Autor: Leon Publikováno: 31.července 2003 |
![]() ![]() ![]() O příběhu to není Je skoro nepředstavitelné, že by akční střílečky nebyly spjaty s nějakým příběhem. Ostatně i Serious Sam měl v Egyptě a později v Jižní Americe nějaké cíle, ale pravdou je, že to pro hraní bylo celkem jedno. Byl jsem tedy zvědav, s čím geniálním přišel scénárista hry Will Rock. Abych řekl pravdu, vymyslet následující příběh musela být skutečně fuška. Will Rock je samozřejmě pořádný tvrďák, který se přimotá k archeologické skupině pracující v Řecku. Podle legendy tam bůh Prométheus uvěznil do skal bohy (včetně Dia), kteří se vymkli jakékoliv kontrole. Nyní se skupina teroristů snaží osvobodit uvězněné bohy a získat tak nesmírnou moc. Asi je vám již jasné, že náš tvrďák jim to bude muset překazit, v čemž mu bude pomáhat (pozor, překvapení) Prométheus. To je asi tak příběh (zmiňovat se o lásce a mrtvém „tchánovi“ už je o ničem), který se dozvíte na začátku hry z intra sestaveného ze statických obrázků. Prostě žůžo. Tenhle příběh je tu zkrátka jen proto, že tu něco musí být. Během následujícího hraní totiž na příběh zcela jistě zapomenete a pokud byste si pak potřebovali osvěžit, co je vlastně cílem hry, budete si muset hodně namáhat mozkové závity. Ale ono je to vlastně jedno, protože pár sekund po zahájení hry se vše zvrhne jen v jeden velký masakr nepřátel. Nekonečný počet protivníků ![]() No nic, po chvilce je vystřílíte a rádi byste pokračovali dále v levelu. Jenže co se nestane, vyskáče další vlna monster. Po chvilce je po nich, a tak vyskáčí další, po nich další, další, další a další, až dokud si nějaký level designér neřekl, že už by toho hráč mohl mít dost. Pošle ho proto do další arény, kde se opakuje to samé, samozřejmě bez nějakých zvláštních rozdílů. Pokud přece jen dojde na nějaký nezbytný úkol, jako otevřít bránu, použít beranidlo nebo katapult, není možné si toho nevšimnout. Často se ale stává, že se vám další postup levelem umožní právě až po likvidaci neuvěřitelného množství protivníků generovaných v jednom místě. Myslím, že je skoro zbytečné dodávat, že po chvilce tak nastupuje totální nuda. ![]() ![]() ![]() Rovnou se přiznávám, že Serious Sama jsem hrál po většinu doby s cheaty a nejinak tomu bylo i u Will Rocka (i když cheaty jinam moc nepoužívám). Ne snad, že by hra byla tak těžká, ale prostě proto, že mi nebaví sledovat stav zdraví a přitom pobíhat mezi desítky debilních monster, které jen čekají na to, až je odpravíte. A tahle hra není o ničem jiném, protože ani těch pár „bossů“ v závěrech některých kol nemůže změnit pocit, že ta hra je jen o střílení. Hra je navíc docela krátká, a kdybyste se v jednotlivých arénách nemuseli zdržovat tak neuvěřitelně dlouho, prošli byste všechny úrovně za chvilku. Design levelů a imbecilita protivníků ![]() Bohužel umělá inteligence protivníků je na hře patrně vůbec to nejhorší, tedy pokud pominu slabomyslný příběh. Ve hře, kde během minuty skolíte několik desítek monster, by asi nikdo nečekal kdovíjakou inteligenci protivníků, protože je kvalita nahrazována kvantitou. To bych podobně jako u Serious Sama překousl, ale vadí mi jiné, úplně zbytečné chyby. Třeba to, že se zasekávají o všelijaké překážky, nekoukají na jiné a při útoku na vás klidně mlátí do svých spolubojovníků apod. To jsou základní chyby, které se by se v dnešní době již neměly objevovat. Zvláště zamrzí ono zasekávání o překážky, protože (jak jsem již řekl) někdy můžete v levelu postoupit dál až teprve poté, co zlikvidujete všechny protivníky. Jenže když se vám některý zasekne v místě, kde ho nemůžete skolit, co pak? ![]() ![]() ![]() Z toho, co jsem zatím napsal, je jasné, že podobnost se Serious Samem není skutečně jen výmyslem některého recenzenta. Nejzřetelnější je to ale u vašich protivníků, kteří jsou skoro věrnou kopií svého vzoru. Nemá cenu popisovat typy nepřátel, protože jich je slušná škála, počínaje kostlivci, tygry, obry, trojhlavými monstry, ptáky, andílky a já nevím ani jakými všemi obludami. Svým pojetím a chováním jsou ale opravdu skoro dokonalou kopií, což je hezky vidět třeba na útočných krysách, které vybuchují po nárazu na vás. Znalci Sama si jistě vzpomenou na legrační bezhlavé Kamikadze, kteří nedělali nic jiného. ![]() ![]() Ani grafika se vzoru nevyrovná... Bohužel ani grafika není to, čím by Will Rock předčil svůj vzor. Na první pohled to možná vypadá pěkně a určitě se to mnohým z vás bude zdát dost hezké, ale i tady se najdou chyby. Tak především hodně špatně vypadá ručně dokreslované pozadí za objekty v levelech - působí to jako pěst na oko. Druhou věc, kterou bych vytknul, jsou hodně podivné animace nepřátel, kteří se pohybují strašně trhaně a divně. Ostatně ani pohyb vás jako hráče není zrovna ideální, což je poznat třeba při běhu do schodů. Poslední věc, o které se musím zmínit, je občasné zasekávání na místě, kde se evidentně musí projít, nic tam není, ale přesto jaksi nemůžete dál. Celkově se ale na hru dá dívat a z celkové hlediska je to jedna z lepších stránek hry. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Zvuky jsou docela dobré, hudba přiměřeně rocková (I wanna rock). Abych nezapomněl a dostál tak všem nezbytným aspektům recenze, musím zmínit, že ve hře je i multiplayer, který nabízí jen deathmatch a mód nazvaný Treasure hunt, kde sbíráte poklady po mapě. Ovšem opravdu nevím, kdo by v této hře šel do multiplayeru s chutí. Serious Sam vs. Will Rock ![]() Stáhněte si: Demo, Videa, Patch, Cheaty Související články: První dojmy (6/2003), Novinky, Serious Sam: Second Encounter recenze (2/2002) |
Leon | |
autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (všechny články autora) |