Středověké Japonsko je atraktivním prostředím pro knihy, filmy a samozřejmě i hry. Zvláště, když hlavní roli sehraje tichý zabiják se svým repertoárem smrtících útoků a ninjovských triků.
Autor: Jiří Sládek Publikováno: 4.srpna 2007
Verze hry: prodávaná/anglická/X360 Doba recenzování: 1 týden
zdroj:
tisková zpráva
Středověké Japonsko je atraktivním prostředím pro knihy, filmy a samozřejmě i počítačové hry. Zvláště, když v ní hlavní roli sehraje tichý zabiják se svým repertoárem smrtících útoků a ninjovských triků. Atraktivní herní prostředí ale samo o sobě není zárukou úspěchu. Uvědomit by si to měli i vývojáři z japonského týmu K2, kteří se v dalším díle své stealth řady snaží o další vylepšení této série. Bohužel se jim to příliš nedaří, a i když jde z mnoha aspektů o zajímavý titul, ve výsledku se bohužel opět jedná spíše o zábavu pro zaryté příznivce Tenchu nežli o hru, která by přilákala širší obecenstvo.
Ninja podle vašeho gusta Úvodní volby jsou na stealth akci až překvapivě bohaté. Vyberete si pohlaví hlavního hrdiny a poté obličej – k dispozici je přes dvacet ksichtíků pro každé pohlaví, a i když se od sebe některé liší jen kosmeticky a jiné jsou úplně příšerné (nikoliv ve smyslu ošklivého, ale spíš naprosto fyzicky nevěrohodného vzhledu), paleta vzhledu je poměrně pestrá. Čeká vás i volba mezi několika typy oblečení a poté možnost přelévání bodíků mezi třemi základními atributy. Vitalita určuje počet hitpointů, síla má vliv na poškození způsobené nepřátelům a obratnost ovlivňuje rychlost pohybu. Defaultně jsou tyto vlastnosti v rovnováze, ale nic vám nebrání vytvořit si třeba slabého, ale ultrarychlého ninju.
zdroj:
tisková zprávazdroj:
tisková zprávazdroj:
tisková zpráva TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
Gymnasta nebo superman? Po úvodních volbách vás čeká krátká výuková mise, ve které se naučíte ovládat svého ninju a vyvádět s ním různé kousky. A není jich úplně málo - vedle běhu, opatrného postupu či klasického plížení podél zdi se váš hrdina umí také odlepit od země a předvést celou řadu až gymnastických skoků, plavat, přitáhnout se lanem na zeď a hlavně – provádět tzv. stealth killy. To jsou takové způsoby likvidace nepřátel, které jsou okamžité a jisté, nicméně k jejich spuštění je potřeba připlížit se k protivníkovi nepozorovaně.
V nepozorovaném pohybu vám pomůže i několik prvků v interfacu hry, které ukazují, jak nenápadní jste a jak pozorné jsou stráže. Kromě hluku a vystoupení ze stínu vás může prozradit i zápach; tedy ne že by stráže na svých obchůzkách čmuchali na každém kroku, ale oběť vaší akce je leckdy hlídána i psy…
Hloupá kamera To vše zní docela zajímavě, což? Brzy ale zjistíte, že i když hra nabízí poměrně bohaté pohybové možnosti, na překážku je poněkud kostrbaté, nepříliš svižné ovládání a hlavně neposlušná kamera. Zejména ve chvíli, kdy dojde k boji, jde doslova o utrpení, jelikož kamera obvykle začne snímat jen vašeho hrdinu, a nežli se zorientujete, či manuálně s kamerou pootočíte, obdržíte od protivníku několik přátelských šťouchanců katanou či naginatou.
Po dokončení tutorialu se poprvé ocitnete na své základně, kde můžete upravovat svého hrdinu a přijímat další mise. Ty lze procházet různým stylem, přičemž podle způsobu jejich splnění jste nakonec také hodnoceni – ideální je samozřejmě provést co nejvíce „stealth killů“ a vyhnout se v maximální možné míře prozrazení, nebo dokonce usmrcení nevinných civilistů. Hodnocení se poté koeficientem zvolené obtížnosti přepočítá na peníze, za které si můžete dokupovat skilly, oblečení a vybavení, přičemž všechny tyto kategorie nabízejí přebohatý výběr.
Bohatý inventář Popravdě řečeno, nevybavuji si žádnou stealth akci, kde by bylo možné mezi misemi tak zásadně upravovat schopnosti a výstroj hlavního hrdiny; kromě mraků oblečení se můžete vybavit různými léčivými prostředky, výbušninami, vrhacími zbraněmi, foukačkou, kouřovými kuličkami, podlahovými bodci na zpomalení postupu nepřátel… Kromě toho máte v základním vybavení vždy i svůj meč a provaz s hákem. Pokud máte málo peněz, můžete opakovat i již dokončené mise. Bohatá je také nabídka speciálních schopností zahrnující různé mnohonásobné útoky, komba a podobné legrácky.
Už ze zmínky o tom, že byste neměli zbytečně zabíjet civilisty, je jasné, že zdejší ninjové nejsou vyložení lumpové a nájemní zabijáci vraždící jen pro peníze. V Tenchu Z jsou prezentováni spíše jako jakási tajemná hybná síla, která sleduje své cíle a z povzdálí ovlivňuje chod dějin. Budete tak odhalovat spiknutí, trestat zradu a vůbec míchat kartami na politické scéně.
Pořád dokola Bohužel, po pár odehraných misí ze zhruba padesáti, které singleplayerová kampaň nabízí, zjistíte, že hraní jako takové je velice, velice repetitivní. Několik málo prostředí se opakuje jen s jiným rozmístěním budov a nepřátel, což poměrně brzy omrzí. A to je přitom vyloženě škoda, jelikož prostředí je jinak docela interaktivní, což vybízí ke klasickým kouskům známým z akčních ninja filmů – tím mám na mysli třeba možnost běhat po střeše každé budovy, na kterou jste schopni se (ať už skokem, či s pomocí háku na laně) dostat, a nebo například zabíjení skrz papírové stěny.
Žádné áčko Graficky titul nijak neoslní, a i když nejde o vyloženě špatnou podívanou, od next-gen titulu bychom čekali o dost víc. Ve hře je k dispozici i multiplayer, který ovšem trpí poměrně značným lagováním a je tak vcelku nepoužitelný. Malá pestrost misí společně s nedotaženým ovládáním a kamerou je jednoznačně největší slabinou tohoto titulu. Tyto neduhy a šrámy na hratelnosti nemůže zachránit ani relativně otevřené prostředí a opravdu široká nabídka různých pomůcek a zbraní. Hra je místy trochu frustrující a poměrně brzy omrzí (i když fanoušky série asi ne). Takže průměr.
Jiří Sládek
autor je manažerem magazínů www.showbizz.cz, Bleskově a dalších služeb portálu Centrum.cz