Autor: Pavel Oreški Publikováno: 5.května 2009 | Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: pár týdnů |
Jste hypochondr a navíc se bojíte chodit k lékaři? Není nic lepšího, než si vyříznout své nádory sám! ![]() Příběh je vám opět prezentován dlouhými a maximálně zjednodušenými animacemi, v nichž se na statickém pozadí objevují statičké postavy lékařů vedoucích spolu dlouhé rozhovory. Nicméně oproti minulému dílu jsou všechny dialogy namluveny. I když jsem za absenci dabingu Trauma Center dříve káral, žádného velkého zlepšení jsem se nedočkal. Namluvení je sice profesionální, dokonce mi jeden lékař připomínal otce Alyx z Half-life 2, ale hlavní nedostatek v podání příběhu zůstal. Nekonečné dialogy jsou opět o ničem a daly by se zkrátit nejméně na čtvrtinu. Takže ve finále si budete dlouhé texty stejně číst a dabing nevnímat. ![]() ![]() Opáčko Herní mechanismy se rovněž nezměnily. Na joysticku jsou namapované jednotlivé lékařské nástroje, které vybíráte pohybem páčky do jednoho z osmi směrů. Znovu jsou k dispozici stejné nástroje a ani chirurgické postupy se vůbec nezměnily. Přibylo sice pár novinek, třeba přímá masáž srdce, ale spíše mám pocit, že je to jen, aby se neřeklo. Vydezinfikujete místo řezu, vezmete skalpel, rozevřete pacienta, pinzetou vytaháte cizí předměty z tkání, laserem zničíte ledvinové kameny, odsajete krev, zrengenujete orgány, vyměníte podpůrné přístroje, zašijete jehlou a překryjete obvazem. A stejně jako minule, i tentokrát hraje hlavní roli ovládání. Plynulý a přesný pohyb skalpelu, prováděný mířením Wii-mote na obrazovku, je pro pacienta v kritickém stavu stejně důležitý, jako bleskové rozhodování o dalších krocích operace. Zašít nejdříve rány ve svalech nebo vypreparovat nádory? Vytáhnout se srdce zlomená žebra nebo povzbudit pacientovo zdraví léčivou injekcí. Tato dilemata musíte řešit ve zlomcích sekund a spolu s intuitivním ovládáním jde o základní kameny téhle hry. Konečně novinka Máte-li zkušenosti s minulým dílem, dáte mi zapravdu, že jde o téměř identickou hru. Ano, nový příběh, trošičku jiná grafika a hudba, ale když si pustíte video z předchozího a aktuálního dílu, těžko poznáte, který je který. Tedy pokud trailer nebude prezentovat multiplayer. Minule jsem si stěžoval, že nelze pacienty zachraňovat ve dvou a přesně to nám autoři tentokrát umožnili. I když je Trauma Center návykový a udrží vás přikovanéhé k židli i samotného, ve dvou je to něco úplně jiného. ![]() ![]() Kamaráda jsem si pozval domů se slovy: „Přijď, budeme si hrát na doktory!“. Koukal na mě nedůvěřivě, tak jsem mu musel situaci osvětlit. Po dvou výukových úrovních jsme se konečně vrhli na skutečné pacienty. Prvního s přeráženýma nohama jsme dali do kupy po pár minutách, následovaly další a další zákroky a úroveň hluku v pokoji se zvyšovala. Najednou se rozlétly dveře a do pokoje vlétla přítelkyně. Nechápavě jsme se dívali na její vyděšený obličej. ![]() Technická stránka Co se audiovizuálního ztvárnění týče, opět žádná změna. Stejná grafika, podobná hudba. Grafika sice sloužila dobře už dříve, ale alespoň nějakých vylepšení jsme se dočkat mohli. Tedy vlastně ano, konečně je podporován formát 16:9. A ano, jsou namluveny dialogy. Za vylepšení se dá považovat i možnost nahrávat na internet bodové hodnocení svých operací a poměřovat se s dalšími hráči. Přiznám se, že jsem to zatím neudělal. Důvod je jednoduchý. Trauma Center: New Blood je tak obtížná hra, že jsem do této chvíle ještě nezvládl jedinou operaci na lepší než C Rank. Což je ten nejnižší. ![]() ![]() Obtížnost, oproti již dříve přehnané, ještě stoupla, což dost dobře nechápu. Na druhou stranu jsem zatím jako dříve nezakysl na několik dní u jediné operace. Co také dost dobře nechápu, je fakt, že každý zákrok lze provádět za jednoho z dvou hlavních hrdinů. Není mezi nimi totiž vůbec žádný rozdíl, tedy do doby, než použijí své fatální kombo – Healing Touch. U mužského chirurga se tím zastaví čas, u něžného pohlaví pacientovi neklesá puls. Problém je, že Healing Touch je jedinou změnou. A protože lze spoustu operaci zvládnout bez něj, nevím, co by mě mělo motivovat k hraní každé úrovně dvakrát, pokaždé s „jinou“ postavou. Závěr ![]() Související články: Trauma Center Second Opinion recenze |
Pavel Oreški | |
autorovi je přes 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |