TRON 2.0 - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

TRON 2.0 - recenze

14. 10. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Neobvyklá střílečka TRON 2.0 se inspirovala více než 20 let starým sci-fi filmem o včlenění lidské bytosti do virtuálního počítačového světa a proplouvání jeho programovou strukturou. Ale jak se reálně hraje?

Autor: David Ducháček
Publikováno: 14.října 2003


Obrázek zdroj: tisková zpráva Příběh je základním nosníkem nejen filmových, ale i počítačových „paskvilů“. Herní designéři mají (teoreticky) větší množství výrazových prostředků, jimiž mohou působit na publikum. To, že ho zdaleka plně nevyužívají, by mohlo být námětem pro samostatnou diskusi. Poslední dobou se množí tituly zpracované podle filmových scénářů různých kvalit, přičemž výsledek má mnohdy s původním filmem společného málo. Budiž, takový je trend. TRON 2.0 se inspiroval více než dvacet let starým sci-fi filmem téměř neznámého režiséra Stevena Lisberga. Námět filmu byl už na tehdejší počítačové nezralou dobu značně originální - včlenění lidské bytosti do digitálně virtuálního počítačového světa a proplouvání jeho programovou strukturou.

Režisér od té doby nenatočil vůbec nic a jeho TRON do filmového plátna díru rozhodně neudělal (dost možná se to povedlo nezbedným americkým fanouškům). Jeho, doufejme, že ne úplně posledním projektem je právě společná práce s týmem Monolithu na dnes recenzovaném titulu. Snaha začlenit některé populární prvky z filmu (závody motorek, „kostýmy postav“) do hry tedy byla čistě formální záležitostí.

 Příběh...
… je relativně podstatným prvkem i v FPS hrách, ačkoliv se bez něj řada titulů spolehlivě obejde. V tomto ohledu je na tom TRON dost slušně. Zhruba před dvaceti lety se udála jedna odporná věc. Umělá inteligence v podobně super-vyspělého systému MCP (Master Control Program) dospěla do takového stádia, že málem ovládla celý svět. Díky počítačovému znalci Kevinu Flynnovi to měla podstatně složitější. Flynn byl se v digitální podobě octil v paralelním světě svého počítače a za vydatné pomoci TRONa se mu podařilo MCP porazit a vrátit na světlo boží lidskou faleš, utrpení a bídu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

O dvě dekády později se historie málem opakovala. Alan Bradley, toho času špičkový vývojář, badatel a jak jinak než počítačový expert prostě zmizel z povrchu zemského (žádné samovznícení, prostě zmizel). V záloze díky bohu zůstal jeho mladý syn Jet, jehož ovládání vám tvůrci svěřili. Podaří se vám nalézt digitalizovaného otce? Kdo vlastně stojí za celým projektem a proč se otec octil v jiném světě? Proč ve hře není krev? Odpověď na všechny otázky vám TRON 2.0 sice nedá, ale během svého putování se toho dozvíte dost. I jednoduché věci se stanou složitějšími, až jim nakonec neporozumí vůbec nikdo - ideální stav.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Co je vlastně hra zač?
Ačkoli to tak na první pohled moc nevypadá, jde o klasickou 3D akční FPS postavenou na enginu LithTech 2.0 (Saturn). I přes virtuální prostředí je primárním úkolem masová likvidace programů, virů a jiných neřádů a sekundárním posláním získávání bezpečnostních kódů, hacking a příležitostný zápas s protivníky na motorkách - závody Light Cyclů. Tron má na svědomí zkušený tým (Monolith), takže se opět připravte na náročnou akci - v tomto případě na silně nevšední design misí s hardcore úpravou rozlehlých a místy dosti nelogicky vypadajících interiérů.

 Úchvatné vizuální zážitky na stříbrném talíři
Kdybych měl TRONovu vizuálně nestandardní slupku představit člověku, který (stejně jako já) neměl to štěstí vidět film, musel bych konstatovat, že jde o psychedelickou technokratickou kulisu s výrazným luminiscenčním efektem a rodičovským morálním poselstvím na závěr. Teď si asi připadáte jako mogwai mezi pokémony, ale právě tak jsem se cítil v úvodních fázích hry já. Dobrá rada na úvod - nenechte se odradit prvotním šokem vyvolaným vaší konvenční představou o způsobu utváření FPS, potažmo hry jako takové.

Zažité nebo spíše přežité architektonické standardy nahradilo prostorově neodhadnutelné a nestabilní futuristické prostřední s řadou nadčasových podivností. Rovné podlahy či pravidelné útvary potkáte jen zřídka. V řadě případů zaměníte průhlednou „rekvizitu“ za skutečnou podlahu. Sestavit virtuální svět uvnitř integrovaných obvodů, kondenzátorů a jiných hloupostí, aby výsledek neskončil putováním za seattlovskou trojkombinací (CTRL+ALT+Microsoft) není snadné.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Zpočátku mne TRON ani z vizuálního hlediska příliš neomráčil. Sterilní, průhledné prostředí se spoustou nedůležitých postaviček s částečně fosforeskujícími kostýmy (NPC), poletujícími bajty a spoustou zářivkových světel. Jenže pak to přišlo. Průsvitné holo-stěny, rotující matrixovské kódy, pestrobarevné točité schodiště složené z nepravidelných kostek, nikam nevedoucí viadukty, energetické bazénky, nereálná města atd. Prostě architektura ala Dalí - vizuální orgie v té nejúchylnější možné formě.

 Digitální závody na motorkách
Jestli jste viděli film, bude vám hned jasné, o čem je řeč. Závody, při nichž se vaše tělo transformuje na speciální motorku, pohybující se po mřížkovaných texturách čtercovitého tvaru. Abyste porazili soupeře, nesmíte v poměrně vysoké rychlosti do ničeho narazit. Kdo nabourá, prohrál a stahuje všem spolubydlícím service packy. Vypadá to jako úplná hračka, ale nenechte se zmást. Princip závodů totiž vychází z klasického hada, které jistě znáte z pravěkých dob PC nebo z vlastního mobilu. Rozdíl je pouze v tom, že ocas (ehm..tedy stopa) zůstává za vaší motorkou a mizí až po chvilce. Doporučuji také sledovat různé upgrady, povalující se na různých místech levelů. Některé zvyšují vaši rychlost (to je spíš zápor), jiné zase aktivují štíty nebo jiné speciální schopnosti.

 Umělá inteligence se opět nedostavila, píšu pět!
No One Lives Forever 2 byl na virtuální poměry rozhodně nadprůměrně inteligentní. O to smutnější je, když se jeho následník s forestogumpovskou dávkou naivity drží za poslední prst nad propastí umělé dementnosti. Než však zahájíte mohutnou ofenzívu na krčský lesík v domnění, že právě tam se recenzent nalézá, nejprve si hru řádně vyzkoušejte. Trestuhodně nízká umělá inteligence vás dostane rychleji než Tyson váš ušní boltec.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Protivníkova strategie funguje na snadném principu - jakmile se odtamtud vynoří objekt A, okamžitě se všichni rozeběhneme tou nejdelší cestou k cíli a po cestě se připleteme do rány NPC ("nesmí zemřít, if yes, then quickload"). Tyto a podobné situace se objevují celkem často. Je jedno, jak silný je protivník, neboť bezhlavě útočí všichni. Jedinou drobnou překážkou pro vás jsou „elekTRONi“ se štíty. První útoky vašeho disku obvykle s úspěchem odrazí. Další sice ne, ale to se dalo celkem čekat.

 Energetické serepetičky
Zvětšit zdroj: tisková zpráva I v tak mírumilovné hře, jakou TRON je, se bez pořádných energetických serepetiček neobejdete. Jak jsem již uvedl v úvodu, TRON není klasickou střílečkou, tím pádem odpadá starost o hledání střeliva ráže XY. Pouze energie je váš zásobník života i zkázy. Prvotním částicovým desintegrátorem je vrhací disk. Jeho účinnost je na prvním stupni docela ubohá. Jenže, disk je chytré zařízení, stiskem jednoho tlačítka doletí na místo určení a druhým tlačítkem se pokorně vrátí do majitelovi náruče. Jde o podobnou zbraň jakou ve slizkých rukou třímá Predátorova - ovšem jeho disk je z kovu. Na TRONovi je sympatické, že se nenechal zlákat tendenční propagandou - víc zbraní -> větší výběr -> hráč bude spokojenější. Kdepak, kdepak. TRON si zvolil vlastní způsob.

Zbraně jsou v základní výbavě čtyři, jenže každá z nich má tři varianty. Například disk může díky technologickému upgradu zmutovat v dobře známý cluster, jehož destrukční potenciál je obrovský. Druhou lechtací hračičkou jsou elektrické energo-para-obušky - nejvýkonnější verze je sniperka. Míčky jsou v pořadí třetí nejdrsnější zbraní a rozhodně za svými konkurencí nijak nezaostávají. První je trošku podobná známému „plivátku“ z UT (Ges BioRifle). Nenechte se mýlit, třetí stupeň je plnohodnotné vraždící flusadlo s příznačným názvem Drunkem dims. Konečně nejdrsnější a myslím, že jednou z nejzajímavějších zbraní je kategorie poslední, zvaná mesh primitive. Základní verze pro změnu připomíná jinou zbraň z UT, ale další odrůdy jsou již bez skvrnky inspirace.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Energy claw jsou, jak již název napovídá, drápatým vysávačem energie - nebohou oběť chytíte do pařátku a doslova z ní vyždímáte veškerou životní šťávu. Trochu zamrzí minimální počet blízkých soubojů jakéhokoliv druhu. Energetický drápek se tak stává efektním mučítkem pro náhodná víkendová setkání. A konečně tróní BFG nese název Prankster Bit. Vraždící záběr je prostě úžasný. Po stisknutí spouště se z hvězdicové „hlavně“ vyhrne obrovský energetický příval, jehož struktura se po dopadu změní ve fialovou kouli. Ta funguje jako černá díra a pohlcuje všechno, co se nachází v její blízkosti. Při „aplikaci“ si dejte pozor, protože zabití poblíž se nacházející NPC znamená okamžité selhání systému.

 Upgrady, rutiny, subrutiny a neonové trubice
Jednou z prvních FPS s RPG prvky byl vynikající Deus Ex. Dalo bys se říci, že TRON obsahuje něco podobného ovšem v designu Jedi Knighta. Váš systém je schopen upgradu pomocí tzv. subrutin - speciální artefakty permanentně zvyšující vaše schopnosti. Existují tři varianty - alfa, beta a teď byste čekali gamu, kdepak, je to gold. Díky speciálním subrutinám lze zvýšit váš výskok, účinnost zbraní, odolnost vůči virům, sílu štítů atd.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Tvůrci si s těmito prvky celkem vyhráli, symbolů je spousta a z grafické znázornění se většinou dá odhadnout, na co je využít. Subrutiny ale nemůžete jen tak ledabyle naházet do inventáře. Některé totiž v paměťových slotech zabírají dvě pozice, jiné tři a ty nejobyčejnější jen jedinou. Počet slotů se mění v závislosti na systémové konfiguraci (od kapesních hodinek pro drsný server).

Nezapomeňte také na přítomnost virů, jejichž práce vaše cenné elementy likviduje - v inventáři je k dispozici antivir a také jednotka pro detekci neznámých subrutin - velmi užitečná a nepostradatelná věc. Jedinou věcí, jejíž začlenění do hry považuji za téměř zbytečný krok, jsou drobné žluté mršky povyšující váš systém na vyšší verze. Bodíky se povalují na obtížněji dostupných místech a také přibývají po kompletaci puzzle či vyřešení úkolu.

 Humor a náročnost úrovní
Zvětšit zdroj: tisková zpráva TRON rozhodně není suchopárnou FPS taškařicí o digitálních nonsensech dnešní doby. Na druhou stranu, pokud nejste zběhlí v síťové problematice a hardwaru, řada hlášek či situací vám nebude jasná. Programátoři, administrátoři či freelance hackeři si budou TRONa maximálně užívat, zbytek bude jen nechápavě tápat a zápasit s neznámými pojmy - cluster, kernel, firewall, Intel, hobit. Dalším problémem je celková zmatenost a složitost úrovní. Díky kontrastnímu, místy trochu psychotickému pozadí a „nelogicky“ uspořádanými objekty budete mít hodně práce s hledáním té správné cesty. Budete se ztrácet v iluzorním světě programů, plovoucích čárek a výstupních signálů.

V krizovkách můžete využít „vestavěného“ helpu (primárně k nalezení pod klávesou 8) nebo se pokoušet komunikovat s NPC - ti toho moc nevědí a jako obvykle mají na práci deset tisíc jiných věcí. Pokud jste měli problémy v Jedi Knightovi II či Deus Ex, do TRONa se raději ani nepouštějte. Ztraceni ve vlastním počítači, co může být potupnějšího, že? Poměrně obtížné jsou také filmem proslulé motorkářské závody - obdoba červa jen se pohybujete na mřížce. Závody jsou zajímavým zpestřením, ale mohlo jich být méně.

 Netradiční síťová hra
Multiplayer sice nabízí pouze dva herní režimy, ovšem v netradičním provedení. První je motorkářský závod na mřížkách. K dispozici máte dvanáct levelů, což není špatné. Navíc prostředí je velmi různorodé. Ale mne tento režim příliš nezaujal. Proč? Hry na bázi „hada“ jsou velmi stereotypní a po chvíli mne začnou silně nudit - možná proto mi baterka na mobilu vydrží tak dlouho naživu. Dalším negativním vlivem je vysoká četnost závodů v singlu. Pak se nikdo nemůže divit, že už nechci vidět a zažít to samé podvacáté.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Nicméně je zde ještě druhá MP varianta - souboje v disc arénách. Můžete si vybírat z dvacítky arén, přičemž princip je velmi prostý - zbraněmi jsou disky, komu zůstane hlava na krku, vyhrává:). Hrát můžete až s patnácti kamarády a to buď v týmech po 2 - 4 nebo jednotlivě. Nápad je to zajímavý a bavil jsem se o kousínek více než u „světelných cyklů“, každopádně o žádný přelom v oblasti síťových her nejde.

 Hudba
Hudební doprovod obstarává londýnská filharmonie s ostříleným Johnem Williamsem. Skočili jste na to? Bohužel ani já. Hudba, dá-li se tak nazvat to, co se během hraní linulo z mých reproduktorů, potažmo sluchátek není nijak zvlášť kvalitní. Proč? Prvním důvodem je hra samotná. Asi není snadné složit odpovídající melodie k něčemu, co vypadá tak podivně jako TRON a výrazně se liší od stávajících produktů. S tímto přístupem se komponista sžil až překvapivě snadno. Hlavní herní motivy nepostrádají originální prvky a místy netradiční pasáže, leč celek má s hudbou podle not společného velmi málo. Syntetika je sice na místě, jde přece o brutal-hardcore-psycho-sci-fi titul, jenže výsledkem je příliš umělá nekompaktní a místy disharmonická hudební kulisa.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Efekty, skřeky a podobné blbůstky byly naštěstí nasamplovány v režimu „standard“. Zbraně vydávají odpovídající podivné (pa)zvuky. Důležitým herním doplňkem jsou precizně namluvené dialogy. Znějí přesně tak, jak jsem si představoval - digitálně upravené hlasy nepřátel a sympatické hlasy hlavního hrdiny a NPC. Alespoň něco přesně podle mého gusta.

 Hardwarové nároky?
Hardwarové nároky se pohybují na hranici dnešního standardu - pod 1GHz a 256 MB RAM to ani nezkoušejte. Byl jsem zvědav, jak si s TRONem poradí moje postarší muzejní sestava (1.4 GHz Athlon, 256 MB RAM, GeForce SDR). Jelikož jsem na této sestavě „rozchodil“ NOLFa 2, nepředpokládal jsem o nic horší výsledek (engine je víceméně totožný) v případě TRONa 2.0. Ouha, hra spadla pár vteřin po spuštění a zanechala na monitoru sympatickou hlášku, ve které stálo, že musím svou grafickou kartu vyměnit za GeForce 2 či konkurenční produkt od ATI. Hm, smutné, na druhou stranu je to tak možná lepší. Než trhanou hrůzu v nízkých detailech, tak radši nic.

 Proč není TRON 2.0 bomba?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva I přes řadu inovací a fantastický vizuální vzhled nemohu prohlásit, že by mne TRON uchvátil natolik, abych jej prohlásil za nějaké překvapení roku či měl v úmyslu se k němu ještě někdy vracet (i když….). Vezme-li v potaz složitou dějovou linku (tu lze částečně ignorovat), naprostou absenci umělé inteligence, náročnost plnění některých úkolů (nebudete vědět, co se po vás chce), nelogickou nebo příliš složitou strukturu misí, nemohu se nad projektem rozplývat. Nechci ale snášet odsuzující kritiku, neboť je docela možné, že řada z vás TRONovi přijde na imaginární chuť (ostatně, zkuste si demo). V mém případě se to povedlo jen částečně. Také je škoda, že multiplayer nabízí jen bitvu s disky a závody motorek.

Stáhněte si: Dema, Trailery, Patch, Editor levelů, Cheaty...

Související články: Novinky

David Ducháček
autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora)



 
 
David Ducháček
Smarty.cz

Verdikt:

TRON 2.0 není hrou pro každého, to je celkem zřejmé. Nabízí dlouhotrvající náročný singleplayer, nudný multiplayer, originální prvky, vizuální orgie, ale také potenciálně nebezpečný příval nudy. Snad budete mít větší štěstí než já a TRON ve vás zanechá příjemné vzpomínky na šílenou experimentální jízdu s pozitivním koncem. Snad.

Nejnovější články