Autor: Michal Jonáš Publikováno: 21.září 2009 |
oficiální obrázky od výrobce Je ovšem škoda, že se od minula nic nezměnilo na závodním menu, až na likvidaci té zbytečné karetní hry. Další zbytečnost, tedy arkádové soutěže od minula taktéž zůstaly, já jen připomenu, že se jedná o vcelku nezábavné jízdy vždy na trojicích okruhů, kdy pokoření jedné várky odemkne tu následující s vyšší obtížností. Časovky pro změnu znovu neznají pojem stínových vozidel a rychlé závody jsou zajímavé snad pouze za deště. Tedy potud vše při starém. Pomůcka k ničemu Pro začátek si ale zřejmě zvolíte tutoriál, tedy spíše hlasové peskování moderátora pořadu Fifth Gear a příležitostného závodníka Tiffa Needella (namluvil komentář k sérii TOCA). Nicméně i zde je opět pavučina v každém rohu, protože Tiff, stejně jako ve Ferrari Challenge spíše jen lakonicky komentuje a zoufá nad tím, jak se perete s řízením, než aby nějak smysluplně radil, kterak nejlépe projet následující zatáčku. Jediná změna tak od minula spočívá v možnosti zajet si s průvodcem každou trať, přičemž dříve byl vyhrazen na školičku pouze tovární okruh ve Fioranu, jenž nyní ale chybí. Je velká škoda, že zde vlastně nenaleznete žádný plnohodnotný kariérní režim s více motivujícím postupem. Challenge mode, který se tak jako jediný tváří, totiž není nic jiného, než jednoduché série několika podniků za sebou, rozdělených vesměs podle jejich umístění na mapě světa. Jejich zajížděním si alespoň vyděláte závodní bodíky, potřebné pro odemčení nových soutěží. Další vozy si do své garáže zakoupíte ovšem za jinou komoditu, tedy kredity, jenž taktéž získáte za kvalitní umístění či za další výzvy, jako je vedení v jednom kole, nebo čistý závod bez penalizací. Zločin a trest Právě penalizace dovedou mnohdy být pěkně otravné, protože někdy stačí jen drobné vyjetí mimo dráhu i bez vlivu na vaše pořadí v závodu a hra vás za to nesmyslně potrestá krátkodobým, ale citelným snížením rychlosti. A to kupodivu i v Time Trialu, kdy jedete úplně sami. Přitom pokud to hrubě napálíte přímo do soupeře, komisaře kolem trati to zpravidla nechá viditelně klidnými… Profíci na trati Od minulého dílu se ale hodně změnilo chování umělých protivníků, kterých je s vámi na trati opět patnáct. Jestli dříve AI piloti drtili pouze tu svoji jedinou stopu, nyní už dokážou vcelku dobře objíždět a vyhýbat se, stejně jako se drží z cesty, pokud nasadíte na jejich předjetí. Zkrátka se nyní chovají mnohem lépe a uvěřitelněji než minule a často taktéž kupí drobné i větší jezdecké chyby, když není nouze o vyjetí z trati, přestřelené zatáčky či výlety do kačírků v oblacích prachu. Je znát, že na AI umělých jezdců tvůrci od dob Ferrari Challenge důsledně zapracovali, což velmi kvituji. Stejně jako kapánek vylepšený jízdní model všech vozidel, navíc s možností dokonalého přizpůsobení obtížnosti v arkádovém, potažmo těžším simulačním projevu. Auta tak již nemají takovou tendenci ke smyku jako v předchůdci, což má ale za následek zase krapet větší poloměr zatáčení, resp. malou citlivost řízení. Vozidla totiž neochotně zatáčejí i v nižších rychlostech, kdy máte stále co dělat, abyste se vešli i do široké zatáčky a musíte tak kvůli tomu ještě více brzdit. Velká škoda, že citlivost řízení lze nastavit pouze u volantů a nikoli u joypadu. Diktatura v ovládání I podruhé ale trestuhodně zůstala další nepofoukaná bolístka z minula, tedy pouhé dvě konfigurace tlačítek na ovladači, kdy není možné např. manuální řazení horními tlačítky. Co na tom, že si můžete místo toho rozsvítit světla, nebo vyhazovat rukama v kokpitu. Jinak se určitě vyřádíte v široce pojatém editoru vzhledu vozidel, která si jak nastříkáte libovolnou barvou, tak i polepíte hotovými samolepkami, nebo si vytvoříte rovnou své vlastní. Oproti tomu ladění vozů je provedeno vyloženě střídmě, kdy chování auta ovlivňujete pouze skrze pět veličin v několika málo krocích. Výsledek je ale poměrně čitelný, byť naprostá většina z více než čtyřiceti supersportovních automobilů přítomných ve hře se řídí velice podobně. To asi konzultační jezdec Bruno Senna podruhé již nepředával své dojmy vývojovému týmu tak pečlivě, jako minule. Garáž je tedy mnohem rozsáhlejší, když k Ferrari přidává ještě např. Koenigsegg, McLaren, Aston-Martin či Mercedes-Benz, včetně nového Mossova roadsteru SLR. Poškozování je ale pouze kosmetické. Každý stroj má samozřejmě reálný a animovaný kokpit, když hlavně zvenku vozidla oplývají velkou dávkou detailu, což je zásluha nativní podpory režimu 1080p, v němž hra opravdu běží. Na okruhy i na riviéru Však půl druhé desítky reálných světových okruhů (zčásti převzatých z Ferrari Challenge) nevypadá věru zle, i když grafika má stále spíše pastelově malovaný nádech, než že by působila více realisticky. Jedinou smyšlenou tratí nad tento počet tak je Francouzská riviéra, jakožto delší variace na Monte Carlo, pro které totiž tvůrci nezajistili licenci. Jenže i při plném roštu šestnácti jezdců celá smečka benzínových vlků uhání doslova s větrem o závod naprosto plynule a bez zakuckání, což je při takovém počtu aut na trati rozhodně chvályhodný výkon! další obrázky v galerii Živě pouze jeden závod Nakonec se nezapomnělo ani na multiplayer skrze internet a LAN, režim rozdělené obrazovky neuměli ani u minulého Ferrari, takže to platí i nadále. Rozhodně potěší, že síťový kód dokáže utáhnout taktéž až šestnáct jezdců v jednom závodě, nicméně v praxi jsem stejně nikdy neviděl, že by se do jízdy sešlo více než 5-6 jezdců. V tomto počtu se ale závodilo plynule a bez lagování. Tou horší stránkou věci ale je pouze jediná možnost živého závodění, kdy se přidáte, nebo založíte toliko samostatný jednorázový podnik. Na nějaké pokročilejší online funkce, tedy snad mimo zasílání obrázku svého vozu v editoru vzhledu, si musíte zkrátka nechat zajít chuť. Stáhněte si: Trailer Související články: Ferrari Challenge recenze, Novinky |
Michal Jonáš | |
autorovi je 32 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |