Loni jsme dostali možnost ozkoušet originální mix RPG a RTS Spellforce, a jelikož nejen u kritiky obstál více než dobře, trvalo vývojářům jen půl roku, než se vytasili s mrazivým nášupem v datadisku The Breath of Winter.

Autor: Gef
Publikováno: 6.září 2004

zdroj: tisková zpráva Verze hry: prodávaná/anglická 1.35
Doba recenzování: 3 týdny

zdroj: tisková zpráva
Loni v prosinci jsme dostali možnost ozkoušet originální mix RPG a RTS Spellforce: The Order of Dawn, a jelikož nejen u kritiky obstál více než dobře, trvalo vývojářům jen půl roku, než se vytasili s trochu mrazivým nášupem The Breath of Winter. Britská verze spatřila světlo světa už v červnu letošního roku a u nás by podle vyjádření distributora SeVeN M měla vyjít zítra. Tentokrát však českému vydavateli nelze menší zpoždění příliš zazlývat, neboť zmatky kolem her JoWooDu se všude ve světě podobají všemu možnému jenom ne seriozním snahám prodat svěřeného titulu co nejvíc.

• Nový příběh i nový hrdina
Ale zanechme vydavatele jejich plánům a The Order of Dawn loňské recenzi (stejně The Breath of Winter bez původní hry nespustíte) a raději se rovnou podívejme, co se od minule změnilo. Z intra ubylo patosu i filmových triků, na druhou stranu z příběhu autoři udělali tak trochu pohádku – přímočarý děj o souboji dvou magických mocností vyústí v očekávaný dobrý konec.

V porovnání s gradací The Order of Dawn a jeho překvapivým finále, které po lehkých náznacích mohl předpokládat snad jen jasnovidec (případně náruživý čtenář návodů), působí zdejší patálie s probuzeným drakem Arynem tak trochu nevyzrále. Ale na to už jsme si u her stačili zvyknout - co byste taky chtěli po strategii. Byť sama neví, jestli náhodou není RPG.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Děj se odehrává nedlouho po skončení příběhu původní hry, ale zjistíte to až ve chvíli, kdy se vaše virtuální alter ego bude zdráhat mít cokoli společného s runou jistého plechového monstra. Díky tomu se dozví o postrkování vašeho dalšího ega (postavy bohužel nelze mezi kampaněmi přenášet) s jejich stvořitelem, a aniž by začalo žárlit, přijme skutečnost, že se válka o Fiaru kdysi týkala úplně někoho jiného. Inu možná je dobře, že neví, kdo právě sedí za klávesnicí, určitě by si pomyslelo něco o schizofrenii.

• Pár starých známých, pár nových známých a ztracené úkoly
zdroj: tisková zpráva Nicméně i přesto tu potkáte pár známých postaviček. V elfském městě Tirganachu se schází všelijaká pakáž, a tak není divu, že vaši nostalgii pošimrá i jistý, lehce přinafouklý, ale jinak nadmíru vzdělaný kartograf. Radost vám jistě udělá také zjištění, že Flink je pořád tím starým Flinkem - už zase zlobí. Ale tentokrát to přehnal - nezbývá mu než své nehorázné výmluvy vykřikovat jen přes zdi vězení…

Ale i jinak autoři dávají najevo, že si jsou vědomi trochu zbytečně zvýrazněného patosu v minulém díle. Aby o pocit oné nepatřičné vzletnosti vaše cynické dušičky zakopávaly co nejméně, bude vás větší část kampaně doprovázet několik NPC, které se neopomíjejí na každém kroku pošťuchovat. Veškeré vznešené ideály jdou v tu chvíli stranou, zkažená hráčská nitra se mohou jen pobaveně chechtat.

Anebo se tvůrci vtipnými texty snažili jen kompenzovat skutečnost, že někde zapomněli nepovinné úkoly? Pokud vás v prvním díle děsil roztahovačný seznam nedokončených misí, tady budete spokojeni – ty dva řádky v sekci „aktivní“ a pět v oddělení „splněno“ neznervózní ani toho největšího honiče zkušeností.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Diablo hadr
Ano, je to bohužel tak. Ač The Breath of Winter nelze upřít výborný design misí, valnou většinu herního času vám zabere mlácení potvor. Sice se tu oproti The Order of Dawn nově objeví přerostlé zubaté ropuchy, naštvaní entové i nešťastní vlkodlaci, kteří vlkodlaky rozhodně být nechtějí, ale to nic nemění na tom, že je musíte stejně všechny vyrubat. A občas už to prostě přestává být zábavné.

Zvlášť, když umělou inteligenci autoři opustili ponechánu samotnou někde v hlubokém hvozdu už minule a teď se ji opravdu hledat nevydali. Nebo možná vydali, ale cestou někde následovali jejího příkladu a pořádně zakufrovali. A tak na vás počítač bude opět nekontrolovatelně chrlit hloupé nepřátele a obohatí si to jednou či dvěma naskriptovanými akcemi za misi.

zdroj: tisková zpráva • Jednoduché hraní?
Nutno podotknout, že to neznamená, že je tahle hra snadná. Pokud vůbec naprostá absence inteligentních bytostí (vašeho herního já se IQ deficience týká také) něco znamená, tak zatracený opruz. Už v The Order of Dawn bylo pár map řádsky tuhých a v The Breath of Winter tuhle charakteristiku splňuje valná většina z nich. Mstivý počítač začne posílat mrchy jen s velmi malou prodlevou po aktivaci monumentů a vůbec ho nezajímá, že není prakticky možné za těch pár sekund postavit nezbytné budovy a začít vyvolávat vojsko. A už vůbec ho nezajímá, že nechcete svého hrdinu vidět padnout v předem prohrané bitvě s pětinásobnou převahou.

Nijak tomu nepomáhá ani ovládání ponechané svému osudu, které sice poskytuje více komfortu než u běžných RTS, ale v běžných RTS nemáte na krku šest hrdinů používajících několik různých kouzel. Bez možnosti pauzy jsou větší bitvy opravdovým očistcem – na tom se od minule nic nezměnilo. Vylepšení se rozhraní dočkalo jen v práci s inventářem, kde příkaz „seřadit“ trochu umravňuje neuvěřitelný zmatek v desítkách předmětů.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Chválu si zaslouží i čísla udávající úroveň zapsaných i namemorovaných kouzel. Záhadou ovšem zůstává, proč se stále neobjevuje popis jejich účinku nikde jinde než v inventáři. Asi autoři chtěli runovým hrdinům dodat na tajemnosti – nevědět, co jimi seslané kouzlo zrovna natropí, možná podle Němců zvyšuje hratelnost. Kdo ví.

• 40 hodin hutné zábavy
zdroj: tisková zpráva Abychom však The Breath of Winter příliš nekřivdili, musíme přiznat, že nutnost mlátit potvory ještě neznamená, že je musíte vždycky mlátit ručně. Nepřátelé jsou někdy tak vytuhlí, že na ně ve férovém boji prostě nestačíte. Ke slovu se tedy dostává jiný způsob – tu nenadálý sesuv kamení (co na tom, že jste mu maličko pomohli trochou výbušniny), tu odvádění pozornosti nepřítele od důležitých pokoutných akcí. A co takhle vypustit z nepřátelské ohrady bandu hladových půltunových mazlíčků, aby si pochutnali na svých majitelích? Už pro ten lačný pohled „já po nich (jedovatým) hlenem, oni po mně jen kamenem?!“ podívaná na navztekané obojživelníky vážně stojí za to.

• Samostatné mapy pro masochisty
Horší už je to s režimem „jednotlivých“ map. Phenomici dobře věděli, proč ho do The Order of Dawn nakonec nedali. A měli u toho zůstat i teď. Co v kampani zachraňuje silná RPG stránka a různorodé mise, to tady na vás útočí v celé své odporné kráse. Nejen, že jsou mapy neuvěřitelně odfláknuté (asi za pětinu z nich se dokonce převlékly osekané mise z The Order of Dawn), ale je nutné je absolvovat v předem daném pořadí.

Do tohoto režimu si totiž nelze importovat postavy z kampaní, a tak se musíte nejdříve prokousat mapami s lehčími nepřáteli, a teprve po nabytí zkušeností se pustit do těch těžších. Zkrátka žádné volné mapy neexistují, jen máte možnost otestovat si jakousi pseudokampaň bez příběhu, rozhovorů a jakékoli hratelnosti. Raději na to zapomeňte a pusťte si multiplayer, kde máte šanci alespoň narazit na inteligentní nepřátele nebo v případě nově zpřístupněného kooperativního režimu na spolehlivé spojence (když zrovna budete mít štěstí na tu pravou session).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

• Obligátní drobnosti
Ať už je přídavek volných map vylepšením, či skvrnou na kráse, nemusíte si ho vůbec všímat. To ovšem neplatí o dalších specifikách datadisku. Třeba ledové elfky během hraní prostě ignorovat nemůžete. A také není důvodu – jejich znalosti se vám budou hodit a koukat se na ně dá také. Nevyhnete se ani tradičnímu nášupu nových kouzel a předmětů a potěší i možnost tvorby vlastních run (včetně hrdinů, kteří se ani trochu nepodobají lidskému plemeni) či středověké herní automaty (nebo jak nazvat magické truhly a menhiry, které po vhození několika mincí vyplivnou pár artefaktů). A opět byste byli hloupí, kdybyste se snažili se tomu všemu za každou cenu vyhnout.

Pokud tedy čekáte na konečný ortel, tak tahle hra není dokonalá, není dokonce lepší než The Order of Dawn ani ji neseženete za levnější peníz (původní Spellforce s češtinou nyní na GameShopu stojí 599 Kč, zatímco datadisk vás vyjde na 699 Kč - pozn.ed.). I přesto hernímu systému zbývá ještě dost sil na to, aby vás na pár týdnů dostal.

zdroj: tisková zpráva A navíc je The Breath of Winter tak zatraceně hezký, že se občas přistihnete, že místo hraní jen očumujete prostředí a dokonce čachrujete s posuvníky v nastavení grafiky bez ohledu na to, jak moc se vám to bude cukat. A u této hanebné činnosti se přistihnete jen proto, že vaše smrt je tu zpracována opravdu nepřehlédnutelně a hlavně nepřeslechnutelně. Kolikrát mi až ono oznámení, že mi nějaké zneuznalé mrchy právě neskutečně vyprášily kožich, připomnělo, že bych za tři hodiny měla vstávat…

Stáhněte si pro datadisk: Trailer, Kompletní soundtrack v MP3

Stáhněte si pro původní hru: Češtinu, Patch, Demo, Trailer, Cheaty, Editor

Související články: Spellforce recenze (12/2003) a návod, Novinky