Supreme Ruler 2010 - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Supreme Ruler 2010 - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

18. 8. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

V blízké budoucnosti se svět v důsledku politické a hospodářské krize rozpadne na řadu státečků, jejichž vedení se zde můžete ujmout a nastolit v nich komunistický režim nebo se třeba stát diktátorem.

Autor: Matto
Publikováno: 18.srpna 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
V herním světě je už značně obtížné přijít s něčím úplně novým a originálním. A když už se o to někdo pokusí, dost riskuje, že se mu a) něco nezdaří a b) neosloví širokou hráčskou masu a bude zadupán do země. Přibližně něco takového se povedlo kanadské vývojářské společnosti BattleGoat Studios, která přišla s poměrně zajímavou, ale dost kontroverzní realtimovou strategií Supreme Ruler 2010 (dále už jen SR_2010).

Z názvu lze odvodit, že se odehrává v blízké budoucnosti, kdy se podle vývojářů svět rozpadne v důsledku politické a hospodářské krize na řadu malých státečků (přesněji kolem 300) na 45 mapách 9 regionů. Hráč má možnost chopit se vedení libovolného z nich (ano, je zde i Česká republika) a v kampani ho dovést až ke světovládě nebo alespoň spolupodílení se na ní.

 Politika a diplomacie vládne světem
Hra by se dala definovat jako politický, ekonomický a vojenský simulátor státu západního typu. Ve hře je sice možnost hrát i za komunistický režim či se ujmout role diktátora, ale jednotlivá zřízení se liší jen některými bonusy, základ je stále stejný. V kampani je např. ČR demokratickým státem, ale pokud si zahrajete jeden ze scénářů, kde Česko je, tak si můžete zvolit, jestli budete vládnout ocelovou pěstí či pod rudým praporem a za zpěvu internacionály.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Na politické úrovni je nezbytné starat se nejen o zahraniční politiku, kde lze vyjednávat o různých smlouvách (např. o společném potírání kriminality či volném pohybu osob), vyměňovat suroviny nezbytné pro běh ekonomiky či přímo vyhrožovat, uzavírat tajná či veřejná spojenectví atd. Nezbytnou součástí je i vnitřní politika, ovlivňující postoje občanů, výkonnost ekonomiky, ale třeba i armády.

Ekonomika je zastoupena variantou dnes už klasického modelu: něco se vytěží, to se pak zpracuje a prodá, případně se z toho udělá něco lepšího a opět se to prodá. A co se neudělá doma, to se musí koupit, vyměnit, dobít. Horší už to je s koloběhem peněz, protože ty padnou nejen na suroviny či nákup potřebného zboží, ale i na sociální programy, platy, civilní či vojenský výzkum, výstavbu, zvyšování efektivity atd. Zpočátku je velmi nesnadné se zorientovat v množství přehledů či tabulek a výsledná hodnota v červených číslech je často to jediné, čemu se dá porozumět hned na první pohled.

 Armáda jako řešitelka nedorozumění
Můžete se snažit v politice, můžete mít super výkonnou ekonomiku, ale bez armády se prostě neobejdete, protože svět je v roce 2010 plný nových dravců a je velmi snadné stát se kořistí „toho za pohraničními horami“. Základní vojenskou jednotku je v SR_2010 prapor, letka či jedna loď. Typově odpovídají zhruba výzbroji v rozmezí 70. let až po nejmodernější kousky plus trochu toho futurismu navíc. Tady už záleží na technologické úrovni daného státu, výzkumu či zdatnosti při výměně nebo nákupu nových technologií, případně výrobních licencí.

Ve hře má ČR v roce 2010 asi 300 modernizovaných tanků T-72M v aktivní službě plus asi 200 v záloze, 30 stíhaček Grippen (ale jen nakoupených, doma umí vyrobit jen L-159), ale i dosluhující Mig-21, poměrně slušné množství posádkových a mechanizovaných jednotek, solidní protiletadlovou výzbroj a sadou nosičů a raket typu Scud. Celkově asi 200.000 mužů aktivní služby a asi 80.000 v záloze.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Jistě, pane ministře
Mikromanagement se může v SR_2010 stát skutečně noční můrou a proto autoři do hry zaimplementovali ministry, kteří vládnou jednotlivými resorty. Jejich práci pak lze řídit jednoduchými příkazy typu „Potřebujeme zvýšit HDP“, „Méně peněz na školství, víc na zbrojení“, „Zkusme získat nového spojence“ apod. Nebo výjimkami typu „Vyráběj zboží pro export, ale na zbrojní výrobu mi teda nesahej, to si zmáknu sám“. No a pokud ministr nekoná, jak mu bylo nařízeno, či se znelíbí lidu, lze ho samozřejmě vyměnit za poslušnějšího, chytřejšího, oblíbenějšího, komunistu … dle libosti a předdefinovaného výběru.

Ve finále lze pomocí ministrů a dalších voleb řízení hry prakticky předat počítači a jen sledovat a lehce korigovat dění. Či na opačném konci extrémistické linie řídit vše sám a nechat své ministry, ať se „pokojně dloubou v nose a hlavně se do ničeho nemontujou“.

 Postřehy z hraní
Autoři se chlubí, že SR_2010 je sice RTS, ale může se hrát i tahově. Já říkám ano, lze, ale tahy spočívají prostě v tom, že se RTS po stanoveném intervalu zastaví a umožní vše si prohlédnout a vydat nové rozkazy. Což ale v čistě RTS módu můžete také. Takže jako příznivec tahových strategií jsem byl touto variantou zklamán a hrál jsem v RTS módu.

Ekonomický model vypadá přitažlivě, ale jak už jsem nakousl výše, finance jsou velmi těžko uchopitelné a dohledat, kam mizí peníze a odkud dnes zrovna dorazily, bylo většinou nad moje síly. Nezbylo mi, než nechat ekonomiku na svém ministrovi a jen jsem se mu snažil naznačovat, co bych si tak představoval.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší galerii

Na druhou stranu politiku a hlavně armádu (a tím pádem i výzkum a výrobu vojenských jednotek) jsem si řídil sám a zde jsem byl s přehledností poměrně spokojen. Diplomacie se mi sice příliš nedařila, ale hra je prostě udělána tak, aby každý scénář směřovat ke konfliktu v oblasti a tak někdy prostě nezbývá, než se jen nechat unášet událostmi. Výzkum nabízí mnoho variant, bohužel ekonomická zátěž a možnosti menších států toho moc nenabízejí, čili dokud jsem se nastal pánem několika zemí, byl výzkum spíše jen zpestřením.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva U armády se dá vyřádit do sytosti, bohužel i zde jsem narazil na jednu komplikaci. Jde definovat, jak velkou svobodu jednání vaše jednotky mají. Bohužel pak nezbývá, než se smířit s tím, že si občas dělají co chtějí. Na druhou stranu úplné vypnutí svobody jednání mě zase zatížilo dohlížením na každou zvlášť, což při množství několika stovek jednotek a plynule běžícího času, kdy se stále něco dělo, bylo zcela nehratelné. Vhodný kompromis se mi najít nepodařilo. Prostě buď jsem přicházel o jednotky díky nesmyslným akcím, které AI občas podniká nebo jsem o ně přicházel, že jsem si nevšiml, že jsou pod těžkou palbou a nestáhl jsem je do bezpečí a k doplnění.

Související články: Novinky

Matto
autorovi je 31 let a pracuje v soukromé vývojářské firmě jako softwarový inženýr; specializuje se na válečné strategie nejlépe s tématem druhé světové, ale nepohrdne ani pěkným simulátorem ze stejného prostředí





 
 
Matto

Verdikt:

Supreme Ruler 2010 má i přes svou slabší grafickou a zcela nedostatečnou zvukovou stránku své kouzlo. Pokud by se autorům podařilo lépe vyladit některé přehledy a ovládání, trošku rozšířit scénáře a kampaně a hlavně doladit boje do přehlednější a ovladatelnější varianty, troufám si tvrdit, že by se hra mohla stát oblíbenou záležitostí alespoň pro strategicky zaměřené hráče. V současné době je spíš jen takovým bonbónkem k ochutnání, požužlání a zapomenutí.

Nejnovější články