit. Jednotlivé levely postrádají většinou nějaký zajímavý nápad, snad kromě jízdy na voru po řece. Další zajímavá místa se ale ve hře nachází jen velmi ztěžka. Will Rock je navíc neuvěřitelně lineární, skoro nikde žádné zajímavé odbočky nebo hledání cesty. Pravda, můžete hledat i tajná místa v levelech, ale bonusy za to jsou prakticky zanedbatelné, takže nejste nijak nuceni je hledat. No a ostatně kdo by se tím zabýval, když na něj prakticky neustále někdo útočí.

Bohužel umělá inteligence protivníků je na hře patrně vůbec to nejhorší, tedy pokud pominu slabomyslný příběh. Ve hře, kde během minuty skolíte několik desítek monster, by asi nikdo nečekal kdovíjakou inteligenci protivníků, protože je kvalita nahrazována kvantitou. To bych podobně jako u Serious Sama překousl, ale vadí mi jiné, úplně zbytečné chyby. Třeba to, že se zasekávají o všelijaké překážky, nekoukají na jiné a při útoku na vás klidně mlátí do svých spolubojovníků apod.

To jsou základní chyby, které se by se v dnešní době již neměly objevovat. Zvláště zamrzí ono zasekávání o překážky, protože (jak jsem již řekl) někdy můžete v levelu postoupit dál až teprve poté, co zlikvidujete všechny protivníky. Jenže když se vám některý zasekne v místě, kde ho nemůžete skolit, co pak?

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Okopírovaní protivníci a pár zajímavých zbraní
Z toho, co jsem zatím napsal, je jasné, že podobnost se Serious Samem není skutečně jen výmyslem některého recenzenta. Nejzřetelnější je to ale u vašich protivníků, kteří jsou skoro věrnou kopií svého vzoru. Nemá cenu popisovat typy nepřátel, protože jich je slušná škála, počínaje kostlivci, tygry, obry, trojhlavými monstry, ptáky, andílky a já nevím ani jakými všemi obludami. Svým pojetím a chováním jsou ale opravdu skoro dokonalou kopií, což je hezky vidět třeba na útočných krysách, které vybuchují po nárazu na vás. Znalci Sama si jistě vzpomenou na legrační bezhlavé Kamikadze, kteří nedělali nic jiného.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Také zbrojní arzenál je víceméně tradiční, což značí pistoli, brokovnici, samopal, rotačák atd. Jako nejslabší zbraň je tu rýč, se kterým se dá ale docela slušně ohánět. Místo sniperky je tu kuš střílející ohnivé šípy s neuvěřitelnou přesností, kterou jsem si docela oblíbil.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Ještě více jsem si ale užil s jinými zbraněmi. Ta jedna střílí takový zelený roztok, po kterém se začnou nepřátelé nafukovat, až prasknou. Ta druhá pak dělá prakticky totéž, až na to, že je zmrazuje. Poslední tři jmenované zbraně jsou velmi efektní, ale ne tak účinné, protože vždy chvilku trvá, než protivník shoří, nafoukne se nebo zmrzne. Po tu dobu samozřejmě na vás útočí, takže v momentech, kdy se na vás valí vlny nepřátel, je lepší zapomenout na tyhle vynálezy a raději pořádně roztočit rotačák…

 Ani grafika se vzoru nevyrovná...
Bohužel ani grafika není to, čím by Will Rock předčil svůj vzor. Na první pohled to možná vypadá pěkně a určitě se to mnohým z vás bude zdát dost hezké, ale i tady se najdou chyby. Tak především hodně špatně vypadá ručně dokreslované pozadí za objekty v levelech - působí to jako pěst na oko. Druhou věc, kterou bych vytknul, jsou hodně podivné animace nepřátel, kteří se pohybují strašně trhaně a divně. Ostatně ani pohyb vás jako hráče není zrovna ideální, což je poznat třeba při běhu do schodů. Poslední věc, o které se musím zmínit, je občasné zasekávání na místě, kde se evidentně musí projít, nic tam není, ale přesto jaksi nemůžete dál. Celkově se ale na hru dá dívat a z celkové hlediska je to jedna z lepších stránek hry.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Zvuky jsou docela dobré, hudba přiměřeně rocková (I wanna rock). Abych nezapomněl a dostál tak všem nezbytným aspektům recenze, musím zmínit, že ve hře je i multiplayer, který nabízí jen deathmatch a mód nazvaný Treasure hunt, kde sbíráte poklady po mapě. Ovšem opravdu nevím, kdo by v této hře šel do multiplayeru s chutí.

 Serious Sam vs. Will Rock
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Jak tedy vyšel Will Rock ze srovnání se svým vzorem Serious Samem? Prachbídně. Těžko přesně definovat, v čem je hlavní rozdíl obou her, ale výsledek je ten, že zatímco Sama odehrajete s chutí až do konce, Will Rock začne po pár levelech nudit a nemá už čím překvapit. Zábava je prostě v háji a nezachrání to ani další stovky monster útočící na vás, ba právě naopak. To je mimochodem důkaz toho, že Serious Sam nebyl jen pouhopouhá střílečka, ale že měl něco do sebe. Will Rock je ale právě pouze jen ta bezduchá řežba.

Stáhněte si: Demo, Videa, Patch, Cheaty

Související články: První dojmy (6/2003), Novinky, Serious Sam: Second Encounter recenze (2/2002)

Leon
autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (všechny články autora)


 
 
Leon
Smarty.cz

Verdikt:

Nepovedená napodobenina Serious Sama, ve které chybí především zábava. Mohu to doporučit pouze těm, kterým stačí to, že mohou postřílet tisíce protivníků bez nějakého hlubšího ponoření do hry, nebo těm, kteří znají Serious Sama už nazpaměť. Ale pozor, abyste se nezklamali. Na druhou stranu je tu ale jedno slušné lákadlo, kterým je zhruba dvoutřetinová cena oproti jiným, byť lepším hrám. Serious Sam se prodával také za tuto cenu...

Nejnovější články