Street Racing Syndicate - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Street Racing Syndicate - recenze

8. 4. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Jedním z nejlepších klonů NFS: Underground zatím je Street Racing Syndicate. Budete se předvádět před zraky sličných děv a získávat respekt v komunitě, ale také unikat strážcům zákona a vylepšovat své fáro.

Autor: Cappy
Publikováno: 8.dubna 2005
Verze hry: finální/anglická pro PC
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: Archiv
Street Racing Syndicate od neznámých vývojářů z Eutechnyxu se řadí mezi takzvané "tuningové závodní hry", kterých se po komerčním úspěchu NFS: Underground vyrojilo nebývalé množství. Nejde v ní tedy o nic jiného, než se prohánět ulicemi města, závodit, vylepšovat svůj závodní "vozejček" a postupně získávat respekt v undergroundové komunitě. Svojí váhu má ve hře i aktivní policie a nepředvídatelné faktory, jako civilní provoz ve městě, poškození vozu a interakce s prostředím.

 Herní módy
Hra má dva základní herní módy. Tím prvním je Street Mode, to je něco jako kariéra s možností postupné evoluce a s laděním vozu. Potom tu je ještě Arcade Mode, což je speciální balíček zvláštních závodů, na jejichž konci vás čeká nějaká speciální odměna, například nějaká rarita, např. výjimečně vyšperkovaný vůz. Kupodivu jsou oba módy provázané, takže když vyhrajete auto v jednom z Arcade Módů (Quick Race, Checkpoint, Iron Man, Speed Trial), můžete ho potom použít ve Street Mode a tam jej klidně zpeněžit nebo s ním závodit.

Hlavní náplní hry je pochopitelně Street Mode. Tento mód umožňuje volný pohyb po městě a svobodné vyhledávání zábavy. Můžete si najít oponenta a blikáním světel ho vyzvat na závod o nějaké peníze. Můžete zkusit oslnit slečnu vysedávající v kavárně u silnice. Můžete se pokusit potrápit policejní hlídky dbající na pořádek nebo se vydat na seriozní závody s podobně smýšlejícími jedinci. Tím si vybudujete respekt v podsvětí a vyděláte nějaké peníze na další tuning a opravy.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Když už vás přestane pendlování po městě bavit, existuje možnost stisknout jednoduše "M" pro mapu a přesouvat se mezi jednotlivými destinacemi kliknutím myši. Jednoznačně příjemná změna. Pro vyznavače síťové hry nechybí multiplayer přes LAN nebo možnost hrát na jednom počítači přes split-screen.

ŠMARJÁ, CO TO JE?
Dovolte mi, abych se pozastavil nad jasným cílením hry na teenagery, které je nesmyslně okaté a dost amatérsky provedené. K tomuto závěru mne vede přítomnost něžného pohlaví. Tedy, ne že by dívky závodily, kdepak (a bohužel). Ony jsou ve hře jenom na ozdobu. Doslova. Napřed vás přímo ve hře, a to ve své virtuální podobě, vyzvou, abyste předvedli s autem nějaké ty krkolomné kousky v ulicích města a když to je něco dostatečně šíleného, co splňuje jejich zadání, pak se vám odemkne video s příslušnou, ale tentokrát již skutečnou slečnou. Ta vám naživo předvede nějaké to kroucení zadkem nebo pupíkem s tím, jak se v průběhu hraní postupně zlepšujete, je napřed hodně oblečená, potom méně, až nakonec dojde na taneček v bikinkách:

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Chápu, že modelky dělaly, co mohly. Ale i když odhlédnu od faktu, že některé z nich strčí do kapsy každá česká nebo slovenská slepice, neb je asi tak 10x hezčí, tak se pořád nemohou zbavit dojmu, že něco tak nevkusného jsem už hodně dlouho neviděl. Zkrátka takto pojaté slečny ve hře = lameřina hadr.

 Odlišnosti od konkurence
Oproti jiným titulům podobného ražení se Street Racing Syndicate (SRS) přeci jen v některých ohledech nepatrně liší. Předně je to výlučné soustředění se na vozy nacházející se na JDM (Japan Domestic Market) a také na přesnou terminologii týkající se driftingu jako takového. Výrazy jako Feint, Braking Drift, Power Over a další sice znějí anglicky, ale jsou doma právě v Japonsku a hra je obsahuje ve formě přesné terminologie.

Řečenému odpovídá i skladba vozů. Najdete tu značky Subaru, Toyota, Nissan, Lexus, Mazda a Mitsubishi Motors. Přičemž tuto šestici ještě doplňuje evropský VolksWagen. Všechny značky jsou licencované, stejně tak jednotlivé modely a jejich názvy i typové označení. Dohromady jde o více než 40 automobilů. A aby to nebylo málo, jsou tu ještě výrobky mnoha prestižních japonských tuningových firem, včetně Veilside, Greddy, MazdaSpeed a dalších. Vedle toho i nějaké nejaponské, jako BilStein, KONI, Bosch nebo Eibach.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Osobně jsem byl trochu zklamán, že ve hře není například můj oblíbený Nissan 300ZX, chybí jakékoliv modely Hondy, či značky evropských výrobců, jako BMW, Audi, Alpine, Brabus, Aston Martin a další. Ale uznávám, že dohodnout se i s nimi a licencovat i jejich produkty by bylo pořádně drahé a že už bych toho chtěl asi moc. Navíc je hra zaměřená čistě na americký trh a snad právě proto se veškeré závodění odehrává v lokalitách Los Angeles, Miami a Philadelphia. Tratě jsou většinou okruhy, jezdící se na dvě nebo tři kola. Najdou se ale i výjimky v podobě jednotlivě vytyčených tratí vedoucích přes město, které mají charakter přejezdu z bodu A do bodu B, nebo krátké sprinty stejného charakteru.

 Ladíme fáro
Zvětšit zdroj: Archiv SRS nabízí vskutku standardní možnosti tuningu. Je však cítit, že o tom autoři hry něco vědí, protože se virtuální vylepšování v jejich podání týká i součástek, které se za normálních okolností vylepšují pouze u ryze závodních automobilů a o kterých normální smrtelník v životě neslyšel. Do auta si tak můžete namontovat lepší a větší Turbo, mezichladič stlačeného vzduchu, digitální řídící jednotku, PowerBox, odlehčené rotující díly, vylehčený setrvačník nebo více lamelovou závodní spojku.

Dojem profesionality navozuje i dynamometr, tedy zařízení, na kterém lze automobil vyzkoušet a jeho výkonové charakteristiky, včetně záznamového grafu porovnat s předchozí verzí. Je jen trochu škoda, že hráč o problematice musí alespoň něco vědět. Když tomu tak není, potom mu tato pasáž hry vůbec nic neřekne. Jestliže i vy patříte do této skupiny, doporučil bych se ve hře řídit formulkou "nejdražší = nejlepší". Sice to není úplně pravda, ale troufám si tvrdit, že to v 95% případů pomůže vyřešit problém, co do auta dát a co ne.

Narozdíl od NFS: Underground je součástí SRS model poškození vozu, což jsem s nadšením kvitoval. V praxi to znamená, že je vaše auto zdemolovatelné. V průběhu několika nárazů se zprohýbají plechy, popraská čelní sklo, na bocích se objeví odřeniny a tak dále. Není to samoúčelné, každá oprava vás totiž něco stojí (ne něco, ale HODNĚ) a nutí vás jezdit bezchybně. Přičemž neopravovat znamená počítat se slabším tahem motoru, jeho vynecháváním a celkovým zpomalením, kvůli kterému možná přijdete o první místo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ještě k policii - zpočátku jsem se s ní vždy honil a jakmile mě ztratila z dohledu, skončila pronásledování. V pozdějších fázích hry, když jsem pochopil, že policie je jenom tam, kde jsem já, a že na mě občas dokonce čeká a není jí jak uniknout, nechal jsem si dát raději směšnou pokutu, než abych otloukal auto v nesmyslném závodu se strážci zákona a pak platil drahé opravy.

 Co je realistické a co ne?
Autoři se v rámci arkádových mantinelů snažili dodat hře i prvek realističnosti. Řízení úzce spjali s povrchem dráhy a s jednotlivými upgrady v rámci tuningu. Auta mohou smykovat, mohou dostat hodiny, mohou driftovat, hrabat, ztrácet trakci při skocích přes obrubníky, dokonce je znát rozdíl v jejich chování na asfaltu a na šotolině. Vozy se chovají jinak i po instalaci různých doplňků a upgradů.

Na jednu stranu je to dobré. Na druhou stranu se vám v praxi také může stát, že postupným vylepšováním svého auta z něj neuděláte vůz rychlejší, ale paradoxně pomalejší. Pokud například výkon motoru přesáhne únosnou mez, váš vůz se stane totálně neovladatelným a jakýkoliv pokus zatočit nebo přidat plyn skončí protočením kol a divokými hodinami. Jak jsem posléze zjistil, klíčový je i výběr pneumatik - jednotlivé druhy mají diametrálně odlišné vlastnosti a některé jsou na konkrétní typ vozu nebo trati prakticky nepoužitelné. Kompletně to mění herní zážitek.

Zvětšit zdroj: Archiv

Před koupí vozu je tedy nutné pečlivě vybírat. Autoři totiž přísně dbali vlastností reálných vozů, takže auto, které je ve skutečnosti předokolka (tzn. má poháněná kola na přední nápravě), je předokolka i ve hře. Smůla je, že bezpečné závodění (pokud hru ovládáte na klávesnici) je možné vlastně jenom s nějakou čtyřkolkou, jako je Mitsubishi Lancer Evo, Subaru Impreza nebo Nissan Skyline.

Tím se výběr vozu podstatně zužuje. Předokolky jsou na startu neúnosně pomalé a dokáží hrabat na místě i na čtyřku. Se zadokolkami, jako je třeba Toyota Supra, se zase nedá bezpečně zatáčet. Situaci máte ztíženou i v tom, že autoři sice dbali na realistické prvky, ale už o tom jaksi zapomněli následně někde napsat. Takže před koupí vozu se nemáte možnost dozvědět, co je co.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Tím jsem se postupně dostal k průšvihu SRS jménem ovládání. Ze začátku jsem měl pocit, že je všechno OK, prostě v nejlepším pořádku. Teprve v pozdějších fázích hry jsem dospěl k názoru, že si auto ve skutečnosti dělá co chce a že ono vlastně ovládá mě, namísto toho, abych já ovládal jej. V některých neočekávaných manévrech například kola reagují jinak než by se dalo očekávat. Třeba zatáčíte doleva, ale hra má pocit, že by bylo dobré zatočit jenom rovně a tak se kola pohnou jenom do středové polohy a dál už ne. Ve skutečnosti neexistuje váhová distribuce, přenášení těžiště a proto je velmi obtížné provádět některé manévry precizně. Obzvláště vzhledem k faktu, že je hra po vás žádá.

Zvětšit zdroj: Archiv  Jak se to vlastně hraje?
Střídavě oblačno. Jsou chvíle, kdy vás vyloženě chytne a baví. Pak ale přijde okamžik, za který byste autory nacpali do bubnu pračky a mixovali je tam tak dlouho, dokud by se jim to v hlavinkách pořádně nesrovnalo. Tak třeba taková prkotina, jako jsou body za respekt. Ty se udělují jenom za drifty a další extra bodované okamžiky, jako je drafting (jízda v závěsu, neboli ve vzduchovém pytli).

Problém je v tom, že kolikrát projedete zatáčku dveřmi napřed nebo vymyslíte nějaký manévr, při kterém by si případný spolujezdec vystlal trenky hmotou vzniklou metamorfózou poživatin a nic. Žádné body. Hra vám to prostě neuzná a šmitec. V některých místech se driftovat ani cokoliv prostě nedá a jelikož jsou body za respekt absolutně nutné pro další postup vpřed, může se vám také stát, že některé tratě budete jezdit až do zblbnutí a vymýšlet, kde nahnat ten jeden bodík, který vám zrovna chybí k dalšímu posunu vpřed. Zkrátka pakárna na entou.

 Zajímavé grafické efekty
Grafická stránka hry vypadá rozhodně lépe než RPM Tuning a nepostrádá některé zajímavé efekty jako je například Motion Blur nebo Bloom. S navozením pocitu rychlosti už je to ale horší. Možnosti zobrazení jsou jenom 4, dva pohledy zezadu přes auto, pohled přes kapotu z oblasti před předním sklem a ještě z nárazníku. Pohled z nárazníku jako jediný tak trochu vtáhne do hry a navodí zmíněný pocit rychlosti. Kamera je však umístěna tak nízko, že má člověk pocit, že každou chvíli začne koukat pod vozovku - výhled vpřed je velice mizerný.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Prostředí se postupně mění, od městských silnic až po dálnice a výpadovky dál za městem. Bohužel, i v této hře se jezdí převážně v noci a bez změny nastavení jasu na monitoru nebo grafické kartě pomalu ani nevíte, kam jedete. Asfalt se klasicky nepřirozeně leskne, skoro to vypadá, jako by byl posmrkaný.

 Ozvučení a HW nároky
Zvuky příjemně překvapily. Už fakt, že se s jinou koncovkou výfuku změní i tónina motoru je ve hrách podobného ražení docela ojedinělý. Samo o sobě to ale nestačí. Hudba je přímo strašná. Nedokáži přesně určit, o jaký styl nebo žánr se ve skutečnosti jedná, nicméně po čtvrthodině hraní jsem byl vděčný za možnost v menu muziku řádně umrtvit.
Zvětšit zdroj: Archiv
Hardwarové nároky SRS jsou vcelku mírné. Autoři hovoří o 1 GHz procesoru Intel nebo adekvátním od AMD, 256 MB RAM a 2 GB nekomprimovaného místa na pevném disku. Nicméně doporučená konfigurace začíná u procesoru 2 GHz Pentium 4 / Athlon XP 2000+ nebo lepším a 512 MB RAM.

Stáhněte si: Trailer...

Související články: Novinky..., Vše o Need for Speed: Underground, RPM Tuning dojmy

 
Cappy
autorovi je 26 let, momentálně pobývá v zahraničí a specializuje se na hardware, dříve se podílel na vývoji několika počítačových her






 
 
Cappy

Verdikt:

Právě jsem dohrál Street Racing Syndicate a přežil jsem to. Škoda, že jde o paradoxní směsici zábavy a opruzu, jaký snad mezi závodními hrami nemá obdoby. Ve hře je několik hodně zajímavých nápadů, zpracování je ucházející, ale po stránce hratelnostní se jeví jako ne zcela odladěná. Tím pádem zůstává NFSU2 i přes všechny svoje chyby nepokořeno.

Nejnovější články