Unreal II: The Awakening - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Unreal II: The Awakening - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

11. 2. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Všechny Unreal hry se staly nejen v herním světě pojmem a není proto divu, že se i od druhého dílu výhradně singleplayerové first-person střílečky hodně očekávalo. Jak obstála v naší recenzi?

Autor: Leon
Publikováno: 11.února 2003


Obrázek zdroj: tisková zpráva Od vydání legendárního Unrealu už sice uplynul nějaký ten rok, ale i díky Unreal Tournamentu a nedávnému Unreal Tournament 2003 se všechny „Unreal“ hry staly pojmem. Není proto divu, že se i od nejnovějšího Unreal II: The Awakening hodně očekávalo a často se přetřásalo, zda trumfne i mimořádně nahypovaný Doom III. Vydání bylo několikrát odloženo, částečně i proto, že přednost dostal pro multiplayer určený Unreal Tournament 2003. Nyní, krátce po celosvětovém vydání, se můžeme podívat na to, jak nakonec Unreal II dopadl a zda splnil naděje do něj vkládané.

Připadá mi skoro zbytečné zdůrazňovat, že Unreal II je zaměřen čistě jen na singleplayer hraní. S Unreal Tournamenty má tak společné pramálo a i výrobce (Legend Entertainment) je tentokrát jiný. V dnešní době je již vcelku běžné rozdělení her na multi/singleplayer, takže to berme jako realitu. V tom případě ale od hry pro jednoho hráče očekáváme několik základních věcí, které zaručí dobrou hratelnost. Jsou to především: propracovaný příběh, atmosféra, variabilita misí i zbraní, dobrá úroveň nepřátel a v neposlední řadě délka hry. Nevím čím to je, ale poslední dobou jsou akční hry stále kratší a kratší, přičemž cena je stejná, ne-li vyšší. V této recenzi si tedy probereme, jak obstál Unreal II v uvedených aspektech.

 Příběh z konce vesmíru
Začnu příběhem, který by měl být v podobných hrách stěžejní. Tentokrát se ocitáte (oproti původnímu Unrealu) o nějaké to století později v kůži Johna Daltona, bývalého mariňáka a veterána bojových akcí. Ten se nachází na palubě vesmírné lodi TCA Atlantis v oblastech někde „až na konci vesmíru“. Pokud vím, tak vesmír nikde nekončí, ale budiž, vezměme to tak, že se nachází až na samém konci vesmíru, který dosud lidstvo poznalo a prozkoumalo. Na lodi panuje vcelku pohoda a malá posádka nemá skoro co dělat. Mimochodem, posádku tvoří další tři členové - mechanik Isaac, mimozemský, naivní a hlavně zvědavý pilot Ne’Ban a trochu tajemná žena jménem Aida.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

V této souvislosti si neodpustím jednu poznámku. Nevím, co je to za trapnou módu dávat každé ženské postavě pětky prsa, navíc evidentně silikonová! K tomu je samozřejmě nutný maximální výstřih, aby toho bylo vidět co nejvíc. Sám si pamatuji nástup Lary Croft, která se svým (prvním) poprsím udělala díru do světa. Od té doby, jak postupně přibýval nový a nový Tomb Raider, se s úbytkem kvality hry naopak zvyšovala velikost poprsí. Tenhle fenomén bohužel převzali skoro všichni autoři a dnes mi to už připadá minimálně nudné, ne-li ubohé. Ano, dovedu si představit pubertální jedince slintající při pohledu na Aidu, ale myslím si, že méně je někdy více. Silikonová Zvětšit zdroj: tisková zpráva prsa hru totiž nespasí.

To samé bohužel platí i samotném příběhu. Ten začíná v okamžiku, kdy se ztratí spojení s obyvateli na jedné planetě. Dalton, alias vy, je vyslán zjistit důvod. Od té doby vás čeká 12 misí, ve kterých máte získat 7 mocných artefaktů, které spojené dohromady nabízejí neuvěřitelné možnosti. Teprve v několika posledních misí se příběh začne rozvíjet i jiným, mnohem zajímavějším směrem. Samozřejmě vám nebudu prozrazovat jak, každopádně je škoda, že zvláště první polovina hry je po stránce příběhu velmi slabá. To se pozná nejlépe na tom, zda se hráč dokáže přirozeně vžít do role Daltona. Mně se to tedy vůbec nedařilo a nakonec ani nepodařilo. Také jakési mezi-mise na Atlantisu jsou vcelku nudné a stále stejné (včetně velmi podobných custcén). Prostě nic, co by vás vtáhlo do hry a nutilo to hrát vcelku až do konce. Příběh se zkrátka příliš nepovedl.

 Náplň misí
Samotné mise je možno rozdělit na několik druhů. Ty nejnudnější, bohužel jich je nejvíc, se nesou ve stylu - znič vše, najdi artefakt, vrať se. Pak je ve hře několik misí, které jsou naopak velmi dobré. Několikrát budete bojovat po boku mariňáků, spolupracovat s přeživšími vědci, pomocí speciálních děl a polí něco bránit nebo krýt sniperkou z vysoké věže mariňáka opravující generátor. Tyto mise jsou naopak velmi dobré a nápadité, ale jak jsem řekl, je jich málo. Ve zbývajících tak budete jen procházet level a střílet úplně po všem, co se hne.

Nejhorší na tom všem ale je, že každý level má v podstatě jen jedno řešení, jednu cestu apod. Jinak řečeno - těžko si lze představit, že budete hrát level (neřkuli hru) znovu, prostě proto, že podruhé vám nic jiného nenabídne. Tato vlastnost, v angličtině zvaná „replayability“ (jak to říci v češtině - znovuhratelnost?) je v Unreal II prakticky nulová, což je při vědomí toho, že hra nabízí pouze singleplayer, dost podstatná věc. To vše ještě podtrhuje délka hry, která se pro běžného hráče pohybuje zhruba okolo 10 hodin čistého času. Pokud tedy budu uvažovat cenu hry 1500 Kč, pak vás hodina hraní vyjde na 150 Kč, což je docela drahý špás. Po dohrání hry vám už totiž hra nic jiného (samozřejmě kromě opětovného hraní téhož samého) nenabízí, na rozdíl od No One Lives Forever 2 s vedlejšími úkoly a získáváním zkušenostních bodů.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Atmosféra a pohyby
Pojďme ale na další stránky hry. Rozhodně bych neměl zapomenout na atmosféru hry. Všichni jsme již delší připravováni na pocity strachu v připravovaném Doom 3, a tak jsem čekal, jak se s tímto faktem popere Unreal II. Hned první akce na cizí planetě slibovala alespoň po této stránce zajímavý zážitek. Několikrát jsem se přistihl, že jdu chodbou opravdu pomalu, protože kolem mě se linuly vpravdě strašidelné zvuky, a když na konci chodby přeběhla podivná nestvůra, ani se mi nechtělo nahlédnout za roh. Toto prvotní nadšení ale brzy ochladlo, protože další levely už (až na malé výjimky) děsivou atmosféru jaksi ztratily a vše přerostlo jen ve střílení do nepřátel. Škoda…

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Ku prospěchu hry není ani rychlost (pomalost) hráčových pohybů. Když jsem se ve hře poprvé pohnul, automaticky jsem zmačknul capslock v domnění, že mám nastavenou chůzi a ne běh. Ale ouha, hra se místo zrychlení ještě více zpomalila a mně nezbylo nic jiného, než se s tímto faktem smířit. Z hlediska hratelnosti je to ale dost podstatná chyba, což bude vadit zvláště hráčům zvyklých na zběsilého Quaka nebo UT2003. Oproti nim chybí i spousta speciálních skoků, takže si budete muset vystačit pouze s klasickým skákáním a s dost pomalými přesuny. Celkově tím hra ztrácí spád a akčnost, což je také škoda.

 Zbraně na jedno použití
Osobně jsem nebyl nijak nadšen ani ze zbraní. Základní problém nevidím ani tak v tom, že by byly špatné, jak spíš v tom, že délka hry je značně neúměrná počtu zbraní. V praxi to pak vypadá tak, že když obdržíte novou zbraň, vystačí vám tak na jeden level a pak už máte zase nějakou jinou. Tím pádem si stačíte zvyknout jen na ty základní a ty lepší, které se objevují v závěrečných fázích hry, použijete jen párkrát.

Je to ostatně také proto, že ve hře rozhodně není nadbytek té lepší munice. To vše pak značí, že si žádnou zbraň ani nestačíte oblíbit. No, vlastně ano. Mám na mysli plamenomet, který je nejen velmi efektní, ale také dost efektivní. Tak třeba na hejno pavouků stačí jeden pořádný zášleh a z pavouků zbude jen doutnající hromádka. Naštěstí do plamenometu je i relativně dost munice, takže si troufám tvrdit, že se stane nejoblíbenější zbraní z Unreal II.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Příliš málo zásahových zón
Ostatní zbraně jsou již víceméně známé z předešlých Unrealů, ať už se jedná o assault rifle (zde možná nejpoužívanější zbraň), laserovou pušku, obligátní brokovnici, granátomet či nepříliš účinný rakeťák. Pokud si vzpomínám, tak nové zbraně jsou jen dvě, a to zbraň chrlící na nepřítele ony pavouky a pak zbraň nejúčinnější - jakýsi generátor magické síly (snad černé díry), která se objeví v závěru jen kvůli likvidaci hlavních „bossů“. Zapomenout rozhodně nemohu ani na oblíbenou sniperku, kterou si v několika misích docela užijete. Ostřelovačka má pěkně udělaný zoom a je naprosto přesná, což už za takový klad nepovažuji. Při míření i střelbě ve skutečnosti se ruka přeci jen trochu chvěje, což je zde jaksi pozapomenuto.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Právě při střelbě ze sniperky jsem si všiml další skutečnosti, se kterou se Unreal II jistě nebude chlubit. Myslím tím zásahové zóny na těle nepřítele. Pokud jsem si všiml, pak jediné rozdělení je na hlava-zbytek těla. Velmi divně pak vyzní dvojitý zásah sniperkou do nohy nepřítele, který je pro něj smrtelný. S tím souvisí i to, že nepřátelům nelze ustřelovat kusy těl. Ano, vím, že by to bylo dost drsné a krvavé, ale u akční hry, která má psát dějiny počítačové zábavy, bych už takovou věc považoval za samozřejmost. Zvláště když si uvědomíme, že již nejde o žádnou novinku, viz třeba Soldier of Fortune II.

 Umělá inteligence
Zvědavý jsem byl také na to, jak si autoři poradí s umělou inteligencí nepřátel i spolubojovníků. Začnu těmi, kteří s vámi spolupracují. Tady se toho nedá mnoho vytknout. Mariňáci vás dobře kryjí, organizovaně (byť značně skriptovaně) postupují vpřed, v boji proti nepříteli jsou velmi silní. V několika případech jim také můžete zadávat jednoduché rozkazy, především co se týče rozmístění okolo střeženého místa nebo vašeho krytí. Také tyto příkazy plní poměrně svědomitě a nelze proti tomu něco namítnout

Naproti tomu inteligence nepřátel mě docela zklamala. Nejčastěji se spokojí s tím, že jdou přímo po vás. O nějakém to krytí nebo ústupu nemůže být skoro řeč, takže průměrnému hráči akčních her by jejich likvidace neměla dělat problémy. Jejich nepříliš propracovaná inteligence i slabá odolnost je tak vyvážena spíše jejich počtem, neboli kvantita nahrazuje kvalitu .Mimochodem, nepřátelé v podobě „lidí“ jsou podstatně chytřejší a odolnější než nestvůry, a tak jsem často litoval, že jich tam není mnohem víc.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Audiovizuální orgie
Když tak na to koukám, pak to vypadá, že Unreal II jenom kritizuji. Je to tím, že se od něj dost očekávalo (čemuž se není co divit) a on naděje do něj vkládané nesplnil. Jednu věc mu ale nelze upřít. Tím je grafická stránka hry, která se pohybuje na samé špičce technologické úrovně současné doby. Hra vypadá opravdu úžasně, i když jsem párkrát narazil na místa, která mně připadala minimálně přeplácaná. Mnoho efektů je vpravdě nádherných a rozepisovat se o nich samo by samo vydalo na samostatnou recenzi - odrazy, průhlednost, kouřové efekty nebo nádherný plamenomet, na to vše se kouká jedna radost. Na stranu druhou je jaksi opomenuta hra se stíny, čehož si ale možná v té záplavě vizuálních efektů ani nevšimnete.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Popravdě řečeno se mi příliš nelíbil ani design některých levelů. Opět jsem si párkrát pomyslel, že tohle autoři přehnali a přestože se hra jmenuje Unreal, nemuselo by být nutně všechno nereálné. Kolikrát se zkrátka ocitnete v něčem nebo někde, co nevíte co je, nemá to ani hlavu, natož patu, hlavně že tam je co nejvíce efektů a prapodivných, byť dobře udělaných textur. Také v tomto případě platí, že nejlepší a nejhezčí jsou ty levely, které jsou více blízké realitě.

Svou kvalitu má rozhodně i zvuková stránka hry, i když už jsem zažil u akčních her i lepší. Také namluvení postav je vcelku slušné, což mi připomíná, že jsem se ještě nezmínil o možnosti vést na vesmírné lodi primitivní rozhovory s ostatními členy jako v adventurách. Proč primitivní? Pokud pominu obsah, který se stejně točí povětšinou okolo příběhu, tak mě překvapila možnost vybírat otázku (či odpověď) z několika možností. Bohužel, rychle jsem přišel na to, že je úplně jedno, na co se zeptáte nebo odpovíte, protože na průběh hry to nemá žádný vliv. Povětšinou se stejně zeptáte na všechno a je jedno, v jakém pořadí. To je aspoň další důkaz, že interakce s okolím není zrovna dokonalá.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Hodnocení
Jak tedy Unreal II dopadl z mého pohledu? Nezbývá mi než konstatovat, že zklamal. Je to samozřejmě především tím, že se od něj hodně čekalo a pod značkou Unreal jsme si zvykli na určitou kvalitu. I když se ale povznesu nad tento fakt, pak musím stejně přiznat, že jediné, čím se Unreal II vymyká ostatním střílečkám, je grafika. Dokonce to vypadá tak, že se autoři přehnaně věnovali vývoji nebo vylepšování enginu a jaksi přitom pozapomněli na kvalitu ostatních aspektů hry.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pro fanouška akčních her je tak možná podstatnější, že je k dispozici vynikající engine pro ostatní vývojáře her, než že je na světě Unreal II. Potenciál tohoto enginu je určitě i v jiných směrech, než jen ve grafice. To platí například i o velmi dlouhém nahrávání „quickloadu“… Dost už kritiky, tak špatná hra to zase není, ale jak jsem již řekl - Unreal II rozhodně zklamal a všeobecně se od něj čekalo více.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Stáhněte si: Trailer, Intro video, E3 2002 trailer, Event video, Cheaty

Související články: Unreal 2 Tech Support FAQ (HW požadavky atd.), Preview, Novinky, Unreal Tournament 2003 recenze

 
Leon
připravil: jd




 
 
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Po grafické stránce za jedna, hratelnost tak za dvě, příběh za tři mínus, délka hry za čtyři, žádný multiplayer ani možnost opakovaného hraní, ostatní známky také nejlépe kolem trojky. Na vysvědčení by tak bylo jenom - prospěl. Ač se od Unreal II hodně očekávalo, výsledek tomu neodpovídá. Podle mého názoru je to jasně nejslabší zástupce Unreal her.

Nejnovější články