| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 24.února 2007 | Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: 2 týdny |
Jestliže je konzole Wii od Nintenda ideálním zdrojem zábavy pro odvázané večírky s přáteli či veselé víkendy s rodinou, pak tahle sbírka 200 mikroher patří k těm lepším kouskům, co můžete pro daný účel využít. Navíc odhaluje doposud netušené schopnosti ovladače Wiimote. 
zdroj:
tisková zpráva
WarioWare je tradiční sérií, která patří mezi hrdě pěstované ikony Nintenda. Začalo to relativně nenápadně na kapesním Game Boy Advance v roce 2003, ale již druhý díl na stejné platformě dal najevo, že unikátní herní koncept hromady několikavteřinových intuitivních mikroher se skvěle hodí pro testování nových ovládacích technologií. WarioWare: Twisted pro GBA tedy využívala gyro-senzor, který reagoval na naklonění přístroje s hrou na stranu. Podobně WarioWare: Touched pro Nintendo DS naplno odhalila schopnosti dotykové ovládací obrazovky. Nyní je zde nová „malá-velká“ konzole Nintenda s nejoriginálnějším ovládacím mechanismem za dlouhou dobu… a to je příležitost pro vyzkoušení všech schopností nové hračky za pomoci dvou stovek na míru šitých hříček, přetékajících originalitou a nezaměnitelným humorem.• Ovládněte tajemný artefakt Ačkoliv by se mohlo zdát, že záplavu divoce různorodých několikavteřinových mikroher nemá smysl spojovat nějakým příběhem, hra záplatku nabízí. Samozřejmě v typickém pohádkově-komediálním stylu, vlastním Wariovi i jeho slavnějšímu bratránkovi Mariovi. Na začátku tedy Wario objeví tajemný chrám, ukrývající (kromě nějaké té vražedné pasti) tajemný artefakt, přezdívaný „Form Baton“. Jistě nemusím dlouze vysvětlovat, že Form Baton je nápadně podobný ovladači Wiimote a že Wario záhy odhalí podivný vliv tohoto artefaktu na svět okolo něj. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Na každou patnáctku miniher máte čtyři „životy“ neboli pokusy – pokud danou mikrohru nezvládnete, pustí se další. Jediné co musíte zkoušet tak dlouho, dokud to nepovedete správně, jsou finální „boss“ testy. Ty bývají delší a náročnější, zahrnují třeba řízení auta na klikatící se silnici nebo proběhnutí překážkovou dráhou, kde se musíte střídavě přikrčovat a přeskakovat překážky. Není divu, že podle posledních průzkumů je možné hraním na Wii solidně zhubnout :-) • Čekejte nečekané Těžiště zábavy spočívá v neustálém překvapování hráče za pomoci naprosto různorodých, místy zcela zvrácených obrazů, úkolů nebo třeba i zvuků. Jako příklad lze uvést zasunutí prstu do nosní dírky, setřepání mravenců z banánu nebo třeba nalezení postavy ve tmě za pomoci svítilny. Vzhledem k tomu, že na každou mikrohru máte pouhých 3-5 vteřin (podle její náročnosti), dokáží zaskočit i relativně tradiční úkoly typu zamést podzimní listí ze dvora, oholit tvář muže, přeříznout pilku kmen stromu nebo porazit v páce protivníka, který bude mít podobu některé z Mii karikatur, uložených ve vaší konzoli. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zvukově hra příjemně pobaví například ve chvíli, kdy máte zvednout po zazvonění sluchátko telefonu: jakmile tento pohyb napodobíte ovladačem, z jeho vestavěného repráčku se ozve: „Omyl, špatné číslo“. Hra obsahuje upravené verze mikroher ze starších dílů série, ale také řadu zbrusu nových, ušitých na míru Wiimote. V drtivé většině případů po vás každá mikrohra vyžaduje jediný velmi specifický pohyb ve správnou chvíli – jak víte, Wiimote ovladač snímá pohyby včetně těch nejmenších nuancí rychlosti a úhlu. Vždy po pěti mikrohrách se zrychlí tempo, v jakém se střídají = je mezi nimi kratší prodleva, kdy musíte podle obrázku správně uchopit ovladač… a už je tady nový úkol. Pořadí mikroher v jednotlivých patnáctkách je pokaždé jiné, takže není možné se jej naučit nazpaměť – střídá se často i poloha objektu se kterým máte něco provést apod. Stereotyp tedy nehrozí. • Chce to formu Pestrá škála mikroher zahrnuje také řadu druhů uchopení Wiimote ovladače. Tyto druhy jsou ve hře nazývány „formy“ a každý z nich je vám náležitě vysvětlen těsně předtím, než jej budete poprvé muset použít. Vysvětlení má podobu krátké animace s obrázkem správného držení, který doprovází vtipné vysvětlení od vypravěče s přeslazeným hlasem. Forem je necelá dvacítka a zahrnují vedle docela tradičního vertikálního držení ovladače „jako deštník“ třeba přidržení ovladače u nosu „jako sloní chobot“ nebo na hlavě „jako vlasy indiána z kmene Mohawků“ či u boku jako „meč samuraje, připravený k tasení“. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jedna z forem dokonce zahrnuje odložení ovladače na zem/stůl a jeho hbité zvednutí ve správný okamžik. I když samotný ovladač samozřejmě vysílá signály do konzole pořád stejným způsobem, správné uchopení vám výrazně usnadní provedení požadovaného pohybu: kdybyste například drželi ovladač klasicky v dlani místo mezi prsty ve chvíli, kdy jím máte obkreslovat obrázek jako štětcem, vaše přesnost by rapidně klesla. Všechny formy si vystačí se samotným Wiimote, pouze na konci hry se vám odemkne jedna, vyžadující také připojení páčkového Nunchuku. • Jedinečná stylizace Jelikož se v každé mikrohře musíte zorientovat během první vteřiny, není zde prostor pro bohatou grafiku: je potřeba udržovat věci jasné a přehledné. Z tohoto pravidla si tvůrci udělali přednost a celou hru obdařily naprosto jedinečnou vizuální stylizací, která se dá nejlépe přirovnat ke karikaturám spolku Monty Python. Pokud vás tedy nerozesměje úkol v dané mikrohře, pravděpodobně vám pusu od ucha k uchu roztáhne alespoň podoba jejích aktérů (za všechny zmíním panáčky a panenky, snažící se doběhnout včas na záchod). Citlivé ladění barev ve spojení s karikaturním stylem grafiky nádherně vynikne v HD rozlišení (konzolí podporovaných 480p téhle hře dokonale postačuje). Součástí vtipného ztvárnění je samozřejmě také hudba, vtipným způsobem obkreslující tématické lokace typu šaolinský chrám, sportovní stadion nebo strašidelný dům. Zvukové efekty jsou stejně pestré a vtipně deformované, jako grafika. Vyniká především onen přeslazený hlas vypravěče, popisujícího nové druhy držení ovladače. Díky své stylovosti a vtipnosti je hra dokonale vhodná pro ony večírky s příteli, kde je potřeba nějak rozproudit zábavu a donutit lidi k uvolněnému smíchu: tomuhle kousku opravdu žádná kamenná tvář dlouho neodolá. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Relativní znovuhratelnost Do každé lokace se můžete vracet pro její patnáctku mikroher se snahou zvýšit své skóre. Kromě toho se na mapě postupně odemykají delší minihry, v nichž například musíte pinkat pingpongový míček na pálce zatímco stoupáte vysokou věží plnou překážek. Nechybí ani poměrně klasická střelnice s plechovkami. Hlavní odemykatelnou lokací je ale „Chrám forem“, kde si můžete nechat přehledně seřadit všechny doposud projité mikrohry podle druhu uchopení ovladače nebo podle lokací. Bohužel i 200 mikroher snadno pokoří i méně zkušení hráči během prvního víkendu (hardcore hráč zřejmě nebude mít co dělat po třech hodinách). Teprve po projití „příběhového“ módu se vám zpřístupní hra pro více hráčů. To považuji za velkou chybu, jde přeci o hru pro zábavné večírky apod. takže byste měli být schopni si ji užít ve více lidech ihned po rozbalení, ne? Skvělé na multiplayeru je předávání ovladače po kolech, díky čemuž si může s jediným ovladačem zahrát třeba osm lidí. Trochu mi to připomíná jinou společensky a nadčasově vděčnou hru, na kterou jsme se svého času slézali se spolužáky po škole: Worms na konzoli Sega Saturn. |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje jako producent v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při procházkách s kolií, tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku |
