Autor: Marek Beniač Publikováno: 17.srpna 2009 | Verze: PC/evropská/anglická Doba recenzování: 1 týden |
vlastní vytípané obrázky z hraní Když na to přijde, Summer Athletics 2009 si klidně mohou hrát na kterékoliv dosud pořádané letní hry. Mohou být i letošním berlínským atletickým mistrovství světa. Jediné co jim chybí, je onen punc oficiality. Na druhou stranu, licence jsou povětšinou stejně jen marketingovým tahákem, protože kromě olympijského loga a dejme tomu autentických, reálně zpracovaných sportovišť, nepřinášejí hráčům už nic dalšího. Skutečných sportovců se nikdy nedočkáme a slavnostní zahájení celé akce, spolu se zapálením ohně a pěti kruhy nakreslenými kam se jen podíváte, bývají prakticky jedinými důkazy který že to sportovní svátek jsme právě navštívili. Česká republika - a to má být kde? Hlavní menu je sice poměrně strohé, vlastními nabídkami však relativně přetéká – člověk pomalu neví co dřív. Kromě volby ovládání (o tom ale až později) leckoho možná zaujme tvorba atleta. Ta nebývá ani zdaleka samozřejmostí, tím spíš potěší zdejší detaily a speciality. Kromě toho, že váš svěřenec může být mužem i ženou, stojí za vypíchnutí také editace tváře a vzezření vůbec. Od etnického původu, vlasů a barvy kůže, přes tvar obličeje, nosu, očí… až k tvarování uší a brady. Hra překvapivě naopak vůbec neřeší fyzické parametry, na vysoké a hubené čahouny, případně malé zavalité cvalíky, tak zapomeňte. Trochu na rozpacích můžeme být i ze státní příslušnosti. Co je platné, že kromě dresu v národních barvách může váš svěřenec obléci také alternativní sportovní úbory, když se mezi zastoupenými zeměmi znovu nenachází malá bezvýznamná Česká republika? Že na stát v srdci Evropy většina světových vývojářských studií kašle, jsme si už více méně zvykli. Ale že ani naši západní sousedi neuznali za vhodné propasírovat mezi takřka čtyřicítku vlaječek tu naši, je už skutečně na pováženou. Logicky se nedočkali ani bratři Slováci, hlavně že je možné reprezentovat Pobřeží slonoviny, Estonsko nebo Chorvatsko. Z amatéra profíkem Právě boj v národních barvách přitom mohl být velkým lákadlem, počítačoví soupeři v Summer Athletics 2009 totiž používají smyšlená jména, což je určitě lepší než strohé označení PC USA, PC GBR či snad dokonce CPU 1-8, jak to řešila konkurence. Česká vlajka by hráče rozhodně motivovala také v režimu kariéry. Ta je řešena relativně tradičně, když se sotva průměrným sportovcem procházíte jednotlivé disciplíny a sezónu od sezóny jakoby rostete. Od začátečníka a amatéra se propracujete postupně až mezi profíky, když v lehkém RPG duchu vylepšujete atributy typu rychlost, síla, technika či výdrž. Na samý úvod ale většina hráčů patrně naskočí do tréninku, respektive mezi jednotlivé sporty. Každou disciplínu si je třeba řádně vyzkoušet, přijít na kloub systému ovládání a absolvovat několik zkušebních kol, než se pustíte do celého šampionátu, neřku-li sezóny. Single Event dovolují v arkádovém duchu dokonce vybírat mezi volbou Pure nebo Arcade. Ta první bere vše vážně a nenabízí jakékoliv pomocníky, ta druhá zohledňuje skutečnost že jde o hru a vypomůže občas nějakým tím boostem, potažmo zpomalením času. Samozřejmě tomu pak odpovídají také předvedené výkony, ono využít při rozběhu jednou-dvakrát jakési nitro, to už se při skoku do dálky nebo hodu oštěpem projeví. Pestré sportovní vyžití A propo disciplíny, dozajista už jste zvědaví, v čem je vlastně možno soutěžit. Naprosto dominující je zde pochopitelně atletika, od sprintů na dráze (stovka, dvoustovka, 110m překážek) až k poněkud delším běhům na oválu (čtyřstovka, štafeta, osmistovka a patnáctistovka). Nezahálejí ale ani sportovci na ploše, tam se hází diskem, oštěpem, kladivem i koulí… a když zrovna nelétá nic vzduchem, skáče se do dálky (včetně trojskoku), do výšky, i o tyči. Pro příznivce střeleckých disciplín tu potom máme lukostřelbu (ta je zastoupena hned dvakrát) a pro fandy brokovnic střelbu na asfaltové holuby. Další v pořadí jsou vodní sporty, zastoupené převážně plaváním. Na různé styly, na různé vzdálenosti… ani v bazénu samozřejmě nemůže chybět závod štafet. Plaveckých disciplín je dobře pět a pokud by vás snad stále stejná tempa začala uspávat, můžete se rozptýlit při skocích z věže. Tam pochopitelně vítězí hlavně přesnost a správné načasování. Sportovní všehochuť doplňuje v samém závěru dráhová cyklistika, znovu na několik způsobů. Na velodromu se jezdí bodovací závod jednotlivců, stejně jako sprint družstev, zlatým hřebem je pak stíhací závod týmů, zakončený vždy adrenalinovým finišem. Na klávesnici i na gamepadu Jak vidno, sportovní disciplíny se inspirovaly veskrze starou dobrou klasikou, což ostatně platí také pro ovládání. Experti z 49Games se tentokrát naštěstí nesnažili být za každou cenu originální, u většiny sportů si tak vystačíte s prostými kurzorovými šipkami a jedním až dvěma akčními tlačítky. Je sympatické, že ovládání si lze libovolně nakonfigurovat a body k dobru hra získává i za nápovědu, když neustále v růžku obrazovky připomíná, které že klávesy by měl hráč právě použít. Zapnout lze také informační tabulku, jenž pokaždé před startem stručně osvětlí, jak na tu kterou disciplínu. Ovládací schéma má přitom pevně daný řád a dodržuje ho u většiny disciplín, což pochopitelně chválíme. Všemožné změny, kdy se u konkurence i podobné sporty často ovládaly docela odlišným způsobem, nedělaly vůbec dobrotu. Při použití klávesnice jde jinak většinou znovu o tradiční střídavé mačkání dvojice tlačítek v ďábelském tempu, čímž váš atlet získává tolik potřebnou sílu nebo rychlost. Akční klávesy pak zajistí správný odraz nebo odhoz náčiní, zohledněna je samozřejmě i přesnost (skoky do dálky) a vhodné načasování (rozběh před skokem do výšky). Na rozdíl od Beijingu 2008, který i v PC verzi počítal výhradně s X360 gamepadem, dají Summer Athletics na výběr, zvolíte-li digitální klávesnici, či analogový pad s kloboučky. A na rozdíl od odfláknuté konverze (jakou SEGA předvedla) si tahle hra i pamatuje vaše nastavení, tudíž kontextová tlačítka vždy zobrazí ve vámi nadefinované konfiguraci. Těžko říct, jestli je nakonec lepší hrát digitálně nebo analogově, každá disciplína je v tomhle specifická. Také na gamepadu se často mydlí do čudlíků a kvedlá páčkami, řada sportů využívá i různé rotace páček. Točí se při hodu diskem nebo koulí, rotuje se při tempech v bazénu… analogové ovládání oceníte také při střelbě z luku a kopírování trajektorie letícího holuba. Jedeme na MS do Berlína Jak jsem nakousnul již v úvodu, hra nedisponuje jakoukoliv licencí, ale kromě obyčejného „sportování disciplínu po disciplíně“ a kariérního režimu naleznete v menu například i položku Berlin World Cup. Nechybělo tedy mnoho a tenhle titul klidně mohl být virtuálním atletickým MS. Tím to ale zdaleka nekončí, jelikož k dispozici je také řada dalších menších turnajů a šampionátů. Můžete si dát desetiboj, sedmiboj, soutěže složené jen z disciplín kde se běhá, skáče, háže… fantazii se meze nekladou. Pro virtuální mistry je určena ultimátní Platinum Challenge (provede vás kompletní škálou sportů) a samozřejmě nechybí ani editor, kde si snadno sestavíte vlastní seriál závodů. Co naopak absentuje, je multiplayer. Dobrá, můžete hrát na jednom počítači až ve čtyřech hráčích, některé disciplíny na střídačku, jiné klidně na rozdělené obrazovce. Pro čtyři hráče u jednoho monitoru je dokonce připraven i speciální mini-turnaj, využívající právě týmových klání, jako běh na 4x100 metrů a plaveckou štafetu. S hrou po síti nebo internetu si ale autoři vůbec hlavu nelámali, což je škoda - Beijing 2008 dokázal, že to jde a je to zábava. Alespoň že je možno náležitě se vyřádit při překonávání rekordů, sběru medailí a zisku všelijakých, i těch nejnemožnějších, achievementů. Obdržet body za úmyslné porušení pravidel (přešlapy, nepovedený ulitý start…) se nevidí zrovna každý den. Trochu slabší prezentace Technicky na tom tahle skoro olympiáda a málem atletické MS není vůbec špatně, přestože graficky i zvukově zaostává za loňským Beijingem a budgetová sláma trochu čouhá sportovcům z treter. Kupříkladu animace, nejsou zlé a použití motion capture je znát… konkurence je však o něco málo ladnější a přesvědčivější. A stejné je to i s modely atletů, nebo texturami. Všechno vypadá o malý kousek hůř a každému nemusí sednout ani hodně barevné, skoro až kreslené grafické pojetí. Zmínku si zaslouží trojrozměrné obecenstvo, animované a fandící, popřípadě relativně detailní sportoviště, kde se myslelo i na různé příslušenství umístěné na ploše, rozhodčí, televizního reportéra nebo maskota. Slušné jsou také opakovačky vašich nezapomenutelných sportovních výkonů i animace před závody, znázorňující (před)startovní procedury nebo přípravu atleta. Byť po čase je budete asi přeskakovat. Vypuštěny bohužel byly záležitosti typu stupně vítězů, předávání medailí nebo státní hymny, maximem je dekorování celkového vítěze na závěr šampionátu. Milým překvapením jsou nízké hardwarové nároky, udávané minimum je P4 1,4 GHz, 1GB RAM a blíže nespecifikovaná grafická karta s 256MB paměti. Nicméně bez shaderů (použitých obligátně na vodní hladinu nebo efekty typu rozostřený obraz) se ani tyhle letní hry neobejdou. Trochu za očekáváním zůstalo naopak ozvučení. Na jednu stranu nijak nevybočuje z průměru, na druhou se z reproduktorů kromě zvukových efektů ozývá už snad jenom hlasatel. A ten není zrovna upovídaný a poměrně často se i plete. Občas zahlásí jako vedoucího závodníka někoho, kdo na prvním místě ani zdaleka nefiguruje, jindy zase klidně po pěkném hodu oznámí, že takový výkon je zklamáním. Co na tom, že byl zatím vašim nejlepším a posunul vás do čela. další obrázky v galerii Související články: Novinky, Vše o Beijing 2008 |
Marek Beniač | |
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |