Rok 2000 je bezesporu svátkem pro všechny sportovní fanoušky. Na své si přišli fotbalisté, hokejisté se už také dočkali a fandům ostatních sportů začíná už v pátek olympiáda. Herní firmy to samozřejmě nemohou nechat bez povšimnutí a vydávají hned několik sportovních titulů. Jen Sydney 2000 je ale oficiální olympijskou hrou.

• Olympiády na počítači
Zeptáte-li se pařana - pamětníka na jeho první sportovní hru, pravděpodobně si vzpomene na "olympiádu od Accolade", která dlouho před příchodem dnes zaběhlých sérií FIFA, NHL a jim podobných ukájela všechny tehdejší sportuchtivé hráče. A když ho požádáte, aby vám vyjmenovat další olympiády, řekne vám, že od té doby vlastně žádná opravdu dobrá nevyšla. Všechny další pokusy se totiž potýkaly se základním problémem olympiád, tedy tím, co vlastně bude muset hráč všechno dělat, aby například běžel, plaval nebo lyžoval. Výsledky bývaly hodně rozpačité a vždy šlo pouze o chvilkovou záležitost, která vás bavila, než skončila právě probíhající, skutečná olympiáda.

Sydney 2000 pravděpodobně nebude výjimkou a stejně jako její předchůdci se nezavděčí těm, kteří odsuzují zběsilé dovádění na klávesnici. Přesto se v něčem trochu liší. Dosavadní stupeň vývoje počítačové grafiky, možnosti ozvučení a další technické vymoženosti umožnily Eidosu vytvořit atraktivní hru, která se sice hraje pouze "docela" dobře, ale vypadá prostě skvěle. A každý sportovní fanda vám potvrdí, jak důležitou roli hraje pro pasivního diváka vzezření hráčů, stadionů nebo trávníku. U oficiálního produktu olympiády je navíc nezbytně nutné, aby byl vizuálně přitažlivý, mimojiné také protože ho bude hrát více herních zelenáčů než je obvyklé, a těm, jak známo, jde o grafiku především.

• Disciplíny
Autoři se snažili obsáhnout do zdejších dvanácti disciplín pokud možno to nejdůležitější, co se bude v Sydney odehrávat. Nechybí tu proto lehká (sprint, překážky, trojskok, skok do výšky, oštěp) ani těžká atletika (kladivo, vzpírání), vodní sporty (kajak, skoky do vody, plavání), cyklistika (stíhací sprint) a dokonce se nezapomnělo ani na střelbu (skeet). Některé z disciplín jsou lehké, jiné těžší, ale všechny si kladou poměrně vysoké nároky na vaši výdrž a postřeh. Ovládáte je pomocí šipek, jejichž rychlé mačkání určuje sílu nebo rychlost, a akčním tlačítkem, které stisknuté v pravý moment slouží jako výskok, střelba nebo s ním nastavujete odrazový či házecí úhel.

Sporty složené z rozeběhu a nějakého úkonu se hrají docela dobře, protože rychlé mačkání kláves se dá pár sekund zvládnout, ovšem například plavání na 100m, vzpírání nebo některé tréninkové cviky, kdy musíte bušit do klávesnice několik desítek sekund, vás pořádně zapotí a pravděpodobně nebudou patřit mezi nejoblíbenější. I když se u nich rozhodně nebudete nudit, protože autoři hry dokázali s pomocí grafiky a animace udělat i z tak nezáživné záležitosti, jako jsou například skoky do vody velmi atraktivní podívanou. Zaprvé ovládáte pěkně tvarovanou a rozpohybovanou ženskou a zadruhé jenom koukáte na to, co všechno grafici dokázali s nalétávajícími kamerami a přiblíženými pohledy v replayích. U skoků je například kamera, která váš pokus snímá zpod vlnící se hladiny. Grafický systém hry navíc umožňuje širokou škálu rozlišení a hloubky barev a ve 1280x1024 a 32bit barvách vypadá máloco špatně.

• Herní módy a trénink
Menu v úvodní obrazovce vám nabídne obvyklou nabídku herních módů od hlavní olympiády, přes arcade mód, trénink, až po multiplayer. Bylo by asi zbytečné jednotlivé položky vysvětlovat, snad jen dodejme, že se proti sobě může utkat až osm lidí na jednom počítači, že v arcade módu nemusíte zdlouhavě trénovat, a že jediná cesta do Sydney vede přes olympijský mód. Vstoupíte-li tedy do něj, stane se z vás průměrný atlet, který se musí tréninkem a dřinou v tělocvičně vypracovat tak, aby prošel třemi koly kvalifikace a vůbec se mohl na olympiádu přihlásit.

Nejprve si zvolíte svoji disciplínu a v ní pak plníte různé limity. Sprinter si například musí trénovat nohy na běžícím pásu, posilovat horní část těla a cvičit si postřeh, aby měl co nejrychlejší start. Posilování a běh, který ovládáte pouze vyčerpávajícím střídavým mačkáním šipek není zrovna záživné, ale testování vašich reakcí, kdy reagujete na měnící se symboly, na chvilku zabaví. Počítač vám měří vaši reakční dobu a vy můžete sledovat, jak se zlepšujete. Každá disciplína si samozřejmě žádá svoje, takže u skeetu nebudete potřebovat tělocvičnu, nýbrž cvičnou střelnici, u skoku vysokého trénujete výskoky snožmo nebo si jako cyklista zaskáčete přes švihadlo. Trénink pak probíhá v několika fázích, oddělených kvalifikačními rozběhy, které představují závody, jimiž musí skutečný atlet projít, než se dostane do tak vrcholné soutěže jako je olympiáda.

Zajímavé je, že v každé disciplíně ovládáte jiného atleta a vždy je předem dané, jakého bude pohlaví. Zapomeňte na Železného nebo Kašpárkovou, ostěpem hází ženské a trojskok skáčí jenom chlapi. Díky různým atletům také musíte v každé disciplíně trénovat úplně od nuly. Časté posilování a tudíž i huntování prstů se vám sice brzy začne zajídat, ale kdo říká, že musíte trénovat ve všech disciplínách? Sami si můžete sami určit, ve které disciplíně chcete závodit a pokud vám některá vyloženě nevyhovuje, prostě se jí nezúčastníte. Přesto má Sydney 2000 ze všech dosud vyšlých olympiád na počítači jasně nejdelší trvanlivost a dost možná, že se o ní bude mluvit ještě za další čtyři roky.